Rok 1985

ledna největší mráz té zimy, vnitřní okna zamrzlá a mrazy den po dni větší až do 12. ledna a také sněhu hodně připadlo a v neděli 13. kdy dosáhl František Liška č. 17 věku 80 let, byl zas už mráz menší.
ledna zákazníci pojízdné prodejny na tuto 2 hodiny marně čekali a 17. přijela ale nepřivezla zase mléko kvůli zmrznutí. 15. první sněhová foukanice té zimy a to důkladná.
zemřel v Liberci, kde byl rentgenářem, 62 letý majitel zdejší chalupy č. 12 na Pustině Vlastimil Lukeš a přišla zpráva že v ústavu choromyslných v Kosmonosých umřela 55 letá Lydie vdova po Vlastimilu Šaldovi, což se ukázalo nepravdivým.
února mlha, tma, trochu padal sníh což přešlo odpoledne v dešť a v noci hrozné povětří až zhasla na dvě hodiny elektrika, kterouž noc vítr a nával mokrého sněhu pobořil stodolu č. 72 někdy Vladimíra Šaldy. Potom kolem 10. přišla zas vlna mrazu až 25°.
odpoledne ve škole politicko vojenské školení C.O. na němž jich bylo i s přednášejícím majorem 13.
ve vysockém volebním obvodu odpoledne volby do ONV a volila se ing. Marcela Kučerová zootechnička Státního statku z Vysokého.

Ze sešitu bez schválení MNV: …Šlo o doplňovací volby do ONV za jednu členku, která zdrhla na západ. Nikdo jiný než Marcela Kučerová zvolen býti nemohl, a přesto museli se vytápět v každé obci místnosti a 5 osob u toho sedět, ve Staré Vsi jich bylo 5, a všichni od 18 let staří, tam museli ten lístek s jejím jménem do urny dát.

Ve Staré Vsi bylo 69 voličů a volební komise byla: ing Pavel Svatý, Frant. Svatý, Marie Janoušková, Vlastimil Albrecht a Stanislav Haas. Volilo se v bývalé škole.

Ze sešitu bez schválení MNV : Mnozí lidé zde nelibě nesli, že zas na pololetí Kvarda krom těch, co ubytoval ve Vysokém, měl i na Skále 7 Němců na což zase jiní říkali, vzpomínajíce na Stanislava Mar- ka č. 6, neboť to byl jeho výrok,„není Němec jako Němec“ a zas někteří slyšeli od jeho tchýně Anny Šulcové „ale co toho Aninka od nich dostane“ jí zas řekli „copak kdyby v č. 73 u Kvardů byl W.C. tam by se jich teprve dalo ubytovat“. 1. mráz zas větší, prodejna přijela, ale nepřivezla mléko kvůli zmrz- nutí.

umřel v domově důchodců v Rokytnici 59 1/2 roku starý Karel Novák č. 13 jenž se už velmi třásl a nebylo rozumět, co mluví. Při kremaci 5. března odpoledne se s ním za Stranu rozloučil Stanislav Haas z Vysokého. Účastníků mnoho nebylo.

Ze sešitu bez schválení MNV: Zemřelý byl velmi uvědomělý, měl z času zaměstnání několik me- dailí a říkal že president Husák mu podal při návštěvě ruku a oslovil ho „Karle“, a členy vlády jmeno- val jako by s nimi pásl kozy, např. „Pepik Korčáků“. Jednou řikal „včerá jsem byl v Bezdružicích“, na což řekl jeden přítomný občan „Bezdružice měl svého času Harant“, mysle tím toho popraveného roku 1621. Novák se ptal, „co to bylo za osobnost?“. „No přeci jeden z těch 27, co je dal Ferdinand II. popra- vit.“ A zas Novák „a čím se proti němu provinili?“

března na Mezinárodní den žen prorazilo odpoledne na chvíli slunce, které se neukázalo od
února. 9. umřel v Ostravě Kunčicích u syna Stanislava staroveský rodák z č. 85 Stanislav Slavík, bývalý rolník ve Škodějově, jemuž by bylo v červenci 93 let. Nadšený sokol a také účastník války 1914 – 18. Ten den se tu prvně ukázali špačci ale zas odlétli a teprve 18. přiletělo na trvalo.
na Josefa kteréhož jména tu byli 4 občané, po noci v níž něco sněhu připadlo, bylo po mraze krásně a sníh už od stromu a sloupců odtával a břehy a meze začínaly být holé. 26. na sluneční straně většina sněhu pryč a ta spousta krtičin, co zpod sněhu vytála. Ten den měl kremaci 19. zemřelý 80 letý Oldřich Ducháček strojní zámečník, rodák z č. 49 bytem v domově důchodců v Mostě. A tak to čtvrtletí umřeli 4 staroveští lidé mimo ves.
odpoledne školení CO jehož se zúčastnilo 21 občanů a občanek.
ráno sněhu jako uprostřed zimy, padal dál a foukalo s ním až museli protahovat silnici ale
nový sníh sluncem do večera většinou stál a 31. na Květnou neděli tál i starý takže ho byla většina pryč. 30. odbývali prohlídku komínů a elektrického zařízení dvě dvojice: velitel hasičů Václav Šída s Otakarem Polouprutským a Miroslav Vodseďálek s Jiřím Čermákem. Ten čas a zimu předtím byli na Vrcha naváženy železné konstrukce na dálkové elektrické vedení.
dubna umřel v psychiatrické léčebně v Kosmonosých skoro 78 letý Josef Soukup rodák z č. 53, řeznický, bratr roku 1967 zemřelého předsedy MNV Ladislava Soukupa.
polojasno a žár, 6. horko a obloha se temnila a v noci se blýskalo a třikrát zhasla elektrika, poprvé na celou hodinu takže na staroveské taneční zábavě tančili při svitu svíček. Sníh pryč a leckdo okolo domu uhraboval a Státní statek začal smykovat pastviny a 7. Velkou neděli po deštivé noci zamračené a zima a následující dny přeháňky a to i sněhové a s bouřkou a 16. kroupy až bílo zůstalo.
teplo až létali čmeláci a barevní motýli a to né ten rok poprvé, rozkvetli prvosenky; Státní statek začal na Malé Straně sít a traktorista Albrecht ten den uvláčel těm, jimž to vždy dělal, záhumenky a Josef Janoušek se zetěm Šídou první ve vsi sázeli brambory, kterýž den nový majitel domku č. 71 u Kašparů, Šťastný, tento podvážil škvárovkami.

Zas pršelo deštivo, mrazivo a sníh, stojatá voda venku zazmrzlá, 28. bylo sněhu tolik, že by stačil na řádné Vánoce 29. lidé čekající na pojízdnou prodejnu za celou zimu tolik nezkusili, jako ten den a 30. ráno tolik sněhu že ho za celou zimu tolik na zemi, střechách a stromech nebylo a nadělalo z něho návěje že museli silnice a cesty protahovat a to nadělení přišlo na trávu na níž se už mohlo pásti a Jaroslav Večerník shazoval v noci 30. s málo nakloněné střechy sníh.

Ze sešitu bez schválení MNV: Miloslav Slavík bytem v Semilech v hospodě u nádraží na přístřešku, po prodeji č. 85 se dal s kumpány do flámovaní až se z toho a nadměrného užívání drog, aby mu bylo na ženské, pomatl na rozumu a musel být dán do ústavu choromyslných.

Teprv 7. května byl sníh nadobro pryč když celý týden do toho dne bylo skutečné zimní počasí a toho 7. večer hned byla bouřka. 8. počal staroveský kravín pásti a 9. traktorista Albrecht nasázel brambory desíti záhumenkářům; vystupovali celý den bouřkové mraky ale nepřišlo vůbec nic. 13. začínaly rané třešně kvésti, 14. žár, večer se blýskalo a už se začínalo projevovat sucho ale 17. popršelo. 15. se prvně ozvala kukačka, tráva neobyčejně vyrostla a Janoušek byl první jenž ji síkl ke krmení u rekreačních domků č. 3 a 64. Ty dny ubírali břehu za továrnou pro nějakou přístavbu a ukopaný materiál vozili na pozemek někdy č. 9 pod hoření autobusovou čekárnu mezi olšoví, cestu, potok a sádek č. 11. 26. Svatodušní neděli kdy začal Janoušek první ve vsi se sušením sena, bylo krásně ale vítr mírnil žár, tráva neobyčejně vyrostla, kvetly jeřáby, jabloně jen některé a šeřík odkvetl za dva dny. V č. 20 u Jaroslava Večerníka zjistili v pumpě hnojnici od kravína a teď se jednalo o to, je li pravdou že je to jeden pramen s tím ve studnici za č. 92 odkudž táhnou vodu do č. 57, 47 a 43. S tou vzteklinou souviselo střílení koček v polích a na pastvinách na myši číhajících což dělali lovci velice rádi neuvažujíce o tom že kočka číhající u myší díry není vzteklá ale vlastně užitečná, vždyť kočka Večerníka č. 20 nosila domů denně 3 – 6 myší což dělalo od jara několik set kusů. První týden června začato se sečením sena; 5. od 4‚5 hod. ráno stavěli na Vrších stožáry dálkového vedení elektriky do Harrachova pomocí vrtulníku. Po 10. červnu začala zima, přeháňky v nichž se v dešti rozléval sníh a několikrát padaly kroupy, neposečená tráva od dešťů přivalená a v ní sama krtičina, vyrytý provoz (?) a myší díra takže jaká to byla seč. Božena Albrechtová č. 65 a její švakr Václav Albrecht č. 75 byli v nemocnici na pozorování z té příčiny že se jim v č. 65 vztekl kocour a oni dva si na něj sáhli. 30. nechalo sušit a traktorista Vlastimil Albrecht poprvé a naposled oruchával svým kilientům brambory. Dříve nebylo pro nečas možné a ještě moc vyschlé nebylo. Většina trávy ještě stála, ana vlastně nestála, byla přivalená od dešťů a slepic a přezralá a podhnilá a co bylo posečené, hnilo a rezivělo. Ten rok koupil Ladislav Šedivý z Prahy 10 od Ireny Jandurové, dcery někdy Josefa Večerníka truhláře, dům č. 76 u Nováků. Poslední týden června rozboural majitel č. 50 Kelner stodolu pro stavbu garáže. Stodolu tu stojící v jedné frontě s domem a tvořící fošnový mlat a přístodolek, vystavěl 1902 tehdejší majitel Petr Novák rodák z č. 51, jenž zemřel v nemocnici v Chrudimi, když se mu něco stalo v Chocni, vracejícímu se po převratě 1918 co vojákovi z Baru na Černé hoře. Koncem června bylo ve Staré Vsi 9 integračních býčků z nichž 6 bylo do 6 měsíců stáří a dva nad jeden rok, 10 koz, 1 kozel a z drůbeže 181 slepic a 19 kohoutů. U č. 50 postavili na místě spodku stodoly garáž a nad ní prý ještě něco obytného a 6. července postavili u č. 94 Josefa Hrádeckého z chléva kde má být koupelna a prádelna, druhý komín. Ten čas podíleli důchodce, kteří byli trochu schopní, funkcemi v C.O.

o staroveské národní pouti, tentokráte bez muziky a beze mše, žár. Ten rok nebyly třešně ani slivy ale jablka ano. Ze 16. na 17. bouřlivá noc s lijákem a kroupami přičemž elektrika dvakrát zhasla a těch bouřek bylo v červenci více.
na Jakuba bylo hodně mraků a to se podle staré pranostiky říká že kvete sníh, že ho bude příští zimu mnoho a uhodlo to.
na Maří Magdalenu kteréhož jména tu bylo 10 osob se rozpršelo což předpovídá špatné žně, že zrostou mandele což se teď už státi nemohlo a 26. na Annu kteréhož jména tu byla jedna osoba a to Anna Babcová č. 47 po studeném a mlhavém ránu bylo krásně. Seno bylo většinou dosušené a někdo zrovna sušil otavu. Ten rok byla přeůroda motýlů bělásku. Nejen červenec měl bouřky, kroupy, přeháňky a zimu, i srpen s tím začal, v polou srpna začala žloutnout u bramborů nať, ku konci srpna hynula a brázdy zavalil žabinec, povázka, lebeda, konůpka a jiný plevel a na zelenině tisíce housek. 17 odpoledne jel Václav Žitný s dcerou Helenou Dolenskou na motociklu do města a před tovární bytovkou přeletěla přes silnice slepice Jiřího Ende č. 1 Žitnému zrovna do obličeje následkem čehož se zrátili a měli z pekla štěstí že se jim nic nestalo. Né tak lehce to odnesl o tři týdny dříve Žitného soused Josef Babec. Jel v noci z práce na motociklu a nechtě se sraziti s před autem utíkajícím zajícem, zabrzdil tak prudce že se převrátil a potloukl.
první přimrazek, většina otavy vysušená a leckdo již kopal brambory do sklepa z obavy, aby se mu nedokazily a aby mu je nedožrala ta spousta myší. Ten rok přeúroda jablek ale že pro nečas pozdě narůstala, neuzrála, musela se nezralá otrhat následkem čehož vadla a kazila se.

Srpen nebyl pěkný ale aspoň byl teplejší než červenec byli v něm bouřky, lijáky i kroupy a také žáry. 1. září zahájil vysocký Státní statek nad č. 9 žitné žně a 2. začal školní rok a do vysocké školy jich ze Staré Vsi chodilo 6.

ráno byl na vratech stodoly č. 18 u silnice vedle rozdělovny koral a místa, kde pojízdná prodejna potravin státi zůstávala, plakát za půl vrátně na němž tlustými písmeny napsáno „Ducháčkův pes opět pokousal. Proto musí být utracen!!! Ducháčková.“ Plakát ten potom Ladislav Ducháček čekající na prodejnu strhl, roztrhal a týkalo se to asi případu, kdy minule při prodejně Ducháčkův vlčák Argus zničehonic kousl a to již podruhé, Boženu Liškovou a Ducháček tam za autora označil Jaroslava Špačka. Pes vzdor kontumaci volně a bez náhubku pobíhající vrazil od zadu do Liškové s Pavlou Uhlířovou se vedoucí a do lýtka jí kousl.
přeháňky skoro sněhové, 7. v dešti se trousil sníh 8. o vysockém a třičském posvícení většina otavy vysušená a záhumenkáři spěchali se sklizni bramboru, jichž mnoho nebylo, velké nebyly, kazily se, ten nával myší hrozil je sežrat, celé kusy brázd byly prázdné a některá kočka chytila denně 3 – 6 myší, a M. Kobrové č. 77 zas vyrylo na záhumence brambory a sežralo je divoké prase. Josef Polouprutský č. 19 před kopáním bramboru posíkl na nich né nať nýbrž plevel pěkně do řádku jako trávu, tolik ho bylo. S brambory to měli lidé všelijaké: Večerník měl o 35 kbelíku méně než minulý rok, Janoušek říkal že má méně o polovici, Albrecht že sklidil o něco více než vsadil, Polouprutský že sklidil co nasázel a tak podobně a 16. začal sklízet brambory Státní statek a ten jich měl dosti.

V neděli 22. o staroveském posvícení které bylo tentokrát bez muziky, svítilo nad podýmím slunce a v neděli 29. kdy byl zas zaveden normální čas, to je o 1 hodinu později, bylo od rána krásně. Na brambořišti za Trhovicí, sbíral po sklizni zanechané brambory kde kdo a to i z Roztok zatímco jejich JZD hned po své sklizni brambořiště s nesebranými brambory poházelo umělým hnojivem, aby se nemohli sebrat a hned je zaoralo. V tom měsíci se dožili: Marie Večerníková č. 35 sedm desáti let, Jaroslav Večerník č. 20 osmdesáti jednoho a Lidmila Vodseďálková č. 75 věku 94. Spotřebyteli na zimu do sklepů objednané brambory se zle kazily.

října překrásně. 2. překrásně a žár až asfalt na silnici tekl a o pravé půlnoci hrozná bouřka s lijákem a ve chvíli po ní druhá a další dny pořád pěkně až 9. se v noci blýskalo a 20. ráno byl první mráz. Ten týden tu dlask sháněl ořechy a any žádné nebyli. Pořád po mrazech krásné počasí a nejkrásnější snad 25. kdy až létali motýli kterýž den přestal staroveský kravín pásti.
odpoledne v bývalé škole výroční hasičská schůze se 17 účastníky v níž složil dlouholetý předseda a jednatel své funkce, které dostali: Jiří Čermák a Vlastimil Vohnut. 28. hustá mlha až tma a že mrzlo, dělalo jinovatku a že ten den bylo zatmění měsíce, bylo tuplované a lidé z něho neviděli nic. 9. ten měsíc očkování psů jichž tu bylo 8 u stodoly č. 18. Poslední tři dny října mlhavé a to tak že mlha ustoupila vždy až odpoledne. Bývalému předsedovi a jednateli hasičskému Františku Svatému č. 14 bylo 77 let. Ten čas si 70 letou Marii Večerníkovou č. 35 pro její neschopnost chůze vzala k sobě dcera Marie do Jesenného.
listopadu zamračené až tma, v noci se rozpršelo a v 10 hod. v noci udělalo prvně bílo ale v neděli 8. během dne sníh stál.

Ten čas porazili topoli na tom mokrém pozemku pod silnicí pod č. 1 a nad č. 3, zčásti na spáleništi č. 2 prý pro nějakou navážku. Stromi ty dal vysázeti Vladimír Koldovský č. 1 a nebo č. 50 a pozemek ten původně patřil krom spáleniště č. 2 chalupě č. 8 zrovna jako ten nad křížem mezi silnicí a starou cestou a stávala ta chalupa na tom břehu nad silnicí nad č. 3 a pod č. 9 do šedesátých let minulého století kdy je přikoupil Josef Vodseďálek č. 9 rozboural jí a ví se, že stále už 1565. 4. po větším mraze krásně a teplo až vosy létaly. 5. před polednem se dalo do deště 6. přeháňky i také sněhové a přes noc udělalo bílo. 7. sníh stál a v noci se sypaly kroupy tak, že byly ještě druhý den ráno pod okapy a v noci ze 7. na 8. bouřka s kroupama. 13. během dopoledne se drobně ale hustě sypal sníh až zůstalo bílo. 16. první důkladný mráz, první venku zmrzla stojatá voda a slabě nadechnutá okna ale krásně a v neděli 17. po mrazech krásně a sluncem polovička z něho pryč. 18. začalo pravidelné zimní počasí a 20. bylo sněhu jako v nejhlubší zimě a potom i pršelo a padal mokrý sníh a 22. prvně protahovali silnici. 24. už někteří drželi pouť ale Kateřiny bylo až druhý den 25.

padal sníh a že bylo větrno, byla první foukanice kterýž den se odstěhovala 79 letá Emilie Ducháčková stará panna z č. 49 k sestře Boženě na Nouzov a už se sem nevrátila a druhý den si odvezli mladí Svatí rodiče z č. 14 prý na Vánoce k sobě do Prahy na Prosek, ale zůstali už tam až do
března následujícího roku.
prosince břehy už zase vytálé; 5. bylo přímo překrásně a 8. po deštivé noci sníh téměř pryč. Týden předtím zabil bytník v č. 1 Jiří Ende prase a měl ho v garáži, bývalé uhelně kterouž nezamikal a někdo tohle věda, když v noci jezdě i se psem po kravínech hlídal tam a stahoval hnůj, kus mu ho ukradl.
zamračené kterýž den zemřela v semilské nemocnici 79 letá Emilie Ducháčková která se před 14 dny odstěhovala z č. 49 k sestře na Nouzov a umřela přesně na den a rok po Vladislavu Polouprutském st č. 90 a mezi nimi odsud nikdo neumřel. 10. mlha, tma, deštivo, sníh nadobro pryč a bylo bez něho do 14. kdy ho zas hodně napadlo ale druhý den už zas nebyl; 16. deštivo s větrem, podhánělo vodu pod eternit do stavení kterýž den v 11 hod. pohřeb Emilie Ducháčkové ze sboru Československé církve do rodinného hrobu na hřbytov účast přes nepočasí slušná. Tu noc po tom pohřbu ulomilo povětří vrch asi za třetinu celého stromu u smrku nad starou školou a pod č. 98 do něhož před několika lety uhodilo a an od té doby schnůl a jenž byl jistě 100 let stár. Říkal o něm Petr Novák st č. 50 jenž byl z č. 51 k němuž tehdy ten pozemek patřil, že ho vsadil on, říkal tak z hlouposti, když jsem chodil třetí rok do školy a to by bylo 1884. V noci z 19. na 20. první sněhová foukanice, ještě štěstí že nemělo s čím foukat. 10. večer hasičská výborová schůze s 11 účastníky v příčině taneční zábavy a obecního vánočního stromku republiky, kterouž schůzy svolával už nový předseda Volmut.
první zimní den bylo hustá mlha, tma a drobné rosilu a 22. předvánoční neděli byl po jasné měsíční noci překrásně. Na Štědrý den byla hustá mlha, až tma. Na Boží narození mlha trochu slabší a dělalo jinovatku, na Štěpána mlha hustá až tma. 27. zas tak a obleva. 28. po deštivé noci slabá mlha, břehy vytálé, odpoledne se sypal drobný sníh a v noci s ním foukalo. 29. přes noc více mokrého sněhu spadlo, hustá mlha, tma. 30. zamračené, mrzlo, padal sníh a v noci se blýskalo a 31. mráz menší, mlha slabší, na den na tom vyhrálo slunce.

Co napsal ve svých pamětech Antonín Zeman rolník ze Stanového č. 9 až 46 o jedné staroveské hlavě obce po roce 1948. Také my zde měli denuncianta a sice v osobě rychtáře staroveského Vodseďálka – jinak Houza Starů zvaného. Před tím se musel každý mít na pozoru. Pozval jsem jej jednou na posvícení. Přišel a když šel v noci vedle Bahenských (č. 6 a 32) domu povídal spolucestujícímu Markovi, že mám moc malých holeb… (Tato historka je už zmíněna v roce předešlém, tedy 1984) …A dál píše, jak na pokud staroveského představeného, semilský c. k. podkrajský (hejtman) Schade vymohl vojsko které se stanovskými a staroveskými jedné noci pročesávalo les od hořeního jesenského mlýna po Pec, že tam dopadnou lupiče Ambrože ale nenašli nic. Na konec dodává. To vše způsobil tak mizerný člověk. Kdoví co přivedlo Jana Vodseďálka na to že by zrovna tady mohl býti Ambrož ale Ambroš měl ve Staré Vsi sestru provdanou za Josefa Vodseďálka č. 68. Její a toho lupiče otec, ač byl z Jablonce, Michal Doubek poměl ve Staré Vsi chalupu č. 32 a jeho zeť pro mnohost Vodseďálků dostal příslotek „Doubek“ pro který se nemálo zlobil už pro toho Ambrože Doubka a v č. 68 se říkalo „u Doubků“ donedávná. … on tehdejší staroveský představený dokonce obvinil Slavíky v č. 48, 49 a 85 z přechovávání Ambrože Doubka a jeho přičiněním se dostal pod policejní dohled František Marek č. 12, ne pro Ambrože ale že byl ctitel Jana husa. Také hodně překračoval svojí pravomoc. Například jednou jeden poddruh z č. 31 ukradl ve Vysokém v krámě dýmku, přišlo se na to a představený ho potrestal tak že, bylo to v zimě, musel v neděli dopoledne když šli lidé do kostela, prohazovat jim návesní cestu maje na sobě pověšenou tabulku s nápisem: „Za to že ukradl fajfku, z trestu, musí vyhazovat cestu k městu.“

To když šli věřící do kostela a když šli domů, musel se otočit zas tou tabulkou k nim a odhazovat zas sníh směrem k nim. Vodseďálek byl synem Josefa Vodseďálka rychtáře č. 10 a měl bratra P. Františka Vodseďálka faráře v Chcebuzy za Prahou kterýž Jana oddával s Annou dcerou Josefa Korbeláře přezáka z Vysokého č. 158. Svadba byla tam u faráře a svědky byli vrchnostenští úředníci. Děti měl: Josefa ladníka v Budapešti, Jana knihaře ve Vysokém č. 253, Jindřicha kuchaře v Budapešti, Antonína, Vincence, Františka, Vojtěcha, Annu, Marii, Pavlu, Karlu a Reginu. On měl hospodářství, hospodu, knihařství a dával tkalcům na stavy. A tak bylo v č. 10 devatero řemesel a konce u toho byli jako v tom přísloví a to byl ještě zeměměřičem, tenkrát se hodně dělili statky na 1/2 a dokonce až na 1/8. Občané ho rádi neměli a byl dokonce jednou od souseda Františka Šaldy č. 13 bit, to už ale hlavou obce nebyl. Jeho syn Jindřich tu pobyl za německé okupace a pomýšlel se sem přestěhovat, ale když okoukl chudobinec, rozmyslel si to a obrátil se k dceři provdané za nějakého mlynáře v Chorvatsku. Česky už neuměl. A jak skončil Ambrož Doubek, o tom vyprávěla Anna Nováková č. 94 rodačka z Dušnice, kde se to někde stalo, že bylo zjištěno že je v jednom stavení, které obklíčili a když vznikli dovnitř, lupič se uchýlil na nádomí. Jeden s četníků nastrčil přilbu na bodák pušky a tuto nad nezašalovaný schod a Ambrož do ní střelil a když po ráně spadla, mysle snad že četníka zastřelil, vpálil druhou ránu do sebe. Nebylo ale hned po něm, lidé vnikli nahoru, stáhli ho a táhli ho po zemi od stavení a teď už do něho tloukl kde kdo. A to nejvíce jeho odběratele a přechovávači, aby odvrátili podezření.

Z jeho případů vypravovala, jak jednoho hospodáře probudilo bučení dobytka. Rozsvítil, vyšel ven a vidí dveře u chléva otevřené a jeden vůl venku před chlévem, pohlav na hlavě a u ní jen kus provazu, jak ho zloději zaň někde uvázali a on provaz přetrhl a než se oni mohli postarat, utekl domů a udělal poplach. Roku 1985 koupil dům č. 72 u Hajnů od Vladimíra Šaldy Vladimír Vyšínský z Prahy 4. Co se týče č. 72 domů a usedlosti, ta vznikla oddělením 1/2 usedlosti č. 9 u Hajnů a 1/4 původního statku Starova č. 10 a ještě před rokem 1914 bylo na přední lomenici č. 72 k přečtení ze zbytku letopočtového nápisu „tato chalupa jest vystavěná když byla s Francouzem vojna nákladem France Hajny roku 1791“ on to asi postavil jeho otec Josef Hajna č. 9 protože tomuto prvnímu majiteli bylo v době vystavení teprve 13 let. Ženu měl o 14 let starší a to Annu dceru Šimona Patočky z Vysokého č. 8 a děti: Františka nástupce na hospodářství, dceru Barboru provdanou za Karla Kramáře ve Třiči č. 36 a Anežku provdanou za Jáchyma Kramáře ve Třiči č. 36 později ve Staré Vsi č. 9 tedy vlastně vedle, kterýž případ se zde opakoval asi o 50 let později kdy měli Josef Vodseďálek č. 9 a František Šalda č. 72 za ženy sestry, dcery Karla Janoucha z Jestřabí. Druhý František Hajna měl za ženu Karlu dceru Františka Kramáře zas ze Třiče č. 36 takže to pořád nevycházelo z příbuzenstva a druhou ženu měl rovněž ze Třiče a měl potomstvo: Františka nástupce a dcery: Anežku provdanou za Karla Vejnara ze Staré Vsi č. 59 a Marii za Vojtěcha Strnádka ve Staré Vsi č. 54 na Skále hoření díl.

Třetí v pořadí František Hajna dlouho ve Staré Vsi nehospodařil. Matka výminkařka viděla jen dcery a kdeco mohla mu smetla a donesla jim, což ho roztrpčilo, že hospodářství prodal a koupil cosi ve Sklenařicích.

Ve Sklenařicích však dlouho nemohl zapomenout na Starou Ves a jda časem do Vysokého, neopomněl nikdy u Božích muk popojíti kousek k Peci, aby se mohl podívat i na svá bývalá pole a bývalo mu do pláče. Nový majitel č. 72 Josef Slavík, rodák z č. 85 jehož poměl ½, vlastně 1/4 Vláškova gruntu, poměl než od Hajny koupil, ve Vysokém na Polopruti č. 231, u Hajnů dlouho nebyl. Rozhodil před pobytníky co by za to chtěl a přítomný František Šalda č. 13 hned ho vzal za ruku plácl mu a chvátal domů pro závdavek. A tak měl Šalda dvoje a u č. 72 podvážil světnici (nové stěny) a to bylo vše co na tom Šaldově zvelebil.

Josef Slavík využil příležitosti že přišla do dražby usedlost č. 63 u Holánů po zemřelém Františku Večerníkovi, vydražil tuto. Jeho syn ing. Josef Slavík rada c. k. státních drah na Královských Vinohradech, aby vystudoval, postoupil č. 63 švakru Františku Jandovi a ten prodav dům a stodolu se záhumením a jedním kouskem za Vrchy Josefu Večerníkovi č. 20 pro syna Antonína jenž se přiženil do č. 66, většinu usedlosti si nechal sám a pan rada potom říkal že projedl Holánovo o prázdninách u Jandu v kysele. Tyž pan rada koupil roku 1910 dům č. 98 když přišel do tržby a navrhl zdejším zemědělcům a svým rodákům, že když v něm je zařízeno pekařství a on se ženou než přijde do výslužby, tu bude jen o prázdninách a obilí jde špatně na odbyt, aby si ho dávali semílat a v jeho domě ho spékali na chléb a tak tu bylo Pecnářské družstvo až do roku 1923. Prvním pekařil byl Josef Vodseďálek z č. 61, druhým Josef Večerník z č. 20 a třetím, a ten byl až do konce, Štěpán Hrádecký od Kašparů z Roprachtic. U Pecnářského spolku nebyly jen členové ze vsi ale i z Roprachtic a ze Stanového. Zatím pan rada 28. října 1918 maje velkou radost ze samostatnosti, náhle zemřel ve stáří 54 let a vdova po něm se sem nastěhovala 1920, když se stala Praha hlavním městem a měla najednou nedostatek bytů a paní radová se neopatrně přiznala že tu má prázdnou místnost čímž přišla o pražský byt. Tady ji měli brzo všichni dosti, nechávala si říkat „milostpaní“ a kdo jí tak netituloval byl u ní hrubec, ona byla dáma a zdejší lidé byli otroci, najala si služku, přihlouplou Anežku Kobrovou z č. 64 a tu i fackovala a říkala, že jí proto má, že si do ní může uhodit. Jednou tu měla na návštěvě

nějakou slečnu z Prahy a šla s ní do Kalifornie (k Hevákovi do Končin) a tu ta návštěvnice našla v cestě ztracenou volskou podkovu a ptala se jí co to je a ta jí hned napomenula zahoďte to to ztratil některý z těch hnojařů. Povídalo se že Slavík se s ní oženil proto, že za její peníze dostudoval a v Praze že se jí říkalo „Francka od Primasů“. A tak byla brzy na štírů se sousedy, s Hrádeckým a s celým Pecnářským spolkem, který 1923 zanikl, Hrádecký ten rok koupil č. 94 a z jejího se vystěhoval. Zemřela v roce 1936 v stáří 68 let a byla dcera mlynáře Javůrka ze Zálohů u Jičína a odvezena k pohřbení do hrobky v Praze a dům č. 98 odkázala Ústavu slepců v Praze kterýž ho prodal. Mimo jiného se zabývala také spiritismem a to tím způsobem že dvě osoby dali ruce na struhádko, v němž byla zastrčená tužka a to na papír psalo různé nesmysle a nemožnosti hlavně o záletech ženských a vdaných lidí a „ty jsi dáma a oni jsou otroci“. Za soukromé hospodaření bylo ve Staré Vsi 29 žentourů a to u čísel: 9, 72, 80, 93, 15, 16, 65, 79, 19, 20, 22, 84, 75, 27, 28, 73, 81, 35, 39, 48, 44, 46, 57, 86, 77, 53, 78, 54, 57. První ve vsi ho měl František Žanta č. 15 s dcerou Anežkou Čermákovou č. 98 ve společné stodole u č. 15 a po nich teprve přišli benzínové a naftové motory a ten měl první ve vsi Josef Soukup č. 53. Mlaticích strojů (mlátiček) bylo ve Staré Vsi asi 40 a to nejprv ručních a první ho měl Josef Vodseďálek č. 54 ze Skály a ten s ním jezdil po výdělcích u ostatních hospodářů přičemž větší výměru hospodářství Slavíkova č. 48 bylo bez něho a vůbec beze všeho strojního hospodářského zařízení doposledka. Nejdříve se asi František Slavík spoléhal s mlátičkou na zetě už jmenovaného Skalského ale oni tam neměli ani kozla na řezání dříví nýbrž v kládě vražené 4 hranné hřebiky mezi které dávali dřevo k rozřezání určené, u čehož museli na zemi klečet. Asi rovněž tolik bylo ve vsi odstředivek na mléko a různých značek jako: Dominus, Melate, Libela, Diabolo, Globus, Listec a nejlepší, švédské výroby Alpha. Strojní dojení to měl pouze František Čermák č. 98 a samočinné napájení dobytka jeho bratranec Karel Čermák č. 15 avšak nikdy nepoužité ale složené pod stodolou. Žacích (sekaček) strojů tu bylo 16 z nichž 4 byly odkládací: bratři Housové, Karel Čermák, Josef Soukup a Franta Čermák. První ho ve vsi měl Antonín Koldovský č. 16.

Ve Staré Vsi 1. května 1986

Jaroslav Wečerník

schváleno v radě MěNV 12. 5. 1986

Pičman (razitko)