Rok 1984

Dne 4. ledna už byl snih skoro pryč, napadl přes noc nový a padal dál, foukalo s ním a byla tma. Na Nový rok začal Jaroslav Špaček č. 55 pravidelně zvonit poledne. Vánočni stromek republiky postavený zásluhou Jiřího Čermáka, Vlastimila Albrechta a Václava Šidy, před domem Ladislava Kobra posvítil si tentokrát až do 12. ledna. Svého času dal Občanský výbor do autobusových čekáren po lopatě a lopátku na smetí a ta lopátka z prostření čekárny se našla po zimě minulého roku hoděná u potoka proti č. 57 a ta velká když ji bylo tuto zimu potřeba, aby se mohl zastavivší autobus rozjet na nahoděné drolině, zmizela. 21. byl první slunečný den toho roku, jinak byl celý leden zamračený, mlhavý a až tma a padal mokrý sníh. V neděli 22. odpoledne přijeli k Marii Novákové č. 43 z Benešova u Semil, dcera Marta s manželem Zdeňkem Menšíkem 44 letým pekařem jenž měl mít druhý den jmeniny a s dcerkou. Již cestou od silnice, kde nechal u č. 92 auto, se mu udělalo nedobře a než mu žena sehnala pomoc, bylo pozdě a bylo při neštěstí štěstí že to na ně nepřišlo cestou když řídil auto. 24. přes noc mnoho sněhu připadlo a nadělalo návěje kterýž den umřel v Hrabačově, kdež bydlel a byl přes důchod zaměstnán, bývalý zaměstnanec Hospodářského družstva a potom výkupu, náš rodák z č. 28 a jeho majitel 64 letý Josef Polouprutský.

V neděli 29. pátou hodinu ráno vyhořelo č. 48 rekreace Františka Sovy. Ve 3 hodiny tam viděla kterási ženská světlo a že ale byli tu celý týden, ani ji nenapadlo, že to nesvítí oni a až potom řidič autobusu jedoucího po vsi dolu Vodseďálek vida už oheň, vzbudil Vlastimila Volmuta. Ono jich tam bylo několik celý týden a odejeli v pátek a v sobotu ráno odejela nejstarší s vnukem. Celý týden jim kamna myslím nevyhasla, topili tím dřívím z vybouraného a přestavěného zadku takže když vnikli hasiči do světnice byla kamna ještě horká a trouba z nich šla do komína výřezem mezi dvě stěny což byl obviklý způsob u starých staveb na což mohlo už vyhořet a možná že i vyhořelo mnoho domů. Bylo to sice vymazáno hlinou ale moc li ji tam je a nadto byla ještě trouba několikaletým netopením v tom místě urezavělá. K obtížnostem při hašení ta nepříjezdnost tam a ta mnohost sněhu a zas bylo štěstí že sníh byl, jinak by se sotva hasičům podařilo ubránit vedlejší č. 85 s lepenkovou střechou, u něhož stodola a stodola č. 48 plná dříví a prken a těsně za tím les až k Vojákovem. Aby mělo co hořet bylo na nádomí na světnici ještě po Slavíkovi seno. Škoda té pěkné vyřezávané lomenice s posledním už ve vsi letopočtem jenž však už nebyl psán švábkou nýbrž latinkou z doby kdy to roku 1873 přestavěno a sice předek a celý vrch. Zadek jsoucí z roku 1703 přestavěl Sova ze škvárovek před dvěma lety a před rokem, a ten zadek to také nejhůře odnesl a než mohla shořet hlavní světnice, už to hasiči zmohli. Eternytová krytina střechy vydávala v tom žáru velké rány. Ten letopočet byl na modře nabarveném prkně mezi třemi ornamenty červenými, kružidlem udělanými, dvě bílé tabulky s následujícím: „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus! Pokoj budiž domu tomu, postavil sem nevím komu postavil sem pro mé děti by mě měli vždy v paměti tato lomenice jest vyzdvížena s pomoci Boží z nákladu Františka Slavíka dne 18. června roku 1873.“

Založeno od Pana Baumajstra Petra Kramáře a jeho tovaryšu ředitel tohoto dříví Václav Marek, Josef Zemánek, Matěj Marek, Josef Zemánek, Franc Slavík, Hinek Zemánek, dostavěno 1873. Že v letopočtu psáno „tato lomenice jest vyzdvížena“ oni ji skutečně udělali na zemi a teprv hotovou zvedli a podepřenou přibíjeli na přední pár krovů. Kdy původní stavení vystavěno, nám už nikdo nepoví, ono patří k těm dvacíti jichž majitelé jsou zapsáni v popise Semilskonavarovského panství z roku 1562 když to tu všecko kolem vlastnil panský rod Smiřických ze Smiřic a majitel jmenované usedlosti byl jistý Kaffrenk a patřil k ní lán né snad ve vsi nejůrodnější, ale nejlepší polohou o výměře 70 korců nebo 35 jiter a bývalou výstavnost

(?) udává neůřední kronykář obce Frant. Housa č. 21, že výše nad domem stála stodola se dvěma mlaty a třemi přístodolky a ještě výše pazdernou a blíže domu byl ještě jeden sklep nad domem ve břehu jehož zbytky byly znát ještě nedávno. Bylo to vše ohrazeno zdí do níž byl klenutý vjezd. Někdy po roce 1770 vyhořelo staré č. 53 Vodseďálkovo, po němž se posud říká tomu dílu pozemku mezi Vodseďálkovými a Vláškovým hájem „Spáleniště“ a od toho chytlo i nebo které od kterého, ale shořela i ta Vláškova stodola s pazdernou. Pazderna už nepostavena a stodola postavena na dnešním místě a z té ohradní zdi postaveny zděné části domu č. 85 když se grunt rozdělil. O Vláškově si také staří vypravovali takové nějaké zmatené pověsti “že tam jeden sedlák shodil nějakého panského funkcionáře se stupní na hnůj a potom že ze statku i s rodinou utekl a zas že tam jednou zbyla nevěsta kterou nikdo nechtěl a tak že páni dali k ni přivésti ženicha v poutech“. 1654 byl držitelem Tomáš Hošek, po něm Jiří Fidler, po Fidlerovi dvě pokolení Vlášků a 1714 Jiří Slavík ze Třiče jenž byl rychtářem a jako rychtář měl právo šenku (hospody) což na č. 48 už zůstalo až asi do roku 1815 kdy dostali od obce zásluhou rychtáře Jos. Marka spáleniště domku Frant. Hotovičky č. 49 a postavili hospodu tam. Jiří Slavík měl 10 dětí z nichž Vavřín nastoupil po něm, Vít byl v č. 36, Josef švec vystavěl č. 64 a Evžen umřel co voják v Josefově. Není tomu ještě tak příliš dlouho co platila obec na posvícenskou mši. To je, tu neděli o posvícení, četl farář v katolickém kostele „za Vavřína Slavíka a syna Pavla když nejdříve ohlásil“ za všechny v Pánu zesnulé občany staroveské. Obec na to každý rok platila ale Slavíci na to dali 100 zl. najednou. Ale ani ten odkaz nezabránil tomu, aby jedna dcera Pavla Slavíka když se vdávala, musela na zákrok faráře odložit svatbu a pochodit ještě do školy. Tenkrát totiž když snoubenci obcházeli oddavky, přijdouce na faru, byli zkoušení umí li katechismus k čemuž měl farář právo. A že tahle nevěsta z katechismu cosi nevěděla, odložil ji farář svadbu, až se to naučí a jak prý to hloupě vypadalo, taková manda v lavici mezi dětmi.

a 29. ledna marně zápasilo slunce s mlhou a 30. a 31. zamračené a drobně sněžilo.
a 2. února zas proráželo slunce. Je lidové pořekadlo „na Hromnice musí skřivan vrznout, kdyby měl zmrznout“. To platilo snad jen v kraji ale tohoto času už ho lidé neslyšeli vrznout ani v létě.
1. a 8. unora se blýskalo a hřmělo po čemž se tolik mokrého sněhu shrnulo že s leckteré méně přikré střechy se musel sházet.

K tomu vyhoření č. 48 se vrátíme trochu do minulosti. Někdy po roce 1820 večer myla žena Františka Hotovičky šumaře č. 49 jenž chodil s partou muzikantů za výdělkem až někde v Polsku a Rusku, svého synka Dominika v neckách, když k ní přiběhli od Klepačů (č 51) příbuzní to jejího muže, aby utíkala, že jí hoří barák nad hlavou. A ona na to hned vykřikla to ten nemrád Vlášků, ten tu šel okolo. To byl Vavřín Slavík č. 48 který šel k dceři provdané Večerníkové v č. 19 kde se tehdy říkalo u Holánů, a na cestu si svítil pochodní. Barák shořel do základu a už při požáru vykřikovali Slavíci „tady bude hospoda!“. Byl to domek dosti chatrný a zadek to mělo jen z proutí a říkalo se tam „na bahně“, na písku a posléz „u basařů“ to že Hotovička na basu hrál. Když se Hotovička ze světa vrátil, došel si k rychtáři, aby mu napsal potvrzení, že vyhořel, aby si mohl v okolí něco přivyžebrat na stavbu nového domku, což mu rychtář Marek odepřel s tím, že mu obec stavět nedovolí, že pozemek na němž jeho barák stál neni jeho a obec že ho dává Slavíkovi na postavení hospody. Hotovička se bránil, že zápis mu sice s barákem shořel, ale opis jeho že musí být v Semilech v gruntovní knize, na což mu rychtář řekl ať se tam tedy jde přesvědčit, a dopadlo to tak jak rychtář předem věděl a roku 1850 se musela stará gruntovní kniha staroveská znovu svázat z té příčiny že se z ní sypali listy což se stane když se jeden vytrhne, vypadne jeho protějšek.

Hotovička potom bydlel na podruží v č. 9 u Hajnů a nakonec ve Vysokém a na spáleniště vystavěl Vavřin Slavík hospodu která byla dosud od doby kdy byl jeho děd rychtářem v č. 48 což bylo na tom kopci velmi nepříležité a ten barák byl u hlavní cesty kam se jedině hodila a vystavil to pro syny: Antonína a Víta ale zápisníkem byl Antonín Slavík. Vít byl hrbatý. A tak tam byla hospoda do roku 1858 kdy se tam dostala škola. V nové gruntovní knize staroveské je na straně 1164 napsáno: již před rokem 1790 postavil bez úředního povolení Adam Večerník na obecním pozemku č. t. 64 domek č. 49 a smlouvou z 24. září 1790 jej postoupil svému synovi Frant. Večerníkovi. Poněvadž stavba byla provedena bez úředního povolení a poslední smlouva byla knihována protiprávně, vymazuje knihovní úřad toto vtělení ale i vymazuje vtělené na tomto domě 4 zl. N. V. pro Jar. Večerníka, 6 zl. pro Adama Večerníka a pro téhož a jeho manželku zajištěný výměnek. Obec Stará Ves se zapisuje jako knihovní vlastník pozemku č. t. 64. C. K. okr. úř. co soud v Semilech 19. 4. 1858

Tak tohle je z roku, kdy to už zas kupovala obec zpátky. A kde je zápis Slavíkův? A on ten domek postavil už roku 1735 Šimon Vlášek z č. 48 jehož celá rodina vymřela za moru v roce 1772 a jehož švakr a podruh Adam Večerník z č. 19 to poté vymřelé rodině zdědil ale ujal to jeho syn také Adam. Není možné že by v takové malé vesnici se nepřišlo na to, že uprostřed ní někdo podniká něco na co nemá povolení. Vždyť to vyvracejí zápisy v matrikách, pořadí čísla domů v domovních číslech které je z roku 1770 a i Josefínský katastr z roku 1787 kde je dům Adama Večerníka v pořadí mezi ostatními a louka obecní okolo domu č. 49 v užívání Adama Večerníka. Ono tehdy se stala majetkem nového domkaře pouze stavební parcela a to okolo ní měl jen v užívání a pokud domek stál, nesmělo mu být vzato a jinde než na „obcích“ se baráčnické baráky stavět nesměli. Ono je docela možné že Hotovička na domek zápis neměl; přiženilť se byl z č. 37 k vdově po Večerníkovi a tak měla zápis pravděpodobně ona. Hotovičkův syn Dominik (říkalo se Domin) byl rovněž muzikant a chodil také za výdělkem až za hranice jak vyprávěl Josef Ducháček č. 14 který co klarinetysta s ním chodil v jedné partě i když byl o moc mladší.

unora 1984 kdy se objednávalo uhlí, se sníh přímo hrnul a bouřka se opakovala a teprv 13. začal krásný týden. 20. a 21. zamračené s mlhou, nevlídno a špatná chůze po zledovatělých a sněhovým popráškem přikrytých cestách. Odpoledne 28. v bývalé škole školení C.O. na téma „Varšavský pakt záštita míru a socializmu“ na něž se dostavilo 15 občanů.
března se začaly objevovat vytálé břehy a meze kterýž den večer hasičská schůze s 11 účastníky v příčině prohlídky komínů a taneční zábavy.
zemřel tragicky 81 letý důchodce, vdovec, bývalý skladník Státního statku ve Staré Vsi, rolník ve Třiči č. 1 a 2 u Koldů Josef Hajna jsa u Bedřicha Grosmanna ve Sklenařicích pro nějaké bačkory a na jdoucího už odtamtud se svezl sníh se střechy se zledovatělými vespod kusy. Jeho děd Frant. Hajna měl před 100 lety staroveskou usedlost č. 72 u Hajnů kterou prodal pro neshody s mamkou výminkářkou, která majíc ve vsi dvě dcery: Anežku provdanou za Karla Vejnara č. 59, Marii za Vojtěcha Strnádka č. 54 a Karlu ve Třiči, dělala mu trhavě a odnášela dcerám, a koupil si něco menšího ve Sklenařicích a potom maje co dělat ve Vysokém, popošel vždy u Božích muk kousek k Peci, aby se mohl podívat na své bývalé starovesko na něž nemohl zapomenout.
března se tu prvně objevili špačci, asi třetina trávníku byla vytálá, krtičiny vyschlé a sypké a ze silnice se každým přejetím vozidla prášilo daleko do terénu a hlavně na okna.
na Josefa kteréhož jmena tu bylo 5 osob bylo po mrazy krásně ale zima a 21. na první jarní den polojasno mrazivo až zakvětovaná okna.
února byla snacha Frant. Svatého pro něco ve Vkusu ve Vysokém majíc sebou 5 letou dcerku která vyšla ven, když už matka platila. Ta ji však již na ulici nezastihla a ta malá se dala místo ke vsi,

k Roprachticům a považujíc vysocký kravín za staroveský, pustila se sněhem do rokle a byla konečně nalezena celá vysílená na lavičce u Vojákova mlýna když přitom ztratila ve sněhu botu a to bylo už večer. 24. března odbývali prohlídku komínů dvě dvojice hasičů velitel Václav Šída a Otakar Polouprutský a Jiří Čermák a Vladisl Polouprutský ml. Večer toho dne hasiči pořádaný ples, jenž se vydařil. V neděli 25. na jarní Mariánský svátek, o němž se říká, že naň začíná táti, byla většina sněhu pryč, nastal zas letní čas, to je o jednu hodinu dříve. 26. hasičská schůze z deseti účastníky, v níž mimo jiné jednáno o oslavě 80 ti letého trvání zdejšího sboru, proti čemuž byly námitky, že od oslavy 70 letého trvání, členů ubylo a pouze jeden přibyl a ti zbylí že jsou o 10 let starší a tudíž neschopnější na nějaké přípravy. 29. odpoledne školení občanů obzvláště důchodců pro případ napadení jadernými zbraněmi, čehož se zúčastnilo 10 osob včetně přednášejícího. 31. března po noci zas celá krajina pod sněhem na den prorazilo slunce, takže ten nový sníh dopoledne stál, kterýž den oslavili 50 let trvání svého manželství 73 letý Ladislav Kobr č. 98 bývalý vedoucí prodejny Jednoty a 82 letá Božena Kobrová dcera Josefa Hlůže ze Stanového č. 19.

Ze sešitu bez schválení MNV : Tenkrát před těmi 50 lety měl Kobr povinnost ke dvěma ženským, kro- mě této jmenované, předně k nějaké v Rejdicích jenž s ním byla lety blíže ale že Hlůže tenkrát stanov- ský starosta, otec tehdy ještě 3 nevdaných dcer, o odvodech v hospodě lákal mladíky z jiných vsí „hoši pojďte peněz jako sraček!“ dal si Kobr říci tím spíše že na jeho dotaz po hospodaření budoucí tchán neřekl, že ní a tak se Kobr rozhodl pro tu a starý Kobr už před svatbou říkal „tak po neděli už Ládička ztratíme“ domnívají se že mu Hlůže přepustí Žantovo což tohoto ani nenapadlo…1. dubna polojas- no… Ještě k té Kobrovic zlaté svadbě. Tenkrát před 50 lety měli pravou svadbu na Bílou sobotu, oddav- ky v Držkově kamž jeli dvěma auty a auto nevěstina bratra Boh. Hlůže na chvíli řídil ženichův švagr… (zmíněno již jinde)… A než ho odvezli do Tanvaldu do nemocnice, vykrvácel a druhý nevěstin bratr právník Vojtěch, jsa rovněž pořezán, se ve vysocké nemocnici uzdravil a nevěsta z toho měla potrat na což řekl starý Kobr „to nic, těch on bude ještě mít, on má mnoho semena“. Když Kobr Žantovo nedo- stal, koupil od Daniele Řehořka dům č. 18 s obchodem, na což mu půjčil, když peněz ze Stanového nebylo jako sraček, jeho babičky bratr Josef Žanta z Vysokého č. 60 a že nebyl vyrovnán s tou druhou v Rejdicích, bylo vše psáno na jeho ženu, ale jsa potom zaměstnán u ženy co pomocník, musel platit a ulehčilo se mu, když mu tam nemanželská dcerka umřela schvátíc se jízdou na kole do vysoké školy. Když po roce 1945 koupili číslo č. 98 než postavili nad domem plat (mlat?), moc a mockrát paní Kob- rová utíkala domů do Stanového sužována jsouc Kobrovou bezmeznou a neodůvodněnou žárlivosti a táhávaly se až na Vršťalově cestě, on sám starý záletník který podle sebe měřil ostatní, ji zas prosil aby se vrátila! No když už mu to placení do Rejdic pominulo a došlo k znárodnění majetku, mohl konečně i on býti vedoucím prodejny Jednoty. On a jeho bratr Stanislav doma v č. 81 měl stejnou ne- moc ale na něho nemohl nikdo, co se týče ženských, nic říci, to zas spíše na jeho ženu. Nejen Josef Hajna ze Třiče č. 1 měl tragickou smrt, tu měl už jeden jeho předek a sice tchán jeho děda Josef Nesvadba ze Stanového č. 31 a sice takto. V zimě jim vyvrátilo v háji nějaký velký strom i s velikým kusem země. Oni kládu odřízli a ten pařez s kusem země zůstal nad tou dírou, ze které ho vyvrátilo. Potom někdy po jarním zasetí dělal Nesvadba odpoledne nějaký topič (palivo). To od- poledne přišla přeháňka s krátkou ale důkladnou bouřkou a když už byla tma a hospodář domu nešel, šli za ním do lesa. A co tam se zatím stalo. On nechtě zmoknout, schoval se do té díry pod ten pařez a jak se asi hromem otřásla země, ten pařez nejsa už držen kmenem, zvrátil se zpátky do díry z níž ho vítr vyvrátil a zavalil Nesvadbu pod ním schovaného a tak ten si nemohl pomysliv, že se z lesa živ nevrátí.

dubna se trávník zelenal, lidé uhrabovali okolo domu, bledule dokvetaly a začínaly sasanky, sněhu v hájích docela málo a Státní statek hnojil pastviny a 16. začal vláčet pole. Při projednání pozůstalosti minulý rok zemřelého Petra Slavíka 12. dubna na notářství v Semilech podle poslední vůle zůstavitelovi, stala se majitelkou domu č. 45 (s betlemem) u hořeních Vojáků co dcera sestřiny dcery, Marie Polouprutská č. 19 a domu č. 85 u Vlášků se stodolou a vozárnou, bratrův syn Miloslav Slavík, bytem v Semilech.
zahájil Státní statek na Malé Straně jarní setí, objevili se první čmeláci a motýli a to barevní což staří měli za předpověď, že rok bude spíše na obilí než na píci. 28. už sem tam a někdo sázel brambory. 29. se prvně ozvala kukačka.
května se objevili první bílí motýli. První kdo ve vsi brambory sázel byl 28. dubna Josef Janoušek se zetěm Václavem Šídou ale většině, a to asi desíti, je sázel 6. května traktorista Vlastimil Albrecht a většina jich sázela v blátě, nebo promoklá na kůži. A ještě 9. května se trousil sníh, hory byly pod sněhem a 18. už byla bouřka a bylo vidět že seno se ten rok lehce sklidí ale těžko poseče; tráva samá hlína a drn a přímo nadvednutý od krtků a hrabošů, jichž některá kočka za den chytila 3 až 5. Dál na máj zima jako v listopadu a ještě 29. sem tam spadla vločka sněhu.
v noci nějací mládenci jdoucí od muziky z Bozkova roztrhli obecní návěstní tabulky na stodole č. 18 a vytloukli okna u autobusových čekáren uprostřed vesnice a na Hranicích i když to bylo nerozbitné sklo se zabytým drátem a u č. 62 potrhali plot. Ten rok bylo nějak méně vlaštovek než jiná leta. Státní statek vsadil brambory od 1. do 10. května a to jmenovitě na lánu za Trhovicí od Holánovy (Berkovy) cesty po Vitošovu (Kvardovu) o výměře téměř 28 ha.

První kdo začal sušit seno byl ten rok Josef Janoušek anžto Josef Babec č. 25 jenž v tom měl vždy jiná léta primát, minulý rok už umřel. Tento rok Drahomíra Kudravá pomáhajíc sési otci Jaroslavu Večerníkovi, že se tam mizerná tráva poddávala a ohýbala pod kosou a rosa nebyla, dělala si jí kropením trávy s kropicí konve.

Ze sešitu bez schválení MNV : Koncem měsíce přišla zpráva že zemřel 69 letý Josef Zeman někdy ze Stanového č. 42 od Pece který po Vítězném únoru 1948 uprchl před zatčením do Ameriky.

června byl opravdu červnový den a 4. navečer přišla bouřka s lijákem a krupobitím jaké už řadu let nebylo že až bílo zůstávalo a bylo to jen po kravín, výše už né, probralo cesty rozplavilo bramborové brázdy ale tráva se zvedla, jenže řídká zůstala.
zamračené, zima, tma kterýž den co po dešti se začala hlavatka (zelná sadba) sázet. Od zimy nebylo tak ošklivo jako zrovna na Medarda.
1. 1. po přimrazcích krásně ale zima, 12. večer hasičská schůze s 10 účastníky v příčině poutní taneční zábavy a trvání 80 let zdejších hasičů (požárníků)
o roprachtické pouti byla nahoře vzpomínková slavnost na Náhlý německý soud před 40 lety a odhalení u tělocvičny pomníku jeho oběti z nichž 4 byly ze Staré Vsi. V tom týdnu podpisová akce kdo je pro setrvalý stav s pojízdnou prodejnou a kdo pro stavbu nové prodejny v místě ale celá věc nějak usnula. 24. na Jana Křtitele deštivo, zima, tma a v dešti se rozléval sníh 25. byli zákaznici pojízdné prodejny na tuto čekající, zimně oblečení a zábly je ruce. Usušit seno nebylo možné a co toho bylo posečeného a stojatá tráva od dešťů přivalená. Sem tam někdo našel na bramborách mandelinku ale nerozmohla se tím počasím. Ten měsíc se sem z Červeného Kostelce vrátili manželé Helmuth Stilter a Stanislava Stillerová

a tchán a otec Stanislav Kobr jim postoupil dům č. 81, stodolu a co z bývalé usedlosti po záboru Státním statkem zbylo.

K 1. červenci bylo ve Staré Vsi zvířectva a drůbeže: 12 koz a 1 kozel, 1 prase, do 50 kg váhy a 9 býčků, 173 slepic a 16 kohoutů přičemž skupina hospodářů s výměrou nad 50 arů neměla žádný skot. Státní statek to měl 124 krav a 80 jalovic. 2. července zas už tak že zábly ruce kterýž den náhle zemřel na zápal plic 37 letý Vladislav Polouprutský č. 90 svobodný. … když v těch zimách přespal noc někde v příkopě jak se častěji stávalo. Jeho bez měsíce 70 letého starého otce Vladislava přivezli 30. června z jilemnické nemocnice po operaci na prostatu. 4. dělali k hořenímu transformátoru od Trhovice díry pro nové cementové sloupy, které přivezli druhý den na novou linku vedle staré se sloupy ještě dřevěnými. V neděli 8. po přimrazku překrásně; většina trávy ještě stála a co leželo posečené, rezavělo a jaká to byla seč na louce od hrabošů rozryté. 9. přivezli konstrukci pro oba transformátory pro hoření u č. 20 a pro dolení u č. 73 hotovou v celku protože ani hoření už neměl být zděný. 10. krásně až žár kteréhož dne před polednem kremace Vladislava Polouprutského s nímž se rozloučil za Tofu v Semilech, kde byl zaměstnán, kdosi tam odtud a za ves a hasiče František Svatý jenž vyzvedl zejména zemřelého nemalou pomoc při veřejných pracích. 11. takový žár že podobný nikdo nepamatoval kterýž den bylo soudní jednání na Skále, na místě samém u té kůpy škváry na cestě k č. 54. 15. o staroveské národní pouti po deštivé noci špláchalo dál, v sobotu večer vydařená taneční zábava. Většina sena byla vysušena zásluhou těch asi pěti žhavých dnů a to sena pěkného protože ta dozralá tráva byla v tom žáru suchá druhý den. Ale jak to bylo oddálené, tak Večerník č. 20 začal minulý rok sušit 31. května, dosíkl 22. června a uklidil to druhý den a tento rok začal 1. června a dosíkl 16. července a uklidil seno 25. července.

deštivo, zima, tma kterýž den postavili železnou konstrukci pro nový transformátor a o hodně vyšší než starý a druhý den v dolenci.
na den Marie z Magdaly, kteréhož jména bylo tu 10 osob, uřízli v jilemnické nemocnici bývalému vysockému pekaři Adolfu Novákovi č. 87 levou nohu. Ten čas byla již druhý týden v nemocnici v Lomnici Marie Polouprutská č. 19 s nemocí jenž postihovala jen osazenstvo kravinu, totiž nějaká kožní plíseň. Tento čas bývaly normálně žně a to bylo obilí jako brčál zelené a to i ozimé, trávy na sušení ještě dosti stálo, třešně nezralý a lípy kvetoucí jindy první týden v červenci, začínali kvésti teprv teď.
stavěli elektrikáři ty nové cementové sloupy od Trhovice k transformátorům kteréž nové přivezli druhý den. Stavili to pomocí autojeřábu.
na Annu kteréhož jména tu byly dvě ženské, bylo zamračené a zima že mohl sníh padat. Ty dny dávali k nejbližším dvěma sloupům u transformátoru dřevěné vzpěry.
natahovali dráty od nových transformátoru na Vrcha. Josef Janoušek již sušil otavu a seno nebylo ještě vysušené a kvetla také teprv pšenice. V tom měsíci přestavěli majitelé č. 14: Svatý a Kroupa dřevěnou stodolu jsoucí v jedné frontě s domem, ze škvárovek. Že ty nové sloupy postavili trochu níže do vsi; vyporáželi to, co rostlo pod dráty nad tím napjatými, což postihlo u doleního transformátoru majetek č. 78 bratry Kvardy jímž podřízli 5 dospělých hrušní což byla škoda tím větší že už řadu let nebylo možné hrušní vypěstovat. Tam stál starý železný transformátor kus od silnice v sadě za starou stodolu č. 35 a nový postaven nad samou silnici, nad cestu ze silnice do pole vedle bývalé stodoly č. 73 a pod spáleniště č. 34. U hořeního, kde nový železný postaven hned vedle starého zděného, nevzal za své žádný ovocný strom jen několik jasanu, dva doubky a lipka Břetislava Pokorného č. 95 a velký javorový keř Jaroslava Večerníka.
srpna krásně, žár, v 6 hod. k večeru důkladný déšť s důkladnou bouřkou dlouho do noci a 5. o vysocké letní pouti krásně ale odpoledne se zamračilo a v 6 hod. hrozný liják s důkladnou bouřkou

při níž se setmělo až se muselo svítit a slepice se té bouřky a té tmy děsili a cpali se do dveří. Leckdo sušil otavu, jiní dosoušeli seno a dalo se do deště ale začaly růst houby. 8. odešel 69 letý Karel Novák č. 13 do domova důchodců v Rokytnici čímž zůstalo zas jedno stavení prázdné a nezůstalo prázdné jen č. 13, ale také č. 98 anžto Ladislava Kobra odvezli do nemocnice a Kobrovou si vzal k sobě syn Jiří v Jablonci nad Nisou, ale netrvalo to dlouho. 13. přivezli a umístili první díly transformátorů a druhý den odpojili elektriku od starých transformátoru. V polou srpna zkoušel sem tam někdo kopat brambory k jídlu a ty ukazovali na neúrodu. Státní statek začal se sklizni bramboru, 25. ale přerušily mu to deště a šlo to nakonec jen starým způsobem, to je kopačkami, poněvadž těžší mechanizace do bláta nešla a nebylo ji možné utáhnout.

Ten čas koupil od Jaromíra Pekari z Chrastavy jeho domek č. 71 u Kašparů prý za 35 000 Kčs Josef Šťastný z Čelákovic bratr majitele č. 89 u Krumšů v dolenci a prodávající byl syn Marie Pekarové z Rybnic dcery Kristiana Čermáka č. 71 která jsouc 89 roků stará už tu bydleti nemohla protože už skoro neviděla. V srpnu se střídali deště se žáry a bouře bylo dosti. 1. září začal zas chodit do vysocké školy 6 staroveských žáků. 5. zahájil Státní statek žně ječmene což nikdo nepamatoval tak pozdní žně a ve Staré Vsi až 25. také ječmen nad Krčovím. 7. se dožil Jaroslav Večerník č. 20 věku 80 let. Po prvním týdnu v září leckdo začal kopat brambory do sklepa a všichni hlásili množství požraných od myší někdo měl také zkažené a tolik jako minulý rok jich neměl nikdo. Jablka a slivy pro nedostatek slunce bez chuti. Bouřky deštivo zima. 10. Stanislav Kvarda st málem zavinil havárii když jeda s traktorem ode vsi, v koleně silnice u č. 9 málo se vyhnul proti jedoucímu autobusu jehož řidič Nesvadba musel rázem zastavit takže většina jedoucích popadala do uličky a přes sedadla. 23. o staroveském posvícení které bylo tentokrát bez muziky, dopoledne špláchalo ale odpoledne nechalo kopat brambory. V neděli 30. kdy zas nastal normální čas, to je zimní, bylo zamračené, mlhavo a kolem poledne pálilo slunce. 5. října slabě zamračené a vítr, odpoledne pěkně a teplo; žně na Malé Straně v plném proudu a 14. měl Státní statek na Vysocku po žních. Spousta zrní na zemi a zrostlé už stojaté. Záhumenkáři klidili mrkev, co po myších zůstala. To zbývaly u natě takové ohryzky asi za lahvový uzávěr, nebo se jen sbírala nať a pod ni nic. 15. po deštivě noci zamračené a bouřlivých vítr jenž rval listí ze stromů a stloukl hodně jablek kterých ani vlastně mnoho nebylo. 17. po jasné noci jasno a první né přimrazek ale zrovna mráz kterýž den přestal staroveský kravín pásti. Ten čas tu přes vrcha dělali základy pro elektrické vedení o nějakém vysokém napětí. 28. o stanovském posvícení po přimrazku krásně kterýž den určena návštěva hřbytovů ale lidé ji drželi od tohoto dne až do neděle 4. listopadu. 24. dosklízel Státní statek brambory avšak vypadalo to tak že třetina úrody zůstala nesebrána a lidé je taky než to bylo přeoráno sbírali s vozíky, minikárami a i auty. 29. po důkladném mraze krásně. 30. proráželo slunce mraky a 31. krásně. V lesích to vypadalo tak že to co mělo přijít pryč se prostě podřízlo a nejvýš ještě přeřízlo na kratší, padni kam padni bez ladu a skladu takže se mezitím nedalo přejít, to šlo o oblek a o oči a nedalo se chodit na houby a černé jahody (borůvky) a ty v tomhle ani růsti nemohli a neuklidnilo se z toho nic a už to, a to hlavně břízy, přepadalo. 10. listopadu akorát za týden prorazilo slunce na chvilku mraky a hned se zas od západu až na tmu zamračilo a 11. na Martina krásně ale na večer se zvětřilo čímž byl vítr zajištěn na celý týden. 15. prvně zamrzla venku stojatá voda a co zkusili lidé čekající v tom mrazivém větru u stodoly č. 18 na pojízdnou prodejnu. 16. ráno první sněhový poprášek který přes následující noc stál; 17. vítr dál, déšť se sněhem a v neděli 18. ráno prvně bílo, hustá mlha, tma, sníh tál ale též mírně padal.

večer se dostávala Ladislavu Ducháčkovi č. 49 Kč kuna na králíky, odkudž jsouc přeplašena, pokusila se o to v č. 26 nebo to byla jiná? Ale tu Josef Babec ubil a ta poměv ji v rukou a věda a že tyto a lišky jsou namnoze vzteklé, ohlásil to a že při ohledání nebyla možnost vztekliny vyloučena, odvezli ho do Náchoda do nemocnice na pozorování a protiopatření a pobyl si tam 14 dnů.
mlha a něco sněhu připadlo kterýž ten umřel v jilemnické nemocnici skoro 81 letý Bohumil Žanta vdovec, příslušník SNB, bývalý vysocký školník a také vězeň Gestapa jenž pobydlel s rodinou v letech 1930 – 1931 v domě č. 98 ve Staré Vsi. Byl synem Petra Žanty ze Stanového č. 32 a narodil se 22. prosince 1903 v Trojankách u Jesenného. Kremaci měl 23. listopadu. 20. sníh přes noc zmizel a potom nádherný západ slunce. 21. mlha až tma kteréhož dne vyhlášky o kontumaci psů a koček z té příčiny že na staroveském katastru byla zastřelena vzteklá liška, na dobu jednoho roku.
po deštivé noci špláchalo dál s hrozným větrem jenž stromy vyvracel, jmenovitě ve dvoře č. 75 Lidmily Vodseďálkové velkou hrušni, takže elektrikáři po 4 dny nemohli stačit spravovat; neobyčejně žlutý západ slunce, na němž se ostře odrážel Bezděz a Ralsko a potom zvečera oblýskalo a hřmělo, 24. vítr dál a chvílemi ostré slunce; 25. vítr mírnější a teprv 26. ustal a rozpršelo se.
prosince na Mikuláše zamračené, mlha, jinovatka 7. dělalo hladké cesty. 8. odpoledne a večer v bývalé škole výroční hasičská schůze s 19 účastníky z nichž bylo 6 ženských.

Zároveň se oslavilo 80 let trvání sboru (hasičského) tím, že jednatel František Svatý přečetl úryvek z kronyky o jeho vzniku: Již v roce 1880, kdy dne 21. června po poledni shořel domek č. 18 Františka Vodseďálka což zavinil chlapec jeho podruhyně Josef Pacholík jenž v slámě na nádomí kouřil doutník a u požáru byli vysočtí hasiči, žádalo c. k. Okresní hejtmanství v Jilemnici o zaslání hasičských poměrů v naší obci a vybízelo obec, aby uvažovala nemohl li by se tu zřídit hasičský sbor jako je už jiné obce zřizují! Zdejší obec tehdy poslala vysockým hasičům 5 zl. odměny za pomoc při požáru, jež byly Tělocvičnou hasičskou Jednotou Sokol ve Vysokém s poděkováním vráceny, aby se daly postiženému Vodseďálkovi. Podepsání: Ant. Nečásek jednatel a Václav E. Brož předseda. A na dotaz hejtmanství odpověděl starosta 29.11. I. Prohlídka domů koná se dvakrát do roka od kominika Ant. Dolenského z Vysokého a při poslední dne 25. 9. nic závadného shledáno nebylo. II. Komíny se čistí dvakrát do roka. III. Stráž proti ohni zřízena není ana obec Stará Ves poměrně malá jest. IV. Vydal výbor obecní zvláštní řád hašení 22. 7. 1877 kde práce jednotlivým členům v pádu požáru rozdělena jest. V. Znamení na poplach při požáru dává se zvonkem, který uprostřed obce se nalézá. VI. Vody nachází se dostatek, an uprostřed obce potok teče. VII. Hasičského nářadí má obec: 20 košíku na vodu, jednu stříkačku přenosnou, dva velké háky (na trhání stěn hořících budov) a 1 obecní žebřík, vesměs vše v dobrém stavu. VIII. Není zde sbor hasičský zřízen, ana obec malá jest, ale jsou osoby k tomu způsobilé, řádem o hasení ustanovené, o čemž každý písemně vyrozuměn byl. IX. Jelikož nestává sboru hasičského, není též pro tentýž žádná zbroj a nářadí hasičské. X. Domů jest v obci 93 čísel, popisných však 96, a mimo toho za celý můj život tu pouze třikrát hořelo a tak dalo hejtmanství pokoj.

Ta stříkačka pořízena v padesátých letech za starosty Jana Vodseďálka č. 10 byla asi za větší škopek, voda se do ní musela nalít a stříkalo to asi tak na postřik štěpu a ty košky, které podával od potoka k ohni jeden druhému, byly ze slámy pletené a na způsob pekařských ošatek a pod stodolou č. 20 u Vršťalů kde byly i se stříkačkou uložený, je žraly myši a ten obecní žebřík uložený pod dolením přístřeškem domů č. 44 u Vojáků, a na němž tam měli slepice sedění, byl od jejich trusu spuchřely.

Když vyhořel 15. května 1901 č. 76 Novákovo a vysočtí hasiči s velitelem kovářem Františkem Nedomletem jeli od toho kvečeru domů, otevřel na ně tehdejší neúřední kronykář obce František Housa č. 21 okno u pavlače a ptal se jich „a staroveští hasiči kde jsou?“ A tak až 24. července 1904 byla schůze občanů v dolení hospodě za účelem zřízení hasičského sboru. Svolali ji a vedly to: starosta František Janda; za Podkrkonošskou hasičskou župu, župní dozorce Václav Metelka Zítů ze Sklenařic a stanovský učitel a župní jednatel Antonín Klimenta který měl promluvu k občanům. Při té schůzi jich přistoupil za členy: 4 zakládající: starosta Janda, radní Koldovský, učitel Mejsnar. a František Šmíd st č. 30, 24 činných a 15 přispívajících a 4. září odpoledne se poprvé cvičili na louce před č. 81 u Petrů co je dnes stodola. Prvním velitelem byl František Šmíd ml. č. 30 bývalý vojenský šikovatel, pozdějším mlynář v Peřimově. Nová stříkačka byla obci dodána 20. srpna a hned jí zkoušeli stříkáním z potoka pod Kostnici na dům č. 43 u zadních Vojáků. Hasičské skladiště se začalo stavět 19. září na obecním pozemku za č. 86. Kamení na ně se lámalo na Křibě a vozil ho Koldovský a Václav Novák č. 44 rovněž cihly z Kramářovy cihelny ze Semil. Stavbu dělali: František Novák č. 94 se synem Antonínem a Josef Turpíš č. 11. Dne 14. listopadu převezl Antonín Koldovský s koněm ve slavnostním průvodu stříkačku z Kvardovy stodoly kde byla doposud uložená, do nové zbrojnice. Promluvu přitom měli: Jan Petruška č. 18 starosta sboru, velitel Šmíd a podvelitel Antonín Koldovský č. 75. Nechybělo ani kritiky. Tak zmíněný už Housa napsal ve svých pamětech, že ve Staré Vsi musí hořet jen v neděli, protože většina hasičů jsou zedníci, jsoucí celý týden mimo ves. Dne 5. května 1905 odbyli si naši hasiči svůj křest ohněm a vodou při požáru dvou domů v Roztokách, a v noci z 29. na 30. května 1907 měli první požár doma a to usedlost č. 36 Josefa Slavíka u doleních Petrů a společné hospody s č. 81. 19. srpna 1907 měli hasiči první koncert ve Vodseďálkově háji před Brňákovi č. 77 přičemž byl jmenován čestným členem zdejší rodák z č. 67 Antonín Žanta, profesor v Telči na Moravě. 12. července 1914 se konal na louce Karla Koldovského č. 16 za velmi krásného počasí hasičský sjezd za přítomnosti 800 hasičů mimo jiných. Sjezd ten nechtěli úřady povolit pro státní smutek pro v Sarajevě zastřeleného následníka trůnu a za 8 dní po sjezdě byla už spousta účastníků na cestě, z níž se mnozí nevrátili. Jen ze Staré Vsi jich napoprvé odešlo 23. U toho velkého požáru v Roztokách v roce 1915 jich už od nás mnoho nebylo, byli teď ve válce a to i velitel Oldřich Ducháček č. 14 a vedl to podvelitel Josef Bouzek. Ten rok, kdy měli staroveští hasiči první požár doma, byly tu ohně ještě dva a to o vysockém posvícení odpoledne vyhořelo starobylé stavení se stodolou č. 34 u Vitošů, majetek to Frant. Housy č. 27 a hodně pozdě na podzim zvečera chalupa č. 29 u Potockých neobydlená, majitel Marie Ducháčkové č. 14. Oboje už nepostaveno a následující rok 1908 v létě shořel domek č. 38 u Kvintusů nebo na Podrybníku, téhož Josefa Slavíka, jemuž minulý rok shořelo č. 36, těž nepostaven. V únoru 1912 shořel a už nepostaven domek č. 2 u Holánků Josefa Nováka a 1914 v noci ze Svatodušní neděli na pondělek chalupa č. 47 Hynka Hlavy která ještě týž rok postavena znovu. Za připomínku stojí že roku 1944 Němci popravený Otakar Novák byl toho času velitelem.

prosince 1984 mlha, tma, hladké cesty odpoledne udělalo bílo kteréhož odpoledne předvánoční besídky v nové vysocké hasičské zbrojnici se zúčastnilo 8 staroveských důchodců.
mlha až tma; prvně protahovali silnici, kteréhož dne v jilemnické nemocnici zemřel sedmdesátiletý Vladislav Polouprutský chalupník č. 90 bývalý zdejší cestář; zemřel ve vsi v pořadí po synovi. 11. byl už zas sníh pryč.
ráno prvně slabě zamrzla okna, 14. pořádně a 17. už zas drobně sněžilo
hustá mlha, tma vítr kteréhož dne dopoledne kremace Vladislava Polouprutského s nímž se krom československého faráře rozloučil za obec a hasiče František Svatý.

Ze sešitu bez schválení MNV: V polou prosince dostala Zásada objednávku koral pro Turecko, které měly být za týden navlečené a jediná Marie Večerníková č. 20 to nestihla až na jeden poslední svazek (hunt).

Až do konce roku sněhu mnoho nebylo a všude z něho tráva čouhala a také jinovatka na stromech a drátech po dvakráte pobyla. Na Štědrý den bylo krásně, na Boží narození se trochu mračilo ale slunce na tom vyhralo a teprv na Štěpána zůstala mlha a dělalo jinovatku a dále pořád tak až na to že byl 31. prosince na Silvestra o hodně větší mráz. Koncem roku bylo ve Staré Vsi krom toho co tu měl Státní statek: 219 kusů drůbeže a to 197 slepic, 18 kohoutů, 3 kuřata a 1 krůta. 13 koz, 1 kozel, 6 prasat do 50 kg a 8 integračních býčků z nichž 6 bylo do 6 měsíců stáří a 2 nad 6 měsíců ale do 1 roku. Z 99 zdejších domovní čísel bylo 32 stále obydlených, 2 neobydlené, 39 obydlených přechodně a 30 zaniklých a 3 stodoly předělané na přechodný pobyt. Ten rok 1. dubna nastoupil Miloslav Vodseďálek ml. vojenskou službu v Domažlicích. Mimo již uvedeným změnám v držbě nemovitosti došlo ten rok ještě k následujícím: č. 28 u Konšalů ujala po zemřelém Josefu Polouprutském dcera Eva Černá z Jablonce nad Nisou. Miloslav Slavík, jemuž strýc Petr odkázal č. 85, aby to zůstalo v rodě, neváživ si toho, ani se na tom co majitel neohřál, hned se toho koukal zbavit a koupil to od něho Karel Böhm z Prahy 1 a také č. 16 u Javůrku změnilo majitele a koupil to od Vladislava Koldovského prý za 80 000 Kčs Oldřich Karlas z Veselské Lhoty zeť bratra prodávajícího Jaroslava Koldovského kováře v Češově.

Ve Staré Vsi dne 8. dubna 1985

Jaroslav Wečerník

Schváleno v radě MěNV dne 15. 4. 1985

Pičman (razítko)

V roce 1984 skončily svou historii tři staroveské rody a to: Slavicí, Šaldí a Koldovští. O Slavících kteří tu byli od roku 1714 jsme si toho už pověděli více až na to, kam to přivedl poslední z nich, jenž prodal č. 85 a tak se obraťme k Šaldům.

První z nich, Michal Šalda z dolení Sytové, se přiženil do domku č. 3 k Barboře, dceři France Stránského někdy po roce 1800 a proto tam staří dlouho „u Šaldů“ říkali. Už on ukázal jakým směrem půjdou jeho potomci, když mu byla uložena pokuta za polní pych kterouž on zaplatiti nemohl a tak mu vtělena na nemovitost. Měl syny: Františka nástupce na domku, Michala v č. 55 a potom na Šachovci, Josefa ve Vysokém č. 37 a dceru Kateřinu provdanou za Josefa Prajzlera č. 42 a Barboru ve Třiči. Frant. Šalda měl ženu Anežku dceru Josefa Balatky ze Stanového č. 2 a syny: Františka rolníka č. 13 a 72, Josefa nástupce na č. 3 a Vincence (Čeňka) jenž byl nejprv ve Zlaté Olešnici a roku 1869 se vystěhoval do Ameriky. Franta Šalda č. 13 měl ženu Alžbětu dceru Ant. Patočky z Vysokého č. 129 a syny: Františka rolníka č. 72, Čeňka JUDr. soudce v Jičíně jenž však ani advokátem nesměl být, Antonína jenž zemřel za války 1914 – 18 ve vězení v Terezíně, odepřev vzíti zbraň a Jaroslava zvaného „arcišalda“ jenž rovněž zemřel ve válce a dcery: Karlu provdanou za Josefa Polouprutského č. 20 a potom č. 78 a Annu provdanou za Jana Novotného na Jestřabí. Starý Frant. Šalda hospodařil na č. 13 a na č. 72 u Hajnů jeho žena, synové byli s ní a práci dělali dohromady a trhavě také v obou místech. Jako vdovec nechal usedlost č. 13 u Pátku Hospodářské záložně na dluhy a přiženil se jsa přes 70 let starý k nějaké vdově pod Bozkov, ale obec Spálov, kde měl ještě dceru ale nemoha to s nevlastními

syny vydržet, oběsil se tam někdy po roce 1902. Hospodářská záložna rozprodala usedlost č. 13 na kusy. Zatím Frant. Šalda ml. na č. 72 chtě si pomoci od dluhů, nechal si přijít Hodkovickou záložnou do dražby, v níž to vydražila jeho žena Anna, že však ale z Hodkovic si přivezli zájemce jenž přihazoval, nechtěli li Šaldovi se stěhovat, nepřišlo jim to nijak lacino a byla potom Šaldová nucena prodat kus louky a za jeden kus pole u Trhovice nedostala ani krejcar, ten dostal vysocký pekař Jan Prajzler za samou na dluh vylovanou (?)„forotu“.

Co napsal strýc Bochů ze Stanového o jedné staroveské hlavě obce (je to z let 1849 až 1856.) Také my zde měli denuncianta a sice v osobě rychtáře staroveského Vodseďálka (č 10) jinak Houza Starů zvaného. Před tím se každý musel mít na pozoru. Pozval jsem ho jednou na posvícení. Přišel a když šel v noci okolo Bahenskových domů, povídal spolucestujícímu Markovi „že mám moc malých holeb (?)“ já nemyslel, že jsou malé. Když mě to však Marek (č 35) pak řekl, „abych si dal pozor by mě Houza Starů neudal, měřil jsem a bylo jich skutečně několik malých, jež jsem odstranil“. Za týden pak přišli četníci hledat, jenže nic nenašli. Ten člověk byl postrachem všem rychtářům, ano, on byl až blá- zen v špiclování a udávání. Byli jsme rádi když později nebyl volen za představeného obce a odešel k svému synovi do Pešti kde také zemřel. (Jeho přičiněním byli pod policejním dohledem bratr zmíněného už Jos. Marka, Frant. Marek č. 12 a mimo jiných všichni Slavící v č: 48 49 a 85. Ti poslední nejen pro pobuřování, ale nařčeni z přecho- vávání lupiče Ambrože Doubka jenž měl ve Staré Vsi sestru provdanou za Josefa Vodseďálka č. 68 a rodiče poměli chalupu č. 32.