Rok 1988

ledna hustá mlha až tma, ale zelenal se trávník a 5. kdy se odbývala kremace naší nejstarší občanky 96 leté Ludmily Vodseďálka č. 75, proráželo slunce mraky. 8. ráno na zemi a střechách první toho roku sněhový poprášek jenž však 10. za neobyčejně krásného dne stál ale 12. po noci první ten rok bílo ale ještě 17. pořád bez sněhu a až 18. přes noc něco málo mokrého napadlo a ještě něco
a odpoledne už foukanice a 31. sněžilo střídavě se slunečnem.
února břehy vytálé, 2. a 3. pršelo a 7. sníh téměř pryč ale 8. znovu bílo. 13. zemřela v domově důchodců v Rokytnici 84 letá naše občanka Františka vdova po Oldřichu Novákovi č. 37 roz. Hrdličková rodačka od Břeclavi na Moravě. 18. hodně sněhu připadlo a foukalo s ním kterýž den měla kremaci 92 letá Marie Šírová z Vysokého, družka 74 letého Josefa Šmída ze Staré Vsi č. 46. Zemřela v domově důchodců v Rokytnici. V druhé polovici února tolik sněhu napadlo že ho bylo více než kteroukoli jinou zimu. Začátkem března se sypal sníh dál že se s leckteré střechy musil sházet. 12. hned po půlnoci zemřel náhle zeť kronikáře Večerníka 56 letý Zdeněk Kudr, vrchní mistr ve vysocké továrně, rodák ze Studence.
do té spousty sněhu pršelo, kterýž den tu přes ves letěly divoké husy k severu. 17. po poledni kremace Zdeňka Kudra, s nímž se krom katolického faráře rozloučil ještě řiditel vysocké továrny. 21. první jarní den deštivo; ten týden mnoho sněhu ubylo; 26. odpoledne do deštiva, asi dvakrát zahřmělo. 27. začal zas „letní čas“ to je o 1 hodinu do předu. Břehy začali vytávat a potok neobyčejně stoupl.
a 4. dubna Velikonoční svátky, polovička sněhu pryč, jak neobyčejně ubýval, že ho 7. bylo pryč většina. Ty dny sem přiletěli špačci. Dům č. 75 u Krejčů s tím, co po záboru Státním statkem z usedlosti zbylo, ujal po smrti Lidmily Vodseďálkové manžel její dcery Blaženy zeť Václav Albrecht, rodák z bývalého mlýna č. 40.
dubna když byl již sníh téměř pryč, bylo ráno znova bílo ale do večera nový sníh stál ale padal ještě 13. a 23. 26. až 30. polojasno, ale mrazy; sníh pryč. Roku 1920 kukala již 20. dubna kukačka. Hlavní jarní práce Státního statku jako zasetí zrní, ošetření a pohnojení víceletých pícnin, pastvin a luk a sázení bramborů se odbylo ve dnech 18. dubna do 6. května. Pomalé tání té spousty sněhu se projevilo velice nepříznivě na ozimech a jetelích, takže byl Státní statek nucen zaorat přes 98 ha žita, přes 11 ha ječmene a přes 55 ha víceletých pícnin. Sníh se sypal ještě 23. dubna. To jaro

létali první motýli barevní což je podle pranostyky předpověď roku více úrodného na obilí než na pícniny a byly to samé babočky osikové, ani jeden jiný. Když se nová majitelka č. 20 Kudrová chtěla zbavit dvou koz, které její otec s matkou již obsluhovati nemohli a sama bydlela ve Vysokém, musela být ráda, když je jistý František Babec z Roztok vzal zadarmo. Tak zbývaly kozy už jen v č. 9 u Josefa Janouška v č. 65, u Vlastimil Albrechta a v č. 27 u Václava Žitného. 7. května nasázel traktorista Albrecht těm svým záhumenkářům brambory které pro sucho ještě za měsíc puštěno neměli. Pořád krásně a větry, 9. začaly kvést třešně a místy začalo vypalovat trávník. 9. začali dělat s cestou ten úsek od lomu k transformátoru jenž měla být vyasfaltována. 17. se konečně začalo mračit; 19. po noci s deštíkem odpoledne asi třikrát zahřmělo; kol 20. kvetly jabloně a šeřík začal. 21. tu přes ves na Vojákovo byly motocyklové závody a v neděli 22. po silnici nahoru. 27. celé odpoledne hřmělo ale teprv na večer skropilo trochu prach. 29. odpoledne ve 4 hod. odešla dobrovolně na věčnost, né pro nemoc ale pro myšlení na skutečnosti, které vůbec nebyly, 79 letá Marie manželka Jaroslava Večerníka č. 20 dcera Františka Soukupa č. 53. 30. přes den trochu rosilou, 31. půlnoci s deštíkem zamračené a odpoledne asi dvakrát zahřmělo. Lidé začali sázet zeleninu. Jak byla odejítá zima, zemědělství nepříznivá, vidno z toho že vysocký Státní statek byl nucen zaorat a znovu zasít přes 98 ha žita, 11 ha ječmene a přes 55 ha pícnin. Pásti začal staroveský kravín 4. května. První týden června se teprve ozvala kukačka; lidé začali sušit seno, tráva byla řídká od zimy umořená. Polouprutský č. 19 nemohl sušit, poněvadž ta úprava cesty nad jeho stodolu nebyla ještě dodělána a dokončili to 10., přičemž spravili ten úsek cesty od domu do silnice, vytlučených vinou Státního statku. Při té úpravě cesty, porazili také starou jabloň v rohu č. 95 Pokorných nad č. 19, proti č. 79 která bývala předmětem sváru když měli č. 95 Hlouškovi. Tehdy Polouprutský č. 19 a Chlum č. 79 vozivše fůry obilí z pole domů, drhli jimi do cesty visící větve i s jablky a Hlouškovi nadávali že schválně vozili velké fůry, aby jim dělali škodu. Polouprutský k tomu mlčel ale né Chlum a to ještě byli jak Hloušek, tak Chlum a i jejich ženy, z jedné vesnice z Příkrého. Josef Polouprutský sušil letos ještě také u č. 20 neb tam úmrtím Zdeňka Kudra neměl kdo séci a nebylo proč. Ty kozy Kudrově nový majitel zaplatil. 6. června konečně deštivo a 7. odpoledne bouřka s deštěm, 26. po deštivé noci zamračené a odpoledne asi třikrát zahřmělo. Ty dny tu chodila srna a klidně se mezi domy pásla.

Ze sešitu bez schválení MNV: 11. června bylo vzpomenuto při vzpomínkovém mši na úmrtí prvního patriarchy dra Karla Farského ve Vysokém dopoledne v 9 hod.

července oblačno a větrno a teprv v noci deště s bouřkou a nějakou kroupou a další dny července hodně bouřek a krátkých dešťů ale 17. o straroveské Národní pouti bez muziky a mše, bylo krásně celý den. Ten rok kvetly lípy již koncem června, třešní mnoho nebylo a byly od dešťů rozpukané a na nich ta přeůroda vos. Ten čas byl ze Staré Vsi ve vojenské službě v Jičíně od 1. dubna Jiří Polouprutký č. 19.
července zemřel v jilemnické nemocnici 85 letý Stanislav Kobr č. 81 vdovec. Kremace 26. na Annu, kteréhož jména tu byli 3 osoby a vlastně jen jedna a ty dvě byly rekreantky a byly tu jen dočasně.
Maří Magdaleny kteréhož jména to bylo 7 osob, kterýž den bylo zamračené a horko. První týden srpna proměnlivé počasí i nějaká bouřka 7. o pouti (vysocké) střídavě zamračené, někteří začali sušit otavu. Nať u bramboru žloutla, což předzvěstí velké úrody jich nebylo. Potom bylo těch bouřek s dešti více ale také pár krásných dnů, že pálilo a na obloze nebylo ani mráčku ale také už bývala ráno mlha a z toho tma nebo byly i dvě bouřky za den.

Tento rok vysocký Státní statek jenž od 1. července dostal nový titul „Státní statek Krkonoše“ hodně přešel na setí ječmene a to jak na uzrání, na seno, tak nedozralé celé rostliny se slámou na siláž ke krmení. Poslední den srpna zas překrásně a rovněž taky 1. září. Do školy jich ten rok chodilo ze Staré Vsi 6, mnozí začali kopat brambory už do sklepa, aby nedohnily a myši je nedožrali a nebylo bramboru ten rok mnoho, zato myši dosti takže to odnesla i mrkev a jiná. Také ovoce bylo dosti, že to tu kroupy nepotloukly, jako leckdes jinde. První týden v září se ještě blýskalo a krom dvou krásných dnů, deštivo, druhý týden měsíce byl celý zamračený, během 3. týdne asi dva deště a 25. o staroveském posvícení, jenž se odbylo bez muziky, bylo deštivo a mlha. 28. na Václava byl překrásný zrovna letní den. Začínalo žloutnout listí na stromech a hodně rostly houby.

Před 50 lety byla v noci 23. září vyhlášena mobilisace československé armády do 40 let stáří a od nás jich nastoupilo vojenskou službu 6 a to Stanislav Kobr č. 81, Stanislav Kvarda č. 73, Karel Fišera č. 50, Vit Martinec č. 46, Frant. Knížek č. 33 a Jaroslav Večerník č. 20. Většina jich bylo na hranicích již dříve.

Co se týče sklizně ten rok, žně Státního statku začali 18. srpna a obilí bylo spíše podeschlé nežli zralé a na ovesné žně bylo deštivo. V polovici září začato se sklizni bramborů, která dokončena až v říjnu ku spokojenosti. První čtyři dny října krásné ale vítr rval suché listí ze stromů a pobylo tu hejno vran. Další dny prorazilo slunce mraky, ráno mlhy, nebo celý den; po 20. už bylo stromoví bez listí a ani přimrazky ten rok dlouho nechodily až 26. hned na poprvé venku zamrzlá stojatá voda. Na den potom překrásně. 28. říjen se ten rok slavil, když se předtím 50 let o něm ani nevědělo. 30. ráno první sněhový poprášek jenž však přes sněhové přeháňky během dne stál a 31. první ten podzim zamrzlá jednoduchá okna a sníh padal celý den, takže udělalo bílo jako v nejhlubší zimě. S listopadem přišly mlhy 4. po velkém mraze krásně rovněž tak 5. a 6. kdy byl sníh už vlastně pryč a zas dál mlhy a 13. odpoledne se zas nasypalo sněhu, který hned tál. Pravidelné zimní počasí nastalo 20. kdy už žádný sníh nebyl, ráno bylo znova bílo a přes noc ho hodně připadlo a zase mlha. 23. až 27. zamračené, hrozná mlha, 27. o vysocké pouti začali břehy vytávat, 28. zamračené, 29. deštivo 30. slušně.

prosince sněhová foukanice; ještě bylo štěstí že nemělo hrozně foukat s čím, kterýž den zemřel náhle 65 letý Adolf Novák bývalý vysocký pekař a poslední staroveský Novák. Co se týče stálých obyvatel vsi a chalupník č. 87 na dráze jemuž byla před časem amputována levá noha a pro infarkt musel předčasně do důchodu. Smrt ho pekaře zastihla při domácím nějakém pečení. Měl šikovné ruce a se vším ať to byl stroj, nástroj, potřeba, si věděl rady.
1. 1. pořád mlha a den po dni přibývalo sněhu ale 10. a 11. deštivo a břehy zas už vytávaly;
po noci, v níž mnoho sněhu připadlo, s nímž odpoledne foukalo, 15. 16. větší mráz, krásně, a následující dny padal sníh dál; 19. se zrovna hrnul až ho sem tam někdo musel shazovat se střechy a že byl sníh mokrý, lámalo nejen štěpy ale i vzrostlé stromy a né jen ovocné ale i lesní a smrky takže několikrát elektrika zhasla a 19. v noci se na severu blýskalo. V tom roce se dožil 80 let 14. října František Svatý č. 14 bývalý bankovní úředník, rodák z č. 40 ze mlýna, jehož otec zemřel 1915 v Dubně v nemocnici, raněný jsa do nohy, ve stáří 38 let. Na Štědrý den do té spousty sněhu pršelo s divokým větrem který lámal a vyvracel stromy což zas trhalo dráty takže staroveská Malá Strana byla přes svátky bez světla, anžto elektrikáři nemohli vše stačit spravit. Na Boží hod k večeru krásně a hned mrzlo takže udělalo površek a potom další dny až do konce roku mlha a deštivo takže břehy zas už vytály.

V tom roce v domově důchodců v Rokytnici zemřela 84 letá Františka Nováková z č. 37, roz. Hrdličková, byla rodačka od Břeclavi na jižní Moravě, v mládí sloužila nejprve ve Vídni a potom v Praze a vyprávěla co mnohdy služka od paničky zkusí a tady šla do JZD a i když to hned neznala, žádné i ošklivé práci se nevyhýbala. S Oldřichem Novákem se dala dohromady s novin kde oba insertovali jako s menší tělesnou vadou ona měla levou ruku kratší a on byl hrbatý. Ten rok ze světa dobrovolně odejítá Marie Večerníková č. 20 stará 79 let to neměla už dlouho v hlavě v pořádku a viděla jen samou zkázu a škodu a že všichni lidé na ni jdou a do ní ryjí a slyšela co nikdo neříkal a už delší čas říkala, že jí stále něco říká, aby se sama ze světa odebrala až si k tomu chvilku uhlídala.

Třetí ten rok zemřelý 85 letý Stanislav Kobr si předtím sotva co přečetl až ho dostala, letní host jeho bratrance roztockého Jancáka, nějaká učitelka, k těm „Svatým sedmého dne“ a tu už znal celé kusy Bible nazpaměť a věděl kde je v písmu svatém která kniha, která kapitola a který verš a taky se pokoušel leckoho přemluvit. Že oni drží za den odpočinku sobotu a né neděli a v JZD se dělalo celý týden od 7 ráno do tmy, tak se vždy v pátek setměním ztratil a v sobotu do práce nepřišel ale jinak byl až puntičkář, aby udělal práci pořádně. Jen jejich víra byla pravá a na námitky, že jiné jsou též dobré a k dobru vedou, měl že to je jen přetvářka od ďábla, jenž obchází jak lev řvoucí.

Co se čtvrtého zemřelého tyče, to je historie trochu delší . On se narodil po otcově smrti a už když věděli, že jim v rodině jeden přibude, říkal otec bude-li to kluk, tak to bude Adolf. Na což matka „to nebude“ ale když zatím otec umřel, tak nechala po jeho. Oni ten čas bydleli v č. 94 u Vršťalů, kterouž chalupu, zbytek to bývalé zemědělské usedlosti, vlastnil jeho děd od roku 1883 do roku 1923. Děd měl dva syny: Františka a Antonína. František měl domek č. 87 na dráze z něhož udělal přistavěnku stodoly a přikoupením pozemků od č. 36 a 76 chalupu a měl dva syny. Josefa, Adolfova otce a Jaroslava němého, kdežto Antonín měl č. 63 u Holanů, zbytek to zemědělské usedlosti a měl děti 11, z nichž druhorozený Ladislav zůstal u dědečka a babičky č. 94, i když ostatní jeho rodina se nakonec usadila v Roztokách ve Vošmendě v čísle také náhodou 94 a byl u nich až do roku 1918. Byl šikovný na práci ale jak se říká, že si žádný nebude ptát, jak to dlouho dělal, ale kdo to dělal a tak naše babička často hubovala. Učil se truhlářem a nedoučil a on ji odpovídal „vy do mě za rok hlučet nebudete“ čímž se spoléhal na to, že ho odvedou což se mu i vyplnilo, ale zatím na podzim 1917 babička umřela. A k dědečkovi za hospodyni přišla nejstarší z nich Božena. Roku 1920 Ladislava odvedla k vojsku I. republika a Božena musela domů do Roztok, když se jí narodil syn a vdaná nebyla a tehdy přišli do č. 94 mladší manželé z č. 87, když se doma se starým srovnati nemohli, když ten i na syna už ženatého ruku vztáhl a provozovali z č. 94 podomní obchod měli i ten tehdy zapovězený cukerin. Potom počátkem roku 1923 Josef Novák ve stáří 34 let zemřel na nějaké zauzlení střev přičemž mnoho zkusil a celá rodina by si byla přála, aby si byl vdovu v jiném stavu jsoucí vzal bratranec zemřelého Ladislav Novák. Vdova by si byla dala říci ale né on a odmítl i nabízenou mu Boženu, sestru Oldřicha Nováka č. 37. Oženil se sice nakonec s jistou Kaprasovou z rodiště jeho matky Stromkové, ale ta se s ním rozvedla za Protektorátu, že nechtěl děti, ona je stejně neměla i když se znovu provdala. A tak když to takto dopadlo, měli synové otce k tomu, aby č. 94 prodal a šel k Františkovi do č. 87 který na to nejvíce naléhal a on poslechl. Na dráze však dlouho nebyl, kde naň i syn ruku vztáhl a vdova po Josefovi jenž tam též vybíti nemohla, si ho vzala sebou do Tesařova a nakonec ho nechtěl nikdo a on umřel 1929 v chudobinci (č 51)

„Dědek myslím zmrz“, jak se vyjádřil syn Antonín z Roztok, jsoucí mu na pohřbu. Po smrti otce narozený Adolf se vyučil pekařem a měl šikovné ruce ke všemu a když dospěl a stal se pekařem ve Vysokém, přestavěl při tom zatím po dědovi a babičce zděděné č. 87 a to hodně obtížně. Že se v takových vesnicích tenkrát znovu stavěti nesmělo, nemohl nejdřív staré rozbourati ale obezdíval je zvenčí škvárovkami jež si dělal sám a cihlami okolo dřevěných stěn a ty potom za zdmi vyřezával a tak pracně přestavěli dům i stodolu jen sami s bratrem bez cizí pomoci. Že to stavěli s bratrem. Ona si totiž vdova namluvila jistého Ukrajince jménem Ivan Fal jenž tu jako mnozí jeho národnosti našel útočiště když tam u nich doma v boji za samostatnou Ukrajinu neuspěli a s ním měla syna Ladislava jenž příjmení Václavík jenž měl po matce rozené Václavíková ze Stanového, změnil na Novák, aby měli s bratrem stejné. Fal se potom mohl vrátit a nemoha se rozhodnout „tam domov, tady rodina“ oběsil se a a Emilie Nováková poměla ještě Jindřicha Háska eskamotra z Vysokého Štěpána Hyrše z Příchovic, který když umřel, vzal si ji syn k sobě do Vysokého, kdež umřela. Tehdy měl chalupu č. 87 najatou Václav Žitný než koupil po Čeňku Housovi č. 27.

Roku 1988 měli smutné Vánoce nejen příslušníci rodin zemřelých, ale i v č. 26 odkudž byla Marie Babcová v liberecké nemocnici. Mezitím umřela v nemocnici v Pardubicích její 75 letá sestřenice a naše rodačka Anna Knobová z Vysokého, dcera Františka Housy č. 75. Výroční členská požárnická (hasičská) schůze se odbývala odpoledne 17. prosince v bývalé škole a zahájil ji jednatel Volmut a přítomno bylo 20 členů; za OV v ní byli Duštíra z Helkovic a Adamec z Vysokého a dva hosté. Z jednání: Čestné uznání za obětavou práci obdržel Vlastimil Albrecht; medaili za 10 let Eliška Polouprutská ml, Marie Polouprutská č. 19, František Svatý č. 14 a Pavel Svatý č. 83. Za 30 let Miloslav Vodseďálek č. 15; za 40 let: Vlastimil Albrecht a Josef Šmíd, za příkladnou práci: Marie Babco vá č. 26 a Jiří Čermák. Předseda Volmut vzpoměl významných výročí, jako roku 1918, 1938, 1939, 1945 a 1948 a současných událostí a seznámil přítomné s tím, co se od svazu žádá v budoucnu.

Připomenu to, že v tomto roce v rámci prevence byly provedeny prohlídky ve 13 obytných budovách a 12 rekreačních objektech přičemž nebyla zjištěna ani jediná závada. Uskutečněna byla jedna beseda o zásadách požární bezpečnosti s účastí 10 občanů a místním rozhlasem byla vysílána relace proti vypalování trávy. Byla tu účast při májových oslavách; jedno cvičení na místní kravín, provedeno vyčištění protipožární nádrže pod školou a nad lomem a její oprava a vyřezání křů u nich pod elektickým vedením. Provedeny náročné práce při rekonstrukci veřejné cesty od pomníku padlých k hořenímu transformátoru a ke kravínu. Dále ten rok nedokončená rekonstrukce budovy školy za pomoci pracovní čety TJ Jiskra Vysoké. Všech členů bylo 25, z toho 18 mužů a 7 žen kteroužto malou členskou základnu řídil 13 členný výbor scházející se vždy za dva měsíce zároveň s občanským výborem neb se jednalo o ty samé lidi. Při všem tom bylo odpracováno 568 brigádnických hodin. Nejvíce měli odpracováno: Josef Polouprutský ml, Jiří Čermák a Vlastimil Albrecht. Celkem bylo v tomto roce odpracováno 953 hodin členy ZO SPO. Sena bylo v naší obci celkem sklizeno a předáno státu 5 800 kg. V tom roce se podařilo rozšířit členskou základnu o jednu členku a to Dagmar dceru velitele Šídy. V pokladně měla ZO SPO celkem 508‚95 Kčs; ve spořitelně 3 486‚65 Kčs. Závazky na rok 1989 byly: údržba požární zbrojnice 350 hodin, akce Z = 200 hodin, na pomoc zemědělství 100 hodin, počet dárců krve 1 a seno 5 000 kg.

V březnu 1989 prohlídka 38 budov a besedu s občany při školení CO k dodržování zásad požární bezpečnosti; dvě namátková cvičení a uskutečnit dvě taneční zábavy a to v únoru nebo březnu a v červenci (poutní). Co se změn držby nemovitosti ten rok týče, byly tyto: 16. května koupila ing Lenka Málková z Prahy 5 dům č. 76 u Nováků kde býval truhlář Večerník od Ladislava Šedivého z Prahy 10. 20. července koupil Václav Potměšil ze Sadské dům č. 35 bývalou zemědělskou usedlost u Marku nebo u Petrů od Marie Večerníkové bytem u dcery Marie v Jesenném. 23. září koupil Michal Moravec z Prahy 5 od Václava Bláhy domek č. 91 bývalou to stodolu č. 42 na níž bylo přeneseno domovní číslo domku, jenž stál naproti za potokem na Hrubé Straně a původně to byla stodola ke mlýnu č. 41 od něhož mělo č. 42 polovici pozemku. 23. listopadu koupili Josef a Jindra Šťastní ze Sojková domek č. 99 od Břetislava Polouprutského z Brandýsa nad Labem, rodáka z č. 90. 27. prosince koupil ing Václav Přibáň z Prahy 9 chalupu č. 32 u Duštů od matčiny sestry Jitky Glasové z Warnsdorfu. 30. prosince Arnošt a Marta Tomsovi z Prahy 6 od Jiřího Polouprutského z Prahy 5 chalupu č. 30 u Šmídů nebo v Hořeních Potocích.

Ve Staré Vsi dne 20. dubna 1989

Jaroslav Wečerník

schváleno v radě 15. 5. 1989

Pičman