Rok 1986

První týden ledna mrzlo a něco sněhu připadlo. 5. při poledni měla kremaci 76 letá Vlasta vdova po Vítu Martincovi někdy spolumajiteli brusírny skleněných kroužků ve Staré Vsi při č. 46, rodáku z Helkovic č. 46, dcera Frant. Šmída ze Staré Vsi č. 46 zemřelá 28. prosince 1985 bytem u dcery Evy Strnádkové v Semilech; vdova od roku 1952. 10. první největší mráz té zimy a 12. přes noc tolik sněhu připadlo že to nebylo řadu let za tak krátký čas; 16. po noci s foukanicí cesty zatlučené sněhem; 19. odpoledne drobně pršelo, mnozí shazovali sníh se střech kterého na nich bylo místy až 80 cm až 1 m. Aby mohla pojízdná prodejna u stodoly č. 18 zastavit, odhrnul jeden traktorista sníh, ale ne ze silnice dolu pod ní, nýbrž ke Kobrově garáži, a jak se tam točil, vyrval z hořeního pilíře té stodoly několik cihel, div že ho nezvrátil.

  1. měla kremaci 89 letá 9. ledna zemřelá Františka Jandová bývalá řiditelka vysockého muzea, dcera pekaře Nosála a potomek staroveských Vodseďálků z č. 10 a její před lety zemřelý manžel profesor Janda byl potomek staroveských Jandů z č. 30.
  2. zemřela u dcery Květoslavy Šimůnkové v Roztokách u Jilemnice 84 letá Marie vdova po Stanislavu Markovi ze Staré Vsi č. 6, rodáka z č. 43.
  3. foukanice při níž svítilo slunce a kapalo ode střech a povrch sněhu do tvrda utlučený. V těch dnech mokrého sněhu ulomilo střechu domu č. 72 u Hajnů které Vladimír Šalda prodané měl a jehož nový majitel Vladimír Višinský z Prahy 4 by ho byl zas rád prodal.
  4. polojasno a sníh.
  5. unora vítr dál, sníh měkl a tál a polojasno ale 8. zas připadlo a foukalo s ním. 10. první největší mráz té zimy a po něm držel trochu površek.
  6. po úplňku měsíce a na Matěje po větším mraze polojasno, kterýmž dnem začaly mrazy a trvaly až do března ale bylo při nich krásně.
  7. března neobyčejně mrazivý vítr z čehož se zamračilo kterýž den protipožární prohlidka komínů kterouž vykonali dvojice: velitel hasičů Václav Šída s Otakarem Polouprutským a Vlastimil Volmut s Josefem Polouprutským.
  8. a 6. pršelo a dělalo led; 9. neobyčejně oranžový východ slunce. Sem tam některý břeh začal vytávat. Letošní zima svážením sněhu se střech odpravila komin na místnosti po dobytčí váze při hasičské zbrojnici na stražnici předělané.
  9. překrásně a teplo, sníh mizel a 19. na Josefa kteréhož jmena tu bylo 5 osob a sice: Janoušek č. 9, oba Polouprutští otec a syn č. 19, Babec č. 26 a Šmíd č. 46 byl zas krásný den ale 22. se sypalo tak, že na Květnou neděli protahovali silnici.
  10. odvezli do nemocnice 82 letého Frant. Zakoutského s prostatou a druhý den v neděli tam odvezli jeho 84 letou sestru Růženu která tam hned umřela. Oba Zákoutští byli svobodní a teď až by se vrátil, byl bez sestry a hospodyně.
  11. umřel ve Vrchlabí 70 let starý zdejší rodák z č. 79 týž měl vlastně doma hospodařit a nepřijít kolektivisace vesnice byl by hospodařil, Miloslav Chlum.
  12. sněhu jako v nejhlubší zimě, 26. na Škaredou středu přiletělo sem mračno havranů a kavek, na Velký pátek se objevily první bledule, 30. na Velkou neděli, kdy byl zas zaveden Letní čas, to je o 1 hodinu dopředu, odpoledne krupkové přeháňky a druhý den ráno bylo bílo a sníh se velkými kusy hrnul dál že ho bylo zas jak před týdnem což přešlo odpoledne v dešť čimž nový sníh stál a navečer po západu slunce, dva lijáky s důkladnou bouřkou, kroupami a větrem. Ti havrani a kavky tu přeletovali ještě 7. dubna kdy lidé začali uhrabovat okolo domů. Travník se zelenal, vyráželi petrkliče a sasanky, Státní statek smykoval pastviny. 9. nepatrně zamračené ale teplý vítr, drní oschlé, vyrazily fialky, létali barevní motýli a teprve ve skromné míře se ozíval jarní zpěv ptáků a konečně se objevili špačci. Když 8. bylo jako v červenci, 11. se hrnul sníh že se musel ode dveří odhazovat.

Stojatá voda zmrzlá, chvílemi se hrnul sníh, 12. velký mráz, 13. mráz nepovolil celý den a ve stínu v lese nestál sníh celý den a trousil se dál. Strnadi kteři byli ta leta řídkým zjevem, doráželi najednou ke stavením. Ten týden přišla zpráva že někde u dcery zemřela 73 letá Anna manželky bývalého zdejšího učitele Josefa Knoba, dcera Frant. Housy ze Staré Vsi č. 75, po 15 letém ležení. 17. konečně bez mrazu, teplo, travník se zelenal kterýž den traktorista Albrecht vláčel zahumenkářům polní záhumenky. 19. zas už přešel dešť ve sníh ale 20. už byl opravdu nadobro pryč. 22. odpoledne krásně, že zas létali motýli a druhý den čmeláci, horko. Poslední týden přišla zpráva, že zemřela 78 letá Anna vdova po Ludvíku Polouprutskem č. 30 a zpopelněná v Plzni. Třešně začínaly kvést.

Všichni záhumenkáři si stěžovali že mají brambory ve sklepích z 1/3 shnilé, a jak teď z toho vybrat sadbu?

  1. května se temnilo, 2. krásně ani mráčku, traktorista Albrecht vsadil osmi svým záhumenkářům brambory, 3. zas krásně, třešně, slivy, hrušně v plném květu.
  2. slabě zamračené, zima, kterýž den začal staroveský kravín pásti, již kvetlo mlíčí (pampeliška), což bylo předzvěstí, že tráva dlouhá nebude. 8. se tu prvně objevily vlaštovky.
  3. se přitáhla hustá mlha na niž v 10 hodin vyhrálo slunce z čehož se neobyčejně pařila zem. Neobyčejně poporostla tráva a obilí; 11. o loukovské pouti z večera liják s bouřkou a kroupamy. Připomenouti dlužno že 1. května zemřel v Praze rodák ze staroveského mlýna (č 40) 75 letý Josef Svatý podplukovník čsl. armády v. v. bratr Svatého z č. 14 a 83.

Ze sešitu bez schválení MNV: K jeho charakteristyce dlužno vzpomenout jeho výroku „co bych se staral o děti, když se mě o ně starají Knob s Kobrem“.

  1. rozkvetl šeřík kterýž ten rok nadobyčej moc kvetl; 14. se tu prvně ozvala kukačka, brambory sázené 2. května už vyrážely nátky ale také se v nich měla k světu tráva. 22. května.

  2. odpoledne volby do všech zastupitelských složek v bývalé škole. Všech voličů bylo pouze 63 a volební komise byla: Frant. Svatý, Vlastimil Albrecht, Josef Polouprutský, Otakar Polouprutský, Stanislava Volmutová a Josef Janoušek. Z naší vsi byli kandidáty: Jiří Čermák, Ludmila Haasová, Jindřch Matura, Stanislav Volmut (Vlastimil) a Václav Šída. Ten den zemřel ve Třiči 75 letý bývalý rolník Josef Večerník vnuk Františka Večerníka od něhož roku 1855 jakožto od bratrance koupil Josef Večerník z č. 39 půl staroveské usedlosti č. 20 u Vršťalů.

  3. krásně, ani mráčku ale v noci důkladná bouřka s lijákem a kroupami. Seno první ve vsi začal sušit Státní statek, Janoušek a Vlastimil Albrecht.

  4. června se začalo doopravdy sušit seno, hrozná zima a za celý týden se neusušilo vůbec nic.
  5. dešť s bouřkou 3. deštivo, tma, zima. 4. špláchalo s větrem, zima, 5., 6., 7. deštivo, hrozná zima, hory nad Rokytnicí pod sněhem a i tady vločka sněhu přeletěla a 9. na Medarda proráželo slunce mraky, zima mírnější, kvečeru krásně. 9. polojasno, před týdnem posečenou trávu nechalo obrátit a schla. 10. krásně ale teplo né.
  6. žár, odpoledne se mračilo a v noci v dálce blýskalo. 12. se na den drobně rozpršelo. Ve Vysokém u dcery Anny Kvardové umřela 91 letá Anna vdova po Janu Šulcovi rozená Dušková z Přívlaky, majitelka 1/2 poloviny staroveské usedlosti č. 54 na Skále. Zajímavé že na druhé polovici téže usedlosti byla též rodačka z té samé vesnice Josefa Vodseďálková rozená Václavíková z Přivlaky a že ty dvě spolu žily ve zlém.
  7. o příchovické a roztocké národní pouti krásně, až horko, žloutla nať u bramborů. 16. odpoledne hřmělo, 17. rovněž, 18. kdy po čtyřech hodinách odpoledne pobouřilo a postřikalo z čehož poplach u sena 19. zas krásně, odpoledne přešla kolem dokola hrozná bouřka ale ani nestřiklo a na noc se mračilo ale nepřišlo zas nic. 20. bouřilo odpoledne zas, ale tentokrát s deštěm po němž ostré slunce, což podle starých není dobré na nať u bramborů, že na ni padne rez a zrní u obilí je li ještě v trubkách, že vyleze snětivé.
  8. horko ale navečer se silně ostudenilo a v neděli 22. po přimrazku krásně. Bylo ty dny velmi dohledno, hrozně modrá obloha a ta ranní chladna, že to vypadalo spíše na září nebo aspoň na srpen z čehož mnozí usuzovali na brzký příchod zimy. Okolo 24. již kvetly lípy o dva týdny dříve než jiná leta a 29. o semilské a jesenské pouti odpoledne se mračilo až do června ale nepřišlo nic. Sucho. Přes ten deštěm a zimou zmařený první týden června se pokud paměť lidská sahá, neusušilo seno tak lehce, krátce a brzo jako ten rok. Ten čas

bylo ve Staré Vsi při asi 90 obyvatelích a 28 stále obydlených domech a 37 obydlených občas, 4 neobydlených a 30 již nestálo, 29 radiopřijímačů a 26 televizorů. První dny července schla nať na bramborách, na zelenině byla prašivina (rušice), třešně ten rok vůbec nebyly a rovněž né višně a slivy, zato jablka byla a hrušek mnoho. Nedostatek vody vynutil zákaz kropení prádla a zalevaní zahrádek. 5. navečer čistili staroveští nádrž pod školou. 9. v pravé poledne dlouhá bouřka s lijákem a kroupami. 13. o staroveské Národní pouti která byla jen připomínkou protože při ní vůbec nic poutního nebylo, ani taneční zábava, ani mše, bylo slabě zamračené a zima. 16. měla v Praze v Karolinu promoci pedagožka Irena Kudrová vnučka kronykaře Večerníka. 22. na Maří Magdalenu kteréhož jmena tu bylo 7 osob, proráželo slunce slabé zamračení a 26. Anny kteréhož jmena tu byly 2 ženské. V srpnu hodně deštivo a několik bouřek následkem čehož začaly růsti houby a úroda bramborů se velmi zlepšila. To léto bylo neobyčejně mnoho motýlů bělásků. Ten čas ubyl staroveské rozdělovně koral jeden navlékač a to 83 letý Stanislav Kobr č. 81 jenž prý nemohl sedět. Rovněž se u Polouprutských v č. 90 přestalo navlékat od Polouprutského smrti minulý rok. Koncem srpna již začalo s lip padat listí a vůbec byli ten rok stromy brzo holé což podle pranostyky předpovídá že brzo zima nepřijde. 29. celý den deštivo a navečer ještě dlouhá bouřka se lijákem a kroupami. Někteří začali kopati brambory do sklepa jiní sušili otavu.

O vycházkovém okruhu „za historií divadla“ začal uvažovat už před rokem 1980 dr Václav Lukáš z Vysokého s Ladislavem Ducháčkem a Jaroslavem Večerníkem ze Staré Vsi a jednalo se o cestu po Staré Vsi a přes Vrcha a zpět do Vysokého kteráž uznána turisticky za Naučnou stezku s vlastním označením červené šipky s bílým simbolem divadla (maskou).

Ze sešitu bez schválení MNV: Původně bylo zamýšleno zahrnout do okruhu návštěvu celoročně pří- stupného chodícího betléma Petra Slavíka. Nebylo to možné uskutečnit pro příkré stoupání k zvoničce od staroveského potoka a kde už původní cesta úplně zanikla.

Slavnostní otevření té stezky bylo zařazeno do oslav 200 let ochotnického divadla ve Vysokém a stalo se to 17. srpna 1986. Slavnost před divadelní budovou ve Vysokém zahájil v 10 hod. předseda MO KSČ Ing. Josef Soukup. Z pověření turistyckého odkazu, to je Jiskra, pak přednesl projev dr Václav Lukáš.

Za krásného počasí se zahajovací obchůzky zůčastnilo na 200 osob. Proti předpokladu že se toto množství rozptýlí po celé trase, zůstali všichni pohromadě a tak mohl vedoucí (dr Lukáš) u jednotlivých pro divadlo památných míst podrobněji než v úvodním projevu seznámit účastníky s jejich historii.

Slavnostní ráz dodal celé akci pěvecký sbor Krakonoš který zazpíval u zahrady, tam kde stával dům, v němž Jan Petruška roku 1786 začal hrát divadlo. Vyvrcholením slavnostní otevření stezky bylo odhalení pamětní desky Frant. Vodseďálka na staroveské zvonici. Po Lukášově krátkém zhodnocení jeho jako významné postavy českého lidového divadla provedla odhalení desky nejstarší občanka 95 letá Lidmila Vodseďálková z vedlejšího č. 75 kterou též Vodseďálek, jako i tu zvoničku, vystavěl. Sama Vodseďálková byla vdovou po potomkovi oslavence. K desce přiložila růže a promluvila „s láskou dnes všichni vzpomínáme“. Zpěváci zazpívali „Zapálíme se na horách“ s Blodkovy opery „V studni“. Předseda MNV Pičman v krátkém projevu zakončil tuto část vysockých divadelních oslav. Staroveští hasiči připravili občerstvení pro účastníky této milé a přes jejich velký počet možno říci „rodinné“ slavnosti.

A další zastavení bylo ještě u Večerníkovi stodoly č. 20 v jejíž rozestavěné konstrukci roku 1837 Vodseďálek uvedl některé ze svých divadelních kusů. Přes to že pro účastníky méně zdatně a pro ty, kteří se museli do Vysokého vrátit včas ke společnému obědu, byl přistavený autobus. Naprostá většina jich pokračovala pěšky po celé trase Trhovice do Vysokého. Tak byl splněn záměr trvale uctít památku dvou století ochotnického divadla ve Vysokém a vybudovat naučnou stezku v krásné krajině. Zatím Ducháček již nežil a Večerník byl zrovna v nemocnici.

Státní statek začal žnout 22. srpna a dožal 12. září a 15. začal se sklizni bramborů a okolo 20. se většinou uklidili záhumenkářské brambory. 28. září na Václava o staroveském posvícení odpoledne hezky, posvícení bez muziky, které oslavil leda Stanislav Štěpánek č. 62 tlučením kladivem dávaje Josefu Hrádeckému č. 94 novou zadní lomenicí.

Ten den zavedem zas čas na normální tzv. zimní to je o hodinu zpět. Ten rok třešně a višně vůbec nebyli, slivy někde nějaká, jablka zrovna tak, ale hrušek mnoho. 1. a 2. října byly přímo červencové dny. 19. září měli být volby do Občanského výboru, že však nepřišli ani ti nejhlavnější tak byla 23. druhá schůze a zvolen předsedou Jiří Čermák č. 93. Dne 9. října odpoledne se udělalo 55 leté Boženě Albrechtové č. 65 zle, manžel jí dovezl k lékaři, který dav ji injekci, vezli ji sám do nemocnice a ona tou cestou v Jírově koleně katastru Roprachtic, umřela. Měla před důchodem, co vedoucí kravína. 11. a 12. zas jako v červenci, listí ze stromů dole; 23. odpoledne krupkové přeháňky a k večeru se blýskalo a hřmělo. 82 letá Františka Nováková předavše domek č. 37 dceři sestřenice svého nebožtíka muže z Nové Vsi u Poniklé, byla přijata do domova důchodců, ale zatím jí odvezli do nemocnice.

  1. listopadu prvně venku zamrzlá stojatá voda, 28. a 29. po mraze krásné dny a 30. na Ondřeje o vysocké pouti dělalo z mlhy jinovatku. První dny prosince hustá mlha, tma, jinovatka a že se rozpršelo, dělalo hladké cesty takže některá vozidla nedojela. 9. 10. a 11. tolik jinovatky až byla země od ní bílá a 14. byl první sněhový poprášek kterýž den odpoledne v bývalé škole výroční schůze místních požárníků (hasičů) za účasti 28 osob a bylo uděleno čestné uznání za Příkladnou práci: Marie Polouprutská č. 19, Eliška Polouprutská č. 90, Božena Svatá č. 14 a St. Volmutová č. 19. Medaili za příkladnou práci: Stanislav Haas č. 65 a František Svatý č. 14. Medaile za věrnost 10 let: Otakar Polouprutský č. 90, Václav Šída č. 9 a Vlast. Wolmut č. 79. Medaile za 20 let: Miroslav Vodseďálek č. 15. Medaile za 30 let: Vlast. Albrecht č. 65, Marie Babcová č. 26, Jos. Polouprutský č. 19 a Jos. Šmíd č. 46. Medaile za 40 let: Ladislav Kobr 98

Medaile za věrnost 60 let: František Liška č. 17 a Jaroslav Večerník č. 20. Všichni za příkladnou a obětavou práci. Na táhací harmoniku jim zahrál Josef Babec č. 26. Přítomní také uctili povstáním památku zemřelé členky Boženy Albrechtové. 16. prvně bílo a hned důkladně takže 18. už protahovali prvně silnici a 19. první foukanice jako uprostřed zimy a 20. už nadělalo návěje; 22. prvně zamrzlá okna a sníh se hrnul a napadlo ho mnoho a foukalo s nim a na Štědrý den už ho leckdo shazoval se střechy a copak 29., kdy do té spousty sněhu pršelo a pršelo ještě 31. Václav Žitný č. 27 postoupil svůj nemovitý majetek vnučkám a jejich manželům, tedy: Jaroslav Nechanický, a Hana a Oldřich Hnyk a Helena; domek po Marii Markové ujaly obě dcery: Květoslava

Šimůnková a Stanislava Halvová. Pozůstalost Boženy Albrechtové ujala dcera Lidmila Haasová následující rok v září.

Ve Staré Vsi 20. dubna 1987

Jaroslav Wečerník

Toho roku na podzim postaveny dva nové mostky a opraven jeden starší za starou školou. 23. dubna 1786 umřel 80 letý mlynář Havel Šmíd po němž ujali synové jeho: Václav Šmíd hoření mlýn č. 41 a hoření roli za 385 zlatých a Havel Šmíd dolení mlýn č. 40 a pole pro 15 korců sečené Mechnáčová za 300 zlatých. Na tomto Mechnáčově vystavěl Havla Šmída syn Havel Šmíd III. chalupu jenž dostala č. 82 ale byla vlastně v katastru obce Helkovic a měla i jejich č. 52 a tak měla čísla dvě čehož následkem byl že Havlova syna Adama nevolali kvůli vojenskému odvodu ani za Starou Ves ani za Helkovice, spoléhajíce se obě obce, že to udělá ta druhá a neudělala to žádná, až úřady přišli na nesmyslnost takového číslování a zůstalo číslo helkovské a chalupě se dlouho říkalo u Havlů. Hoření mlýn č. 41 vyhořel na podzim 1892 a už nepostaven a dolení č. 40 zbourán po roce 1961, kdy poslední mlynářka umřela. Potomci Šmídů z těchto mlýnů měli mlýny v Jesenném, Humravě, Vranovém a mimo mlynářů ještě v Roztokách a ve Staré Vsi č. 30 a 46.

Schváleno v radě MěNV Vysoké nad Jizerou 14. května 1987

Pičman

razítko

Ze sešitu bez schválení MNV: O Vlastě Martincové ten rok v Semilech zemřelé byla pověst, že dokud žila ve Staré Vsi a s mužem, že ten když nebyl doma, navštěvoval jí o 20 let mladší mládenec Miloslav Slavík č. 85, jenž jsa po matce, měl toho vždy málo, no a Martincová tedy také. On i jsa na kampani v cukrovaru, vyprovázel vždy večer některou ženskou zaměstnanou tam jen ve dne, jak o tom říkali ostatní, co s ním tam byli. Ten rok zemřelá Marie Marková byla vdova po Stanislavu Markovi, jenž byl již dříve ženat někde u Nitry a vypravoval o tom, že než li mu umřela tchýně, byl u ní kněz s jak se říká „zaopatřením“ v čemuž Marek nešel a šel spát a farář že tím byl dotčen. Ono by ho bylo neubylo a takoví lidé jen Československou věc na Slovensku kazili. Potom sloužit Němcům se mu nepříčilo.