Rok 1989

Dne 3. ledna bylo krásně po mraze jenž udělal površek ale 8. ledna se drobně rozpršelo, takže se zas objevily holé břehy. Jinak bylo přes leden mnoho mlhy a že mrzlo, také jinovatky, do čehož časem i slunce zasvítilo, což bylo velmi pěkné. Jaroslav Večerník měl důchod 1081 Kčs z něhož mu úřad důchodového zabezpečení strhl částku 81 Kčs s splatností od 1. ledna s odůvodněním že mu žena umřela.

Co bylo koncem ledna vytálé, zase první dny února sníh přikryl a dál zas mlhy a jinovatka, sněhu zas připadlo takže v polovici února protahovali cesty. Hodně lidí mělo chřipku. 14. unora měla v Praze v Karolínu promoci vnučka Jaroslava Večerníka Irena Kudrová z Vysokého co doktorka pedagogiky. 19. zas už břehy holé a přiletěli špačci; 21. po jasné měsíčně noci vyjité slunce mělo kol sebe duhový kruh který mělo při zapadnutí zas. 26. mnoho sněhu nezbývalo, druhý den napadl nový a 28. ho ještě připadlo. 1. března připadlo mokrého sněhu ale 4. až 5. pršelo, takže sněhu zůstalo málo, rozkvetly již bledule. 6. krásně a létali motýlí a to barevní; 13. večer na západě bouřka a 15. ráno sněhový poprašek ale že svítilo slunce, během dopoledne stál a odpoledne pršelo. 10. v kulturním domě v Jablonci slavnostní konference na oslavu 25. let trvání vysockého Státního statku. 19. na Květnou neděli a na Josefa kteréhož jména tu byli 4 občané, bylo po mraze krásně. 14. odpoledne ve škole školení CO, na které přišli dva důchodci. 19. bylo po mraze krásně a o sněhu se mohlo říci, že je pryč a lidé uhrabovali okolo domu, 23. na Zelený čtvrtek dešť jenž přešel v sníh až bílo zůstalo a druhý den ještě sněhové přeháňky, ale Velkonoce 26. a 27. byly pěkné. Velikonoční pondělí zas začal Letní čas, to je o jednu hodinu dopředu. Koncem března se začalo projevovat sucho. Vedoucí zdejší rozdělovny koral Eva Zemanová z Jesenného měla jen 4 navlékačky a to

Stanislavu Chlumovou, Boženu Koublovou a 2 z Roztok: Chlumovou a Hlaváčovu, Božena Lišková byla v nemocnici a Marie Kvardová navlékala vysocké rozdělovně. První dny dubna se začalo dělat na poli, začali se ozívat ptáci a přiletěly vlaštovky. 4. dešť se sněhem ale trávník se zelenal, 5. po žlutém východu slunce se zvětšilo a odpoledne pršelo se sněhem kterýž den zemřel v lomnické nemocnici 78 letý bývalý obchodník, potom vedoucí prodejny Jednoty Ladislav Kobr, bývalý hasičský velitel, rodák z č. 81 jenž měl takovou sklerosu že nevěděl že je v nemocnici a že neni doma. Pohřeb na vysocký hřbytov 10. dubna. Jeho odvezením do nemocnice zůstal dům č. 98 neobydlen protože Kobrovou si vzal k sobě syn Jiří v Jablonci nad Nisou kde ještě 88 letá navlékala korále. V neděli 16. po dešti v noci odpoledne na severovýchodě důkladná bouřka po níž popršelo a že svítilo slunce, byla první ten rok duha. 21. odpoledne traktorista Vlastimil Albrecht vsadil brambory sobě a těm jimž to již řadu let dělal za pěkného počasí, ale sotva to měl, popršelo. 16. hory a paseky hrozná zima; 19. odpoledne dešť a sněhové přeháňky; 20. v noci bouřka; 22. celý den zamračené a tma ale jaká tma; 24. stromoví zelené a rané třešně začínaly kvést a v noci 26. bouřka zas a 27. odpoledne zas pršelo se sněhem když už předtím ochlazením létali čmeláci a korunu tomu počasí dalo 29. když už kvetly třešně, slivy a byla vysoká tráva a ráno bylo bílo a sníh se hrnul celé dopoledne, což odpoledne přešlo v déšť. Ten den se v Liberci vdávala třetí vnučka kronikáře Večerníka dr Irena Kudrová z Vysokého za Jiřího Wágnera z Hlučína. V neděli 30. zamračené a ten sníh přes noc stál. To připomenouti dlužno, že v noci 5. února volal někdo z veřejného telefonu do Vysokého a také jinam, že ve Staré Vsi hoří rekreační chalupa č. 36. Vysočtí přijeli se vším hasičským zařízením a sanitním autem a ještě ze Semil a z Jilemnice, Jablonce a ještě od jinud, 5 sirén houkalo a ve Staré Vsi nehořelo nic a až potom se to vysvětlilo že to hořelo č. 36 v Nové Vsi u Lomnice a č. 36 ve Staré Vsi shořel už v roce 1907 a už nepostaveno. Ještě 6. května padal sníh který teprve druhý den stál kterýž den zemřel v Pardubicích 86 letý bývalý zdejší učitel Josef Knob rodák ze Zajakur u Sobotky jenž tu začal učit roku 1923. Jabloně, hrušně a šeřík kvetly kol Svatodušní svátků 15. a 16. května, kdy též kukala kukačka. Až do 20. do roprachtické pouti krásně a skoro sucho, rozpustili se ořechy a jasany a Josef Janoušek první ve vsi sušil seno. 18. zemřel 80 letý Jindřich Večerník vdovec, bývalý klempíř, stanovský rodák z č. 24 na Kostnici posledně bytem ve Vysokém. Počínaje 22. celý týden krásně a až 28. se zatmělo a všude kolem bouřka ale teprve k večeru slabě popršelo. Sušit seno začali už i jiní. 4. června deštivo, mlha, tma; začala se sázet hlavatka a jiná zelenina což dříve pro sucho nebylo možné. Ten rok jako už minulý, nesušila Kudrová seno u č. 20, nemajíc žádný dobytek až na jednoho králíka a ani slepice né a sušil to Josef Polouprutský č. 19. 21. umřel v liberecké nemocnici skoro v 56 letá Marie manželka Josefa Babce a dcera Frant. Kobra č. 26 na nějakou rakovinu a zemřela po svých bratrancích: Ladislavu č. 98 ten samý rok a Stanislavovi č. 81 minulý. Pohřeb měla na hřbitov za velkého účastenství.

Už to bylo s tím nadměrným přehnojováním umělými hnojivy tak daleko přivedené, že i myši z toho v sobě něco měly a kočky je v polích a na pastvinách chytající, nosili je domu, ale nežraly je. 1. července zima a zamračné a 2. o bozkovské první a semilské pouti odpoledne několik lijáků a kvečeru bouřka načež šest dní krásně. 7. čistili pod školou nádrž a koupaliště. 9. v neděli lijáky a bouřka a 10. krásně ale po bouřce zima. Lidé začali sušit otavu. 11. zamračené až tma, deštivo, bouřka a odpoledne mlha. 22. na Maří Magdalenu kteréhož jména tu bylo 5 osob bylo krásně a zrovna tak v neděli 23. 26. na Annu krásně kteréhož kdysi rozšířeného jmena tu byly dvě ženské ale jedna z nich rekreantka. 31. zas oblačno, na den se zvětřilo a hrozná zima.

  1. srpna o pouti překrásný den, ani mráčku a 10. na Vavřince zas překrásně, což předpovídá pěkný podzim. 15. překrásně až žár a 16., kdy zahájil Státní statek na Malé Straně žně, bylo zas tak. Žně ten rok dík příznivému počasí netrvali dlouho. Pořád krásně.
  2. zemřela na nějakou rakovinu 67 letá Milena manželka Oldřicha Vitvara ve Sklenařicích dcera staroveského mlynáře Františka Albrechta č. 40. Pořád krásně ale 22. odpoledne na jihu v dálce bouřka. 24. na Bartoloměje krásně zas, což je zas dobrá předpověď pro podzim. Na ten den staří začínali se setím ozimu. 25. k večeru dešť a brzo tma. 26. mlha. To leto bylo mnoho vos. První brambory do sklepa vykopal Josef Hrádecký 15. srpna ale on jich mnoho neměl ale poslední týden toho měsíce tak kopal už Josef Janoušek a jiní, protože nať byla žlutá nebo už pryč.
  3. září krásně, což předpovídá pěkný celý měsíc a též uhádlo. Do vysocké školy jich ten rok ze Staré Vsi chodilo 6 žáků. 7. září bylo kronikáři Večerníkovi 85 let. 10. o vysockém a třičském posvícení bylo dopoledne krásně a odpoledne proráželo slunce, zamračené.
  4. a 10. se vykopala většina záhumenkových bramborů jichž úroda byla dosti dobrá. S líp už začalo padat listí, ale spíše suchem. Ze sucha byla asi také malá jablka jichž byla ten rok předůroda. 14. deštivo, mlha, tma a k večeru liják s bouřkou 15. a 16. hustá mlha a tma. Slivy jichž byla ten rok přeůroda, po dešti praskaly. 24. o staroveském posvícení bylo celý den slabé podymi kterýž den nastal zas zimní, to je normální čas. Posvícení bez taneční zábavy, protože bývalá škola, kde by se taková pořádala, neměla dokončené vnitřní opravy a aby přece bylo památné, tak tím že ve Vysokém nebyly kvasnice. 25. celý den hustá mlha 26. mlha slabší 27. po noci s blýskáním, deštivo a tma. To leto pro sucho žádné houby nerostly.

Když už vroce 1989 z 99 staroveských domovních čísel asi 30 chybělo, bylo třeba se ohlédnout, jak ta před lety vznikla a to se dá rozdělit asi do 4 skupin.

Podle pověsti slyšené od starých jsou nejstaršími ta níže v údolí položená čísla (čísla jsou ovšem až z roku 1770 ale při určování se bez nich neobejdeme) to je chalupy, pro něž měla vrchnostenská doba pojmenování „gruntovní chalupa“ to jest že to nebyl ještě grunt (statek) ale že to nebylo nijak závislé na obci a chalupník byl až na poddanství neomezeným pánem své chalupy. A to byly: č. 8 u Janoušů na tom břehu nad silnicí nad č. 3 a patřil k nim pozemek od domu nad kříž a nad č. 1 a pod pěšinu jdoucí od č. 9 do silnice a pod silnici od č. 2 až pod č. 1 a po potok a stála už 1565 jako ještě 4 ostatní a 15 gruntu. Druhá měla č. 27 a přislotek Prut a ta už nezapadá mezi ostatní protože nebyla v údolí nýbrž až nad statky a její role (lánek) sahal jen k Trhovici a měl výměru 12 korců což je právě výměra staročeské polní míry „prutu“ a tvořila do scelení pozemku polovici šířky Krčovské role od domu po Trhovici. Podle toho musí být Trhovice starší nežli staroveské rozměření. Na soutoku hlavního potoka s potůčkem, tekoucím od Krčoví, stála další chalupa č. 29 v Potocích neb u Potockých a to na té straně potůčku k dolenci a odtud vznikla a o pozemky se rozdělili okolo roku 1750 chalupa č. 30 v hořeních Potocích, také u Šmídů neb u Zámečníků. Další byla č. 31 (dnes Zákoutský) a vedlejší č. 32 dnes Přibáň. Tyto dvě chalupy svými pozemky vypadají tak jako by vznikla jedna od druhé. Ale která od které? To už dnes nikde nenajdeme. A další nejstarší jsou statky (grunty) a tak první na řadě od Vysokého je č. 10 u Starů (dnes Jana Vodseďálková), druhý č. 13 u Pátku (dnes Karel Novák); třetí č. 15 (Miroslav Vodseďálek) u Sedláků, u Přidanů. Čtvrtý jest č. 19 u Holanů, u Berků (Josef Polouprutský). Pátý č. 20 (Jaroslav Večerník) u Vršťalů. Šestý č. 22 u Čermáku (dnes rekreant Erich Hubáček). Sedmý č. 26 v dolním (předním) Krčoví (1989 zemřelá Marie Babcová). Osmý č. 33 u Nováků, u Palasů zbořenina pod č. 76. Devátý č. 34 u Vitošů od roku 1907 spáleniště pod cestou od č. 76 v křoví. Desátý č. 35 u Petrů, nověji u Marků (Václav Potměšil rekreant). Jedenáctý zbořeniště č. 39 u Smetalu (rekreant Zdeněk Danděra). Dvanáctý Mlynářovo, hoření mlýn č. 41 spáleniště z roku 1892

(Josef Strnádek Roprachtice Ráj). Třináctý Vojákovo č. 43, 45, 46 a zbořeniště č. 44. Čtrnáctý Vláškovo č. 48 spáleniště z roku 1984 (rekreant Sova) a patnácté Vodseďálkovo č. 53 (rekreant Pařík). Třetí skupina je dělení statků a to je první od Vysokého č. 9 u Hajnů (Josef Janoušek) oddělené od č. 10, č. 72 oddělené od č. 9 (předposlední majitel Vladimír Šalda). č. 83 (Svatí) oddělení ještě od č. 10. č. 80 (u Jandů) oddělení od č. 13 a na jeho pozemku postavená pazderna č. 96 dnes na domek přestavěna. č. 16 u Javůrku (rekreant Karlas) oddělené od č. 15 a č. 65 (Albrecht) oddělené od č. 16 a č. 93 ještě oddělené od č. 15 (Jiří Čermák). č. 63 u Holánů oddělené od č. 19 (spáleniště v majetku č. 74) a č. 79 oddělené od č. 63 a č. 95 pazderna se 4 kusy pole oddělená od č. 19. č. 79 Chlum, č. 95 Pokorný. č. 94 u Vršťalů odděleno od č. 20 roku 1822 (rekreant Josef Hrádecký. č. 23 u Boudalováků oddělené od č. 22 a č. 75 u Krejčů, oddělené od č. 23 (Blažena Albrechtová) a č. 84 u Zemanů oddělené ještě od č. 22. č. 27 Václav Žitný oddělené od č. 26, Hoření (zadní) Krčoví a dostalo číslo zbourané chalupy Prutu jenž stála nad č. 26 kde staří na domovišti říkali. č. 28 u Nováků, u Konšalů oddělené od č. 33 a č. 76 u Nováků oddělené od č. 28 (rekreant Ladislav Šedivý) a č. 74 u Nováků, u Kovářů oddělené ještě od č. 33 ale už zbourané. č. 73 (bratří Kvardové) bývalá hospoda; původně stálo proti staré stodole č. 35 a odděleno od č. 34. č. 36 stálo na místě novější hospody č. 35 a měl přezdívku u Petrů a bylo odděleno od č. 35 a od něho odděleno zas č. 81 u hořeních Petrů (Stanislava Stillerová) č. 59 u doleních Smetalu, u Jodasů, stálo do roku 1899 na svahu nade mlýnem č. 40 pod cestou a bylo odděleno od č. 39. č. 42 původní barák (domek) u Přezáků ale byl koupen majitelem polovice pozemku od hořeního mlýna č. 41 a stal se tak usedlostí. U Vojáků postaveny všechny čtyři domy najednou po vyhoření společného; č. 44 u Březováků rozbořeno a č. 46 před rokem 1914 přestavěno z cihel. č. 85 u Vlášků oddělenou 1821 od č. 48 (rekreant Böhm). č. 54 na Skále (Božena Koublová a Anna Kvardová) odděleno od č. 53 a od č. 54 oddělené č. 78 u Svatů (Matura) a č. 77 u Březáků (M. Kobrová a V. Jancák rekreanti) oddělené od č. 53. A teď tu máme chalupy vzniklé do roku 1700 a brzo po něm na pozemcích od obce ukou- pených do neomezeného vlastnictví . Obec měla pozemku také za jeden né malý statek. První od shora byla chalupa č. 7 dnes už nejsoucí kde se v chalupě nebo u Chalupenských říkalo a k níž patřil pozemek mezi struhou a č. 6 a 67, pod silnici pod čekárnou a za potokem, to co do kolektivisace vlastnil vysocký Junek. Stavení stálo pod struhou nad sochou Jana Nepomuckého a byl z něho ten zakladatel těch nadací Vodseďálek.

Druhá byla č. 11 na Dolení Krumpešti vystavena 1713 na pozemku od č. 7 až pod č. 66. Třetí, č. 12 na Pustině ale s tou to je nějak zvlášťní, má pod sklepem ještě jeden sklep zatopený vodou, u samého potoka spodek nějakého zbořeniště a na listě prvního zápisu poznámku o pohledávce jistého Prokopa bez udání dáta a jediný Prokop, o němž z těch let víme, byl 1608 Prokop Starý rychtář č. 10. Nemá li ta chalupa nějaký vztah k těm pozemkům nad ní, které byly kdysi odtrženy ode vsi a přidány k Vysokému? Čtvrtá je č. 14 u Ševců (dnes Svatý) na jejímž pozemku 1956 vystavěli skladiště JZD a až za lom nad kříž a pod silnici po cestu a pěšinu. Pátá č. 17 (Liška) u Koucků na pozemku od č. 60 až po starou školu a nad cestou od pěšiny až k mezi pod č. 71. Na jejím pozemku postavena 1883 nová škola. Šestá chalupa byla č. 51 u Klepáčů od roku 1924 chudinec, k níž patřily pozemky krom toho, co u ní doposledka bylo, ještě pole mající pod silnicí č. 71, další pod č. 98 a ještě to poněkud rovnější pod cestou před okny č. 50. Sedmá je zas na Malé Straně č. 47 u Kucheláků (dnes Anna Babcová) a patřilo k ní to, co vlastní teď, č. 59 nad cestou a pod struhou pod Vláškovi. Osmá je č. 24 na Kostnici (rekreant Ing Josef Večerník) k níž toho mnoho nepatří a na níž býval do roku 1828 obecný zvonek.

Potom je č. 40 dolení mlýn, k němuž ale na začátku patřil pozemek, na němž později chalupa č. 82 postavena (dnes 52 Helkovice) Č. 58 u Krumšů, u Lišku, u Kučerů z roku 1777 což byl skoro jen barák. A poslední č. 56 na Pustině neb u Lukšů oddělením od č. 12 stála v tom křoví pod dnešní cestou. Do čtvrté skupiny patří baráky (domky) na obci . V jejich případě je majetkem domkaře pouze stavební parcela, na niž domek postaven, ale parcela okolo domu zůstávala majetkem obce a zanikl li domek a nepostavil li se, mohla obec s ní naložit po svém jak se to stalo na spáleništi č. 38 které po roce 1908 koupil Josef Chvalina z Rybnice ale nepostavil. Takové domky byly: Č. 1, které má dnes vysocký Státní statek, kde byl nejprv přislotek u Ilčiků. Druhý č. 2 u Holánků jenž stál těsně za č. 3 a 1912 vyhořel. Třetí č. 3 (rekreant Hlouček) kde zdaří „u Šaldů“ říkali. Něco níže k olšoví stálo č. 4 u Turpíšů jenž 1919 sníh rozvalil. Kousek od č. 3 a mezi místem č. 4 u potoka je domek č. 64 na Lukavci rekreanta Paříka. Co je dnes to olšoví stál domek č. 5 u Roztomilých jenž první shořel na asekuraci. Nad jeho místem nad silnicí č. 6 jenž byl už jednou zbourán a 1815 postaven podruhé. Potom byl nad kolenem silnice domek č. 67 na hoření Krumpešti a pod kolenem silnice č. 68 u Doubků; před ním č. 70 u Turpíšů (první rekreant Lexa a druhý rekreant Grani -?). Dále jest domek č. 99 ale ten nepatří do těch, ostatních, ten postaven až v roce 1934 na obci sice také ale koupené do neomezeného vlastnictví. Před hasičskou zbrojnici je domek u Sytováků (rekeanta Pluskala) a před ním stál podle silnice domek č. 66 na Plese jenž že činil zatáčku nepřehlednou, zbourán byl. Další domek je č. 60 Pavly Uhlířové v ohby potoka pod Pustinou na Vystrku. Potom máme domek rekreanta Šťastného u Kašparů na cestě ze silnice k Holánovem a před ním č. 18 rekreanta Pařízka, k němuž jeden z předešlých majitelů Jan Petruška zednický mistr stavitelský kreslič koupil 3 kousky pole, jeden od č. 13, druhý od č. 51 a třetí od č. 75 a tudíž byl nucen přistavět 1907 stodolu. Další ne domek ale dům č. 98 je postaven né tak jako ostatní na obci nýbrž na pozemku chalupy č. 51 stavbou silnice od ostatních odděleném (Božena Kobrová) a postavil ho 1904 František Polouprutský z č. 19 pro pekařství a smíšený obchod. Před č. 98 v samé silnici domek č. 62 na Stráni (rekreantky Jany Štěpánkové). Kousek dál pod samou silnicí na Strání, u Štěpánů, u Pleských, domek č. 92 (rekreantky Skrbkové). Další byl na zdi mezi silnicí a cestou ke zvoničce č. 21 zvaný chalupa pod Čermákovi nebo u Housičků. Potom máme na tom hřbetě pod zvoničkou dva domky: č. 55 kde se nejdřív u Vodseďálků říkalo a pak na Prutě, od toho že majitel měl dříve staré č. 27, což dnes mají manželé Špačkovi. Hned za ním je domek č. 25 Pazderna rekreanta Ladislava Bouzka, kde než domek postaven, bývala bouda pro seno na vojenské dodávky, kteráž byla obec povinna na obecních pozemcích usušit, dokud domků tolik nebylo. A když už č. 25 stálo, pobylo pazdernou k č. 75. Další domek máme až č. 89 u Krumšů rekreanta Šťastného kde ale nikdy žádný Krumeš nebyl ale Polouprutský jenž ho 1825 postavil, byl dřív na podruží v č. 58. Potom je domek č. 37 u Davidů nebo u Paloušů pod silnicí při samém Křibě rekreantky Ludmily Hänkové. Další dva domky byly pod cestou z rokle ke Smetalovem a sice první č. 38 vyhořelé 1908 na Podrybníku (od toho, že náhon na hoření mlýn byl výše než domek) nebo u Kvintusů a hned za ním, zadkem do břehu cesty č. 91 Karlasů, zbouraný posledním majitelem Špidlenem. Dál je až na konci katastru č. 90 Otakara Polouprutského Chalupa u doleního mlýna. Potom je na Malé Straně bývalý domek č. 42 u Přezáků jenž se však připojením pozemku od mlýna, stal zemědělskou usedlostí. Další domek byl č. 61 u Blažtičků, jenž stál před okny č. 30 a v letech 50 tých zbourán byl. Potom pod starou návesní cestou č. 57 u Holinků, jenž však ve 20 tých letech Bohuslavem Novákem na hospodářství přestavěn (rekreantů Kluc). Potom je stará škola Ladislava Ducháčka č. 49 a nad ní cestou do silnice Kelnerová č. 50 u Procházku. A na Malé

Straně poslední pod hájem č. 52 z něhož zbývá stodůlka u Adámků, řečený od Adama Vodseďálka jenž ho někdy v polovici předminulého století vystavěl. Proto všecky na obci, že se na selském domky stavět nesměly. A málem bychom zapomněli na domek č. 69 u Hotovičků zbouraný po roce 1945 jenž stál mezi cestami, tou do rokle a nad č. 38 a tou nad č. 58 a 42. Poslední majitelka byla vdova Antonie Šaldová.

  1. října ráno a k večeru krásně a zdálo se že po pěkném září, říjen zle se tváří, neb 2. bylo zamračené až tma a větrno a rosilo a 3. po noci s bouřkou ráno na stopu sněhu jenž sice ještě týž den stál. 4. první mráz. 5. a 6. po mrazech sice krásně, zato 7. deštivo hustá mlha a tma celý den a další dny buď slunce proráželo zamračené nebo mlhavo. V polou října začaly javory žloutnout ale na ovocném stromoví bylo listí zelené jako v letě. Ten rok mělo mnoho jablek takovou nejablkovou slupku jako někdy na bramborech a hnilo už na stromě. Ten čas už sem tam někdo měl novou stokorunu. V druhé polovici října bylo takové počasí že některý den byla hustá mlha až tma a jindy zas přímo letní den. Listí sežlutlo i na jabloních a do konce října opadlo takže zbylo jen na dubech a v listopadu padat nemělo co. Po roce 1948 se 28. října zřízení Československé samostatnosti v kalendářích vůbec nepřipomínalo ale byl to den znárodnění k čemuž později přibylo schválení zákona o federaci a později se na ten den dostalo zřízení samostatnosti na třetí místo a ještě později na druhé a v kalendáři na rok 1990 na první.
  2. listopadu deštivo, mlha, tma a listí v listopadu již žádné k padání nebylo, všecko už bylo na zemi a místy i jablka jichž byla ten rok přeůroda a která zpracovat nebylo možné a nikdo je nechtěl. Jmenovitě I. Kudravá u č. 20 nechala celou úrodu ze dvou jabloní na zemi. Návštěvu hřbytovů měli pozůstalí odbytou poslední tři dny října. Do polou listopadu mnoho dní s tak hustou mlhou, že bylo i v poledne tma. 12. aspoň dopoledne krásně kterýž den v Římě prohlášena za svatou Anežka sestra krále Václava I. dcera Přemysla Otakara I.

Ze sešitu bez schválení MNV : Ten den v Římě svatořečení Anežky České, sestry krále Václava I. Nej- zajímavější na celé věci bylo to, že režim všemu podobnému nepřátelský, to skoro schvaloval.

  1. zamračené a v pravé poledne první sněhová přeháňka a v noci druhá. 17. krásně a v noci dvakrát se ukázala polární zář což podle starých nepředpovídá nic dobrého. 22. ráno mlha, tma, dešť jenž přišel ve sněžení tak že udělalo v poledne bílo čímž nastala ten rok „zejma“ a také hned v tom týdnu protahovali silnice a cesty. 26. o zimní pouti mlha, tma, sněžilo. Už delší čas nouze o vodu.

  2. v noci se blýskalo kterýž den ve Vysokém symbolická stávka na podporu celostátních reformních snah.

  3. prvně zakvětovaná okna; 29. a 30. překrásně. Co se tohoroční sklizně týče, tak vysocký Státní statek začal žnout a to ve Staré Vsi 14. srpna a dožal 22. na oseté ploše 309‚16 ha z níž sklidil 1916.69 q obilí. Bramborů z osazené plochy 65‚71 ha 12.212.60 q ve dnech 13. až 26. září. S tak krátkou sklizni mohl být Státní statek spokojen ale nemohl být spokojen s množstvím, což zavinila letní sucha v nichž se nalíhlo množství hmyzích škůdců. První tři dny prosince krásně, 2. výroční členská schůze místních hasičů v níž ponechání dosavadní funkcionáři.

  4. padal dopoledne sníh, potom přišly dny mlh a tmy, že se muselo i v poledne svítit, obleva a sníh tál, 16. břehy vytálé, 17. pršelo a cele kusy trávníku holé a 23. když už nebylo po snėhu ani památky mlha a dešť se sněhem. Na Štědrý den ráno bílo, ale sníh do večera většinou zmizel a na Boží narození úplně, další tři dny po mraze krásně ale 31. prosince zamračené. Ten čas byla taková situace s kominy že mistr po nějakém úraze vymetat nemohl, učenníci na to nestačili a tak si byli občané nuceni kominy vymésti sami.

Zjara umřel rekreant Pluskal po němž zdědila domek č. 86 u Kopalů vdova ing Olga Pluskalová a syn ing. J. Pluskal. Ve Staré Vsi umřeli tem rok dva, bratranec a sestřenice: Ladislav Kobr č. 98 a Marie Babcová č. 26 rozená Kobrová. Rozdělovna koral stala se samoobsluhou, protože Eva Zemanová nemohla jezdit z Jesenneho kvůli čtyřem navlékačkam které byly: Stanislava Chlumová a Božena Koublová a z Roztok Chlumová a Hlaváčová.

Po udalostech v Praze 17. listopadu a potom 25. a 26. listopadu, také Vysoké se zapojilo na dvouhodinovou generální stávku v divadelní budově a založení Občanského fora. Účastníci měli trikolory, vlajky a hesla „Svobodné volby!“. Jako kdysi národ, tak teď komunisté, nebo vlastně vykořisťovatelé a příživníci společnosti a pracujících a přestala vláda lží o níž se vyjádřil Vilém Polouprutský „to ono se ti lže, když ti, co to poslouchají, musí dělat, že tomu „věří“ podle opakování historie „věřiti budeš všemu co nám církev svatá k věření předkládá!“ Nebo podle Havlíčkova „nechceš li si hubu spálit, musíš mlčet nebo chválit!“

Kronikáři dříve nechodili do žádných kursů a školení a v příručce kterou dostali stálo „zapište věc jak se stala a posudek si o ní musí čtoucí udělat sám“ a po roce 1948 se jím na školeních nakazovalo „ve všem zdůrazňovat vůdčí úlohu komunistické strany“. To začalo už s německou okupací; německá se nesmělo říkat, protože lidé tomu co přišlo roku 1968 říkali II. okupace. Za té I. okupace byly obecní kroniky uloženy v Praze a tudíž se do nich psalo až potom a tak se do nich mělo psát podle nově vydaných knížek, že všechen odboj měli hlavně komunisté a ostatní že jen trpěli nebo byli pro Hitlera. Už o tom roce 1945 se národu lhalo, že když vypuklo v Praze povstání a Praha volala o pomoc, měli lidé strach, aby to s Prahou nedopadlo jako s Varšavou, kterou nechali Rusové rozbít a vyvraždit stojíce nedaleko. A nám se říkalo že spojenci jsouce v západních Čechách nepřišli schválně na pomoc a oni jim to Rusové nedovolili chtíce Prahu osvobodit sami a prišli až se Praha osvobodila

sama.

Po tom Vítězném unoru jsme měli dvoje úřady; statní a komunistycké a to tak, že strana byla napřed a stát až na druhém místě. Když se řeklo strana, bylo myšleno komunistická a říkalo se naše rodná strana, jakož byl někdo dřív komunistou a pak se teprv narodil. Občan byl až na druhém místě, vždyť i hlava státu byl generální tajemník ústředního výboru Komunisticke strany Československa a president republiky. Měli jsme i dvě armády: státní a komunistickou zvanou lidová milice. Byly ponechány ještě asi tři jiné strany ale ty musely být pod jinou firmou komunistické. Volby prý jsme měli ty nejsvobodnější a to tak že kandidáti byli zvoleni napřed a to chodění voličů k urnám byla zbytečná komedie. Přišel li funkcionář strany (komunistické) do důchodu měl za měsíc více než obyčejný důchodce za celý rok a starší zemědělci přicházeli do důchodu až na 65 letech protože si na důchod málo zaplatili a byli dlouho vykořisťovateli, protože soukromý majetek je zločin na dělnické třídě. Žádná kniha nevyšla bez poznámky co o věci o níž se v ní jedná, napsal Marx, Lenin nebo Stalin. Ve škole se učilo o otrokářských státech a o Velké socialistické revoluci, o ostatním nevěděly děti nic a ptali se na mnohé doma dospělých a neni potom divu že děcko řeklo že Lenin stvořil svět. Pravda vítězí ale těžko a né hned.

( Tentokrát už na závěr kalendářního roku „ schválení MNV “ textu není. V druhém sešitě listopadové události ještě mírně podrobněji rozvedeny, viz dále kurzívou)

17. listopadu studentská manifestace v Praze, provolány požadavky demokratizace proti čemuž brutalní zakročení jednotek SNB na Národní třídě. 25. a 26. listopadu manifestace studentů, herců

a Občanského fora na Letenské pláni; 27. vyhlášena v celé republice dvouhodinová stávka na podporu demokratisace. Také Vysoké se zapojilo na generální stávku v divadelní budově což vedli: Josef Petruška a Jiří Ďou- balík a založeno O. F. Účastníci měli trikolory, vlajky a hesla: Svobodné volby.