Rok 1982

Dne 5. ledna deštivo, hustá mlha, až tma a v noci špláchalo s větrem až podhánělo vodu pod krytinu do stavení; odpoledne kremace 91 letého Frant. Vodseďálka č. 75, s nímž se krom faráře Böhma, za ves a za hasiče rozloučil Frant. Svatý č. 14. 8. největší dosud mraz té zimy, za záclonami zamrzlá vnitřní okna, 9.10. mráz den po dni větší. 16. se ženil 33 letý rozvedený a vdovec Oldřich Hnyk traktorista z č. 1 s Helenou 20 letou dcerou rozvedené Heleny Dolenské č. 27. V neděli 24. oslavila vedoucí staroveské rozdělovny koral Eva Zemanová v Jesenném 50 let kterýž dosáhla 21. ledna. Oslava byla v domě Zemanových za účasti jejích navlékaček. 28. zemřel ve Vysokém č. 49 úředník výkupu, dříve Hospodářského družstva skladištního 64 letý Václ. Večerník ze Staré Vsi č. 9. Kremaci měl v neděli 4. unora přičemž se s ním rozloučil mimo semilskeho faráře čskoslovenské církve učitel v. v. Jos. Knob též jako se svým bývalým žákem. 30. přišlo zdražení masa, lihovin, rýže, rybyn, kuřiva, s čimž se lidé plašili už nějaký čas nakupujíce to. Úměrně ke zvýšení cen, zvýšil také stát důchody přestárlým. Byly s tím dlouho ležicím sněhem a površkem na něm obavy o osud ozimů a včelaři měli starost o svá včelstva na něž přicházela nemoc zvaná varrasna (varroáza). Ve Staré Vsi byl jediný včelař Ladislav Ducháček č. 49. Ten čas to bylo tak sorganisováno s chlebem, že ho vozili nejen z Jablonce nad Jiz odkud ho vozit měli, ale: z Lomnice, Semil, Jičína, Trutnova, Hradce Kralové a Bílé

Třemošné. 8. unora odzvonil Jos. Babec č. 25, 78 letému Františku Štěpánkovi z č. 96 na zprávu kterou přinesla Milena Vitvarová ze Sklenařic k Lidmile Vodseďalkové č. 75, že týž v nemocnici zemřel 5. t. m. mu přišla říci nějaká pracovnice sociální péče ze Semil, že jeho žádosti o přijetí do domova důchodců je vyhověno a obratem přišla zděšeně do č. 14 kde se předtím ptala, kde bydlí, že ho našla potlučeného a nemluvícího ležet na zemi. Albrechtovi č. 65 telefonovala pro dra Kavána jenž zjistiv ochrnutí pravé strany těla, dal ho odvézt do nemocnice kde týž přišel k řeči ale zatím ještě nezemřel. 13. se narodila Jana dcera ing. Pavla Svatého předsedy Občanského výboru. 19. se v dolenci ukázal špaček. Přesto že byl površek, břehy začaly vytávat, ale jinak bylo snėhu ještě mnoho. 22. v bývalé škole hasičská schůze s 8 účastníky stran prohlídky komínů a plesu jenž určen na 20. března což bylo už v postě kdy takové zábavy dříve ani být nesměly. Že silnice celou zimu protahovali, tak se z ní 20. na Matěje již prášilo. 27. odpoledne odbývaly tu prohlídku komínů tři dvojice a to Václ. Šída a Vladisl Polouprutský ml., Vlastimil Albrecht a Jiři Čermák, Otakar Polouprutský a Jarosl Večerník. Poslední týden unora zemřel v Brně 23., 62 letý staroveský rodák jenž jsa zahradník, přiženil se tam do něčeho svého řemesla. Byl syn Jos. Palasa č. 33 jenž roku 1930 maje na smrt nemocnou ženu, předešel tuto o týden oběsiv se na nádomí zanechav tu tu umírajíci, toho tenkrát 12 letého synka a starého otce jenž to měl synovi velmi za zlé ale potom to udělal také. A že takový dědic hospodařiti nemohl, dán na učení zahradnictvi a usedlost pronajata a nájemce by ji byl koupil ale Palasův tchán ji procenil podle Moravy a tak jim to zůstalo a že střechou domu teklo, dopadlo to tak, že z toho pošla bouračka. A stodolu, která byla z roku 1901 koupil od Jos. Palasa Václ. Žitný a postavil ji u svého č. 27 zbourav po Housech starou roubenou stodolu. První z toho rodu, Jos. Palas, koupil půl usedlosti č. 33 po roce 1850 od Václ. Nováka a byl od Křižků z Roprachtic a měl proto příslotek „Křížek Nováků“. Měl syny: Josefa nástupce, Petra jenž vyučený pekař a starý mládenec nakonec se opíjel a chodil po žebrotě maje v č. 33 byt do oženění a umřel za války po roce 1914 když nebyla kořalka a nejmladšiho Františka klempíře jenž spáchal sebevraždu utopením co dragoun v Terezíně.

Druhý Jos. Palas měl syna už zmíněného a dcery: Františku provdanou za Ant. Junka z Helkovic ve Vysokém a Annu provdanou za Jana Duchačka ve Zlaté Olešnici. Josef Palas (III.) měl mimo syna Josefa zmíněného už zahradníka ještě dceru Marii jenž zemřela 1929 sedmiletá což byl tehdy pro rodinu velký zármutek a matka k ní chodila denně kvečeru na hřbytov a lidé mysleli, že si s tím zkazila zdraví, když se tam máchala i v zimě sněhem. Kolik mlh v březnu, tolik lijavců v roce a ona byla už 1. hustá mlha až tma a pršelo; 2. po ranní kráse se zamračilo a v 10 hod se začal hrnout sníh že ho bylo v poledne zas jako v nejhorši zimě když už předtím ho mnoho stálo a také mnoho ledu bylo; 3. přes noc mnoho mokrého sněhu připadlo a v noci byla ta spousta sněhu všecka na vodě. 11. umřel v jilemnické nemocnici Frant. Štěpánek, tentokrát doopravdy, a Babec mu zvonil ještě jednou. Na kremaci se tentokrát nejelo do Semil, rozloučili se s ním ve Vysokém. Poslední věci člověka mu neobstarávala rodina nýbrž hasiči a zůčastnili se jak sklenářští tak staroveští. Bylo to 18. odpoledne a promluvu měl Josef Tomeš ze Sklenařic. 19. na Josefa kteréhož jména to bylo 6 občanů, co bylo vytálé, zapadlo zas sněhem. 20. večer hasiči pořádaná vydařená Sousedská veselice na níž hráli vysočtí hudebníci. 21. na první jarní den odpoledne zemřel v jilemnické nemocnici 75 letý Frant. Knížek zemědělský důchodce z Vysokého jenž poslední měl na vysockém hospodářství Státniho statku koně a obdělával s ními důchodcům záhumensky. Roku 1930 po sebe vraždě Jos. Palasa pronajal jeho usedlost č. 33 ve Staré Vsi a když se potom s mladým Palasem neshodli s cenou při koupi té samé, najal Knížek usedlost č. 80 Josefa Jandy jenž se v roce 1945 se svým chráněncem Ladisl Jandurou odstěhoval do od Němců opuštěného pohraničí a svůj nemovitý majetek tu pronajal se slibem prodání a tak Knížek tam pořídil nová kamna a postavil stáj pro koně. Ale Janda s Jandurou v pohraničí neuspěli a museli se 1948 vrátit ale že přestože museli oba do vězení, měli jako komunisté takové zastání, že nejen že musel Knížek z č. 80 pryč, nýbrž nedostal ani nic za ta kamna a stáj s odůvodněním, že to nemusel stavět. Když potom ještě tehdejší staroveské obecní vedení zmařilo Knížkovi přestavbu domu č. 74, zakoupil si ve svém rodišti Vysokém č. 74 až na stodolu zboural. Že byl Janda komunista přesvědčením tomu nikdo nevěřil ale také se to brzy ukázalo. 27. odpoledne za překrásného počasí kdy bylo až horko, byl Knížkův pohřeb na hřbytov kde se s ním rozloučili: za Vysoké Stanislav Haas a za Státní statek Ladislav Metelka Kaplický ze Sklenařic za velké účasti lidí. Sníh už byl pryč ale na hřbytově ho bylo jako v polou zimě. 28. na Smrtelnou neděli kdy zas začal Letní čas, navečer jednou silně zahřmělo. Lidé rozhrabovali krtičiny jichž bylo neobyčejně mnoho. Mnoha občanům se nezamlouvalo že Karel Novák č. 13 rozbourav svojí roubenou stodolu, dříví s ní prodal, vymluvil na Státním statku dvě Jandovy břízy v zatáčce cesty mezi spáleništěm č. 80 a pazdernou (č 96) kterejmžto mohutným stromům to tam velmi slušelo. Marie Kvardová která se po pobytu v nemocnici odstěhovala k synům do Vysokého, se zas před Velikonoci vrátila do č. 73 do Staré Vsi. Připomenuti dlužno že staroveský dolenec asi za 20 let neobyčejně zpustl a propadl lesu a to už Kostnicí počínaje. Kříž z roku 1809 postavený Jos. Polouprutským č. 20 na místě kde jeho otec František jda z hořeního mlýna s chlebem na Staré cestě, umřel, který byl ze silnice dobře viditelný maje pole pod sebou i nad sebou, nebyl už s roští ani vidět. Spáleniště toho hořeního mlýna č. 41 nebylo též k najití pro stromy a našlo se konečně podle toho že v něm byla hromada plechovek a střepů snošených tam z celého dolence a možná i z Helkovic. Zbořeniště č. 39 (Smetalovo) rovněž bylo celé v roští a našlo se jen podle lípy jenž čněla nad tím roštím. Spáleniště č. 38 a zbořeniště č. 90 bylo také zarostlé. Ještě že č. 58 se postavil znovu a ze stodoly č. 42 byla také předělaná nějaká rekreace. Ono i výše ve vsi toho hodně pustlo. Tak zbořeniště č. 51 (bývalý chudobinec) a č. 52 z něhož zbývala stodůlka, bylo také už v háji. Za stodolou č. 12 kde bývala družstevní slepičárna také celé pole zarostlo březím. To jaro

koupili manželé Miloš a Marie Hejdukovi z Prahy 3 Vinohrady Čáslavská 6 spáleniště č. 80 u Jandů od manželů Ladislava a Miloslavy Svobodových rovněž z Prahy. Všichni to kupovali pro stavbu a nestavěl žádný. 1. dubna po hrozném mraze krásně kterýž den nastoupil činnou vojenskou službu Josef Polouprutský ml. č. 19 v Chomutově. Státní statek nevěda si jiné rady s balíky slámy ve své staroveské stodole, nedal je zaorat, aby se uplatnili co hnůj, ale dal je dovézt do Končin do Vršťalova bahna. 6. po přimrazku krásně, na den horko a okolo slunce byli dva kruhy. 7. byla Škaredá středa opravdu škaredá a po poledni na severu silně zahřmělo; na Zelený čtvrtek navečer zas zahřmělo počemž přišla dlouhá přeháňka s kroupami až bílo udělalo; na Velký pátek stojatá voda zmrzla, bílo a sníh padal dál; na Bílou sobotu bylo ještě hůře a Velkou neděli jako o Vánocích a v pondělí spíše hůře. 9. přišla zpráva že v Rokytnici v domluvě důchodců umřel náš občan 78 letý Vladimír Šalda č. 72. Pohřeb měl 15. odpoledne na vysocký hřbytov za velké účasti lidí jichž mohlo být více nebýt to spletené protože se myslelo že bude až druhý den. Krom katolického faráře se s ním rozloučil za Státní statek pěknou promluvou Jindřich Matura. Sníh se trousil ještě 19. když předtím 5. kvetly sasanky a petrklíče a létali čmeláci a vosy a i slepýši se objevili. Toho 19. pondělek to po Pravodní (?) neděli býval ve Vysokém první výroční trh čili lidově jarmark. 21. Státní statek smykoval a vláčel pastviny a 22. začal s jarním setím. 24. na úklid okolo školy přišli 4 občané. 26. večer hasičská schůze se 7 účastníky v níž se jednalo i o tom kam umístit rozdělovnu koral kterou Jaroslav Vacátko ze svého domu č. 18 vypovídá? 27. mlha a sníh se hrnul jako v zimě že na 100 kroků vidět nebylo a ve stínu nestál celý den. Říká se „co duben zvelebí, máj zahubí“, a tak ten rok máj neměl co hubit poněvadž duben nezvelebil vůbec nic, spíše ještě zhubil sám. Argentinské vojsko obsadilo nějaké ostrovy dosud patřící Británii a začali se o ně prát což se projevilo na objednávkách korál. To jaro zůstalo hodně luk neuhrabaných protože následkem toho dlouhého sněžení, bylo dlouho mokro že zatím zarostly krtičiny a staré listí travou. Brambory, co už nebyl zvířecí potah, se sázely všelijak a to buď že se znamenáčem na dělání řádků pro hlavatku a dumliky nadělaly čáry, na které se brambory nasázely a rýčem se to zarylo, nebo se mezi řádky bramborů protáhlo lidským potahem rádlo jímž se dříve dělali brázdy zvířecím potahem a tak se nasázené brambory zahrnuli hlínou. Více se to dělalo tak že se u traktoru přidělaným zařízením nadělali brázdy, do nich se to ručně nasázelo a to se potom tím samým projelo mezi brázdami čímž se nasázené brambory zahrnuli hlínou čímž ale zrovna vznikly brázdy což dříve při dobytčím potahu nebylo a také se tento nový způsob nedal vláčet aby se vzešlý plevel zahubyl. A tímto novým způsobem nasázel Vlastimil Albrecht v neděli 9. května brambory nejen sobě ale ještě asi 10 jiným záhumenkářům a jemu samému na Vrších na Vítově nasázené brambory potom prasečila divoká prasata. 1. května ráno důkladně bílo a sníh se hrnul dál takže ani ten den nestál, následkem čehož byla slabší účast na prvomájových oslavách a ještě 2. se trousil sníh celý den a bylo bílo a 3. byl starý sníh už jen v háji za stodolou č. 77. 6. státní statek dosil. 8. po mrazech krásně, javory zelené a břízy rozpouštěly; v neděli 9. zamračené, jen spustit dešť ale přesto že už stříkalo, odložilo ho až na noc takže nechalo sázet brambory. 8. večer po západu slunce pobyla krátce severní zář. 10. začal Státní statek sázet na Vláškově brambory a staroveský kravín počal pásti; navečer toho dne kdo byl na vrších při západu slunce, viděl že když klesalo k obzoru clonou mraků které nahoře

jsouce hustší, zakrývaly asi 1/8 slunečního kotouče a co viděti bylo, vypadalo (obrázek) a v té podobě slunce zapadlo. 12. se velmi pařila země; 13. přiletěly vlaštovky; 15. rané třešně v plném květu a pozdní začínaly a prvně se ozvala kukačka. Jos. Janoušek první ve vsi síkl trávu ke krmení; 17. hrušně a slívy v plném květu; 18. ve 4 hod. ráno důkladná bouřka s důkladným lijákem; 20. začínaly jabloně kvést. Tráva po těch deštích velmi rostla a Státní statek měl nade vsí na Krčovském nádherné žito. 22. odpoledne zabil pod domem Jaroslav Večerník vidlemi tchoře. 27. Jos. Janoušek první ve vsi začal sušit seno a hned po něm Jos. Babec č. 25 ale ten neměl sušit co. 28. překrásně až parno a v 16 hod. se zamračilo až byla tma z čehož přišla důkladná bouřka s dlouhým lijákem a kroupami až květ a listí ze stromů otlouklo a v Roprachticích bylo hůře. 29. po bouřce zima kterýž den 12 dobrovolných pracovníků dopoledne a 5 odpoledne vyčistilo nádrž pod školou a 8 zdejších důchodců bylo ve Vysokém zadarmo v divadle a dovezli je a odvezli. 30. Svatodušní neděli nebylo ani mráčku a po přimrazku překrásně a v pondělí až žár; tráva neobyčejně vyrostla a už všecka kvetla. Jak přišel červen začali žáry a také začala většina lidí sušit seno a bylo též neobyčejně dohledno (daleko vidět). Zároveň se záhumenkáři začal 1. sušit i Státní statek. To žárové počasí přes bouřky bez deště trvalo téměř až do 12., na Medarda nepršelo ale rosilo hned druhý den což se hodilo Jos. Babcovi z č. 25 jenž měl téměř vysušeno „mohli jste sušit jako já stačilo jen poséci a uschlo samo bez obracení a to jste váhali a teď vám to shnije“ ale to neřekl že nemusel obracet protože skoro žádnou trávu neměl takže nebylo co síci a když to pozaschlo, obracet tím méně, a ono odpoledne bylo hezky dál. 11. odpoledne zemřel náhle v jilemnické nemocnici 71 letý Oldřich Vodseďálek z č. 83 akademický malíř bytem v Praze 4 Podolí jenž namaloval mnoho krajin s Vysocka. Rodák byl ze Stanového z části obce u olešnického potoka kde pod dnešní silnicí stáli dva domky ještě za I. republiky a kde se u mostku nebo také u Mandy říkalo a odkudž byla jeho matka. 12. ve 4 hod. odpoledne se rozpršelo čímž byla situace zachráněna neboť po vysečení žádná otava nerostla ba naopak zemi vypalovalo a kde bylo slaběji, vypalovalo ji i v trávě a tráva usichala a tak teď potom dešti sázeli lidé hlavatku a jiné podobné a 13. v neděli odpoledne bouřka při níž v Hořenci (hořením konci vsi) něco krup spadlo a 23. jich spadlo více. 18. po polední kremace Oldřicha Vodseďálka na níž bylo lidí zrovna moře Podle pranostyky „netřeba o dešť prositi, přijde jak začnem kositi“ začalo být deštivo zamračené až tma a zima; tráva zralá, dešti přilehlá se špatně síkla a 21. první letní den se sice celý den mračilo ale nechalo sušiti uzralá tráva neobyčejně zrezavěla a přes ty deště se v ní nalíhla spousta mravenčáků.

  1. čtvrtou hodinu ráno důkladná bouřka s důkladným dlouhým lijákem jenž až cesty probíral. Lidé se plašili s tím že nebude cukr a snažili se ho si co nejvíce nakoupit. K 1. červenci bylo ve Staré Vsi krom toho co měl Státní statek: slepičí drůbeže 178 kusů z čehož 167 slepic a 11 kohoutů, 10 koz, 1 kráva, 1 jalovice a 7 integračních býčků. 3 z těch integračních býčku měl Jiří Ende v č. 1, Státní statek mu dodal 4 ale jeden to dlouho nevydržel; mělť je ustájené v bývalé králíkárně po Jos. Kovalském u níž spodek prokopal, aby se mu tam vešli a byla otázka, kam poteče hnojnice když příkopem silnice teče voda z pramene před č. 1 kteráž někdy tekla do studny domů č. 15, 16, 65 a 93 a do hasičské nádrže před č. 65, a která v přítomné době podtekouc u č. 11 silnici, tekla přes cestu do potoka a do té vody musela hnojnice natéci a to bylo blíže než jiná hospodářství stíhána zákazem pronikání hnojnice do země kvůli semilskému vodovodu. 1. července ráno zima, mraky se honily po obloze a vydrželo to bez deště kterýž den se zastřelil 56 letý vedoucí prodejny stavebniny ve Vysokém č. 60 Frant. Žanta potomek staroveských Žantů z č. 15 a sice koupil usedlost č. 15 ve 30 tých letech minulého století Frant. Žanta ze Stanového z č. 26 (z chalupy zvané u Přidanů pod Zemanovým statkem č. 25 proti škole) a měl 2 syny: Frant. v č. 15 Antonína

nejprve v č. 67 a později v č. 14 jehož syn Antonín byl profesorem v Telči na Moravě. Po Františkovi v č. 15 syn Josef jenž se zakoupil ve Vysokém. Od 7. začali zas žáry až se hlava točila a když jiní dosoušeli seno, Janoušek a Babec u zvoničky už sušily otavu s tím rozdílem že Babec neměl co. 10. Jarmila Babcová č. 26 ukončila studium na strojní fakultě Vysoké školy strojní a textilní v Liberci a byl jí ve Státním divadle F. X. Šaldy v Liberci udělen titul strojní inženýr. 11. staroveská Národní pouť tentokrát bez taneční zábavy ale s Československou mší odpoledne ve škole. Lípy v plném květu. Ten čas byly cesty a volná potřebná prostranství okolo kravína vyasfaltovány, což velmi slušelo ale mimo toho bylo všecko ostatní zarostlé bodláčím, lebedou a jiným plevelem nad výšku člověka že se tím projít nedalo. Také hnojnici vsakující do země což se blížilo jedním směrem k č. 95 a druhým k Vršťalově cestě a tím k č. 20 a 94 se snažil Státní statek to páchnoucí bahno zachytit trativodem. Na jaře t. r. koupil Frant. Sova z Prahy 1 v předpolí od Boženy Koublové č. 54 v zastoupení jejich dětí co majitelů dům č. 48 u Vlášků bez stodoly prý za 7 000 Kčs a potom se prodávající vyjádřila že to neměla prodávat že nemá ráda když jí někdo šlape po louce. U č. 48 byl chlév z kamene pod půlkou zadku a nad ním byla dřevěná komora a hned vedle ní druhý dřevěných chlév z něhož tekla hnojnice po zdi do toho chléva pod komorou, a ten hoření chlév dnes za chlév nepoužívaný a velmi sešlý podvážil nový majitel škvárovkami přibrav k tomu i hoření dveře do síně. Předek a vrch stavení byl z roku 1873 jak svědčil letopočet na přední lomenici, poslední toho druhu ve vsi ale psaný už latinkou a ne švábkou kdežto zadek zbýval ze starší stavby z roku 1703. Místo po zbourání č. 39 u Smetalu koupil od Jany Holé z Vysokého dcery zemřelého Bohuslava Večerníka č. 35 Zdeněk Danděra ze Sadské okres Nymburk pro znovuvystavení. V polou červenci kdy většinou dosušila seno, sušili již Josef Babec č. 25 a Jos. Janoušek otavu. 22. na Maří Magdalenu kteréhož jména tu byly tyto osoby: Marie Marková č. 6, Marie Janoušková č. 9, Marie Šídová č. 9, Marie Šídová ml. č. 9, Marie Pikorová č. 71, Marie Polouprutská č. 19, Marie Babcová č. 26, Marie Večerníková č. 20, Marie Večerníková č. 35, Marie Nováková č. 43, Marie Kvardová č. 73 a Marie Kobrová č. 77 bylo skoro zamračené a žár a odpoledne v dálce na východě bouřka. 26. na Annu kteréhož jména tu byly dvě osoby a to Anna Babcová č. 47 a Anna Nedorostová č. 94 bylo zamračené až tma, dvakrát porosilo a teplo nebylo. Více občanů začalo sušit otavu která schla tak že se mohla druhý den uklidit a ztrácela se stojatá. Nať u bramboru žloutla a vadla a listí na ledačems také. To léto bylo neobyčejně mnoho vos; v č. 17 a Frant. Lišky je měli dokonce na nádomí v prádelníku. Začal se projevovat nedostatek chleba jehož nemohli dosti napéci a ve vesnicích bylo o rekreanty více a to přinejmenším o 30 a vozili ho odkudokas dokonce i z Prahy. Jak začal srpen, začali žáry zrovna africké, otava se začala ztrácet a kosa při sečení po té suché zemi ramplovala jako po zmrzlém. Ti docela staří vzpomínali že 5. před 80ti lety, to jest před vysockou poutí ve čtvrtek 1902 odpoledne stihlo ves krupobití které ale nejvíce postihlo lány: Čermákův (u zvoničky), Vršťalův a Holánův a na Malé Straně Vodseďálkovo. Bylo před žněmi úroda t. r. pěkná v malé chvíli z ní nezbylo nic. Celé kusy ledu bez jediné kapky deště utloukly obilí do země a vymlátily rozsekali zelí a nať u bramborů takže se ukopalo asi co se vsadilo jenže malých a co se shrabalo košů mládičů otlučených se stromů a starší šindel na střechách protlučený a co ptáků se našlo ubitých. Obec se potom starala o slevu na daních na to neštěstí a bylo jí vyhověno ale jen v těch případech byl li postižený dlužen na což se vyslovil tehdejší starosta Ant. Koldovský „to bych se byl také o nic nestaral, oni pro to h…. dali“ a on sám měl za doli kus žita na který ani jedna kroupa nespadla. Listí na stromech žloutlo a opadávalo, nať u bramborů ležela sežloutlá, brázdy rozpukané a hlína jako popel. Že nebyla vláha, vykopávaly se staré vsaděné brambory celé a u nich narostlého nic

a nejen listnaté stromy ale i sem tam nějaký smrk usychal a to hlavně ten stoletý nad starou školou pod Jednotou do něhož minulý rok hrom uhodil. Potok skoro žádný netekl. Staroveské žně zahájil 16. sečením ovsa na záhumence Jaroslav Večerník s dcerou a Státní statek je zahájil žnutím ječmena nad Kalifornií dne 18.

U bramborů neobyčejně tvrdo takže je obyčejnou motykou neukopal, to musela být kohačka neboli poseční a ještě řádně ostrá. Jediný staroveský včelař Ladislav Ducháček omezil pro nemoc a neschopnost svoji zálibu na 4 včelstva. 23. začal Státní statek žnout vydařené žito nade vsí mezi Krčovskou cestou a rozstockem a 24. na Bartoloma 4 tou hodinu ráno popršelo a že zem byla tak přeschlá, ani do ní voda nevnikala a stekla a nebo stála navrchu a krtci pokud někde tu tvrdou zem zmohli a to bylo většinou u štěpu, že se zalévali, vyrývali navrch hlínu suchou jako prach. 28. se vdávala rozvedená Naděžda Hájková č. 10 za kohosi rovněž rozvedeného jehož jmeno kronykář nezvěděl, anžto se na to ptala kronykářova dcera její matky a ta jí odsekla „nemusíš všecko vědět“.

  1. září dál krásně kterýž den začal nový školní rok a ze Staré Vsi do vysocké školy chodilo následujících 7 žáků: Marie Šídová č. 9, sestry Vlasta a Stanislava Haasovy č. 65, bratří Vlastimil a Michal Volmutové č. 79 a Pavel a Věra Vodseďálková č. 15.

  2. semilském posvícení vysocký Státní statek dožal; tentýž zrušil ten podzim za Vrchy cestu tak zvanou Čermákovu to je od zvoničky pro č. 22, 23, 75 a 84 a Vršťalovu pro č. 20 a 94 a při té druhé zoral a zasil louku pod polem kterouž tam soukromý majitel založil proto že na poli u lesa obilí špatně odkvetalo a zůstávalo hluché to jest bez zrní.

  3. kdy bylo staroveskému kronykáři 78 let, po noci s bouřkou při níž skoro ani nepopršelo, bylo více zamračené.

V neděli 12. o vysockém a třičském posvícení velmi červený východ a západ slunce a ty červený východy a západy slunce byly až do 16. Listí nepadalo jen s líp a bříz ale i s jabloní a jiných stromu. 16. opět žár kterýž den byly v Semilech kremace dvou bývalých staroveských občanek a to: Elišky vdovy po Němci popraveném Otakaru Novákovi č. 44 staré 82 let dcery Ant. Hlaváče z Roztok, zemřelé 11. září u dcery Jiřiny Hladíkové v Horní Rokytnici a 12. zemřelé Františky vdovy po Frant. Bouzkovi č. 51 stáří 91 let dcery Frant. Hladíka č. 52, zemřelé na Benecku. 17. a 18. kdy vysočtí oslavili 100 let trvání své školní budovy byl zas žár a zrovna tak v neděli 19. kdy se mnoho záhumenkových bramborů vykopalo ale přišlo se na to že tak špatné nejsou jak se ze začátku zdálo ale bylo místy na ruční kopání hodně tvrdo a následkem slunce speklých brázd, někde hodně zkažených ale byly čisté a nezahliněné. Státní statek 18. dokončil ozimou setbu a 20. začal sklízet brambory na staroveské Malé Straně a že byla hlína přeschlá, takže ani v zemi vlhká nebyla, prášilo se od mechanisace až na Hrubou Stranu na silnici.

  1. se vdávala nejstarší vnučka staroveského kronykáře 26 let a mdr Jiřina Kudrová z Vysokého zubní lékařka v Českém Dubě za ing Zdeňka Macha z Valteřic, bytem v Českém Dubě. O půlnoci toho dne zas návrat k normálnímu času, to je, zas o 1 hod. zpátky. V neděli 26. o staroveském posvícení jenž bylo tentokrát bez muziky bylo zamračené a podymí. Ten rok nebyla koroptev k spatření a křepelka se rovněž neozvala svým „pět peněz“ nebo „pojďte žíť!“ mnoho jablek a slív a i hrušek pokud tyto byly.

  2. října zamračené a dopoledne porosilo a 4. po prvním přimrazku krásně ale větrno a ten vítr byl až do 8. čímž mnoho ovoce spadlo. 7. v noci se blýskalo a 10. o roprachtickém posvícení byla krásná neděle.

  3. na Havla se vdávala ing Jarmila Babcová č. 26 za Vladimíra Valentu. přišli rok prý Mudr., z Nové Vsi č. 6 Chotěšic a 23. se ženil její polobratranec Frant. Kobr č. 77 s Janou Janouškovou

z Buřan. Listí se stromů začínalo doopravdy padat a zelí celé léto ničemné se začalo po deštích s chladnem teprv teď mít k světu. 10. ten měsíc přestal Státní statek pásti. 28. po přimrazku překrásně a na obloze ani mráčku kterýž den před 60 lety večer byl Jaroslav Večerník zvolen ve schůzi obecního zástupitelstva na návrh Václava Večerníka č. 39 obecním kronykářem. 10. ten měsíc přestal Státní statek pásti ne pro zimu ale že už nebylo na čem. 31. o stanovském, helkovském a škodějovském posvícení bylo zamračené až tma kterýž den byla návštěva hřbytovů, ale pravověrní a důchodci šli až následující dva dny. 1. listopadu zamračené až tma a 2. krásně a až horko, 6. po prvním pořádném mraze při němž stojatá voda venku zmrzla, bylo krásně a ani mráčku a 7. o roztockém posvícení bouřlivým mrazivý vítr; 8. neobyčejně červeném východu slunce vítr dál, okna za záclonami prvně zamrzlá a 16. po důkladném mraze, že byla přízemní mlha, dělalo jinovatku; 17. prvně bílo a hned důkladně ale 20. už zas sníh stál a 25. měla Kateřina leto.

  1. odpoledne byla v bývalé škole výroční hasičská schůze s 18 účastníky.
  2. o vysocké pouti bylo zamračené, zima, tma a porosilo. Obyvatel č. 1 Jiří Ende stavěl novou dřevěnou stáj pro integrační býčky těsně u silnice jejímž příkopem tekla voda do vsi, což se nelíbylo těm jenž jsouce od potoka dál, museli vybetónovat dvořiště kvůli semilskému vodovodu. 30. zemřel v jilemnické nemocnici 74 letý Ladislav Ducháček č. 49 v 50 tých letech náměstek předsedy ONV v Roztokách u Jilemnice a teď jediný staroveský včelař. První týden prosince byl takový že byly mrazy a přimrazky a po nich krásné dny a že ale při zemi jinovatka z neodejité mlhy na stromech a všem jiném rostla, prorokovali lidé z toho podle staré pranostiky na přes rok hojnou úrodu ovoce což se zdálo nemožné po letošní toho přeúrodě.

Ty dny zas pokračoval Státní statek s odstraňováním meze mezi lánem Krčovským a Novákovým s čímž se už několik let dělalo a většina ji od Trhovice dolů byla už pryč ale čím blíže ke vsi, tím to bylo pracnější. On to byl tzv. podmezek na němž byla do roku 1820 vozová cesta chalupy č. 27 která stála nad č. 26 a k níž zrovna při té cestě šla struha s vodou k té samé z palouku pod Trhovicí. Ta chalupa o výměře 12 korců což byla staročeská polní míra zvaná prut byla také zvaná Prut a její pozemek byl jen po Trhovicí a když jí Jan Housa č. 26 koupil a rozboural, připojiv lán ke svému Krčovskému, dalo se č. 27 na nový, roku 1815 postaveny dům jeho syna Jana Housy a že se v č. 26 říkalo a říká v Krčovi, stalo se z něho Krčoví dolení nebo přední a č. 23 Jana Housy mladého se stalo Krčovím hořením nebo zadním.

Ten Jan Housa ml. č. 27 byl ještě roku 1813 v bitvě národů u Lipska co dělostřelec a pobyl prý za své vojenské služby: v Paříži, Římě a Neapoli a do smrti 1850 nosil na kabátě hranatý křízek který dostávali účastníci té bitvy. Že ta mez nebo ten podmezek byl ze štěrku a kamení a né z hliny nedalo se to rozhrnout jako jinde a tak to traktoristí vozili do Novákova (č 76) březi kde to vysývali mezi stromy a teprv na naléhání Adolfa Nováka č. 87 dovezli také něco do úvozu Krčovské cesty pod místo kde se ta samá spojuje s cestou Čermákovou od zvoničky. Že ta mez byla z kamení a né z hliny, an celý ten hřbet Novákova gruntu je kamenitý a zrovna v tomto posledním místě kde se říká na Pohaništi bývala prý spousta malých hromad kamení jimž staří hrobky říkali. Ty potom na větší hromady svozili z nichž některé uklidili do cest a to hlavně Vilém Polouprutský č. 28 a Ant. Večerník č. 76 a nověji ty ostatní do Trhovice JZD a Státní statek.

  1. (prosince) svítilo slunce do jinovatky což bylo velmi krásné a ten den měl kremaci Ladislav Ducháček s hasičskou čestnou stráž u katafalku a rozloučili se s ním: za zdejšek Jindřich Matura, za

Sokola v Roztokách u Jilemnice, kde Dducháček před důchodem bydlel, jeden tamní a za včelaře Josef Tomeš ze Sklenařic. Ducháčkův syn jsa nemocen nemohl se zůčastnit. Ten samý den co Ducháček, zemřel v Praze jeho vzdálený příbuzný 87 letý Ludvík Polouprutský, majitel staroveské chalupy č. 30, rodák z č. 25, vyučený zedník, rotmistr ruské legie a za I. republiky člen Hradní stráže. Kremaci měl ten samý den co Ducháček kdy měl v Praze též kremaci 74 letý Josef Babec bratr Anny Babcové někdy č. 68, důstojník čs. zahraniční západní armády za II. světové války. 9. sníh nadobro pryč 11. se zelenal trávník ale navečer udělalo znovu bílo a v neděli 12. na střechách a stromech silně mokrého sněhu. 15. protahovali silnici, 16. přes noc špláchalo s bouřlivým větrem takže byl sníh skoro pryč ale 18. zas něco mokrého sněhu připadlo. 20. odpoledne mrznoucí dešť s čehož hladké cesty a na Štědrý den polojasno na kteréž Vánoce zas po několika letech měla Stará Ves vánoční stromek republiky zásluhou Vlastimila Albrechta, Václava Šídy a Jiřího Čermáka a zas pod Jednotou. 14. byla ve Vysokém v hotelu Morava předvánoční besídka s důchodci Státního statku na které byli ze Staré Vsi pouze dva a to Josef Šmíd a Jaroslav Večerník. 28. když už zas byly všecky břehy holé, připadlo přes noc něco sněhu a foukalo s ním což bylo prvně tu zimu a museli protahovat silnici a že padal dál a byla foukanice, protahovali 29. cesty po vsi a 31. prosince po jasné úplňkové noci, celý den hustá mlha a tma a slunce ani neprokouklo. Rozdělení pozůstalosti po Jiřím Čermákovi tedy dům č. 93 a pozemek jenž po zabrání Státním statkem zbyl, provedeno na základě rozhodnutí Státního notářství v Semilech dne 30. srpna, tak, že majitele 1/2 se stal syn zemřelého Jiří Čermák a majitelkami druhé 1/2 dcery: Marta Fracová a Jiřina Lemberková.

Ten rok zemřelý Ladislav Ducháček byl nejprv strojníkem v továrně v Buřanech a posléze v Roztokách u Jilemnice vyučiv se řemeslu u strýce Oldřicha Ducháčka č. 14. Dům č. 49 měl od něho ujmutý syn Ladislav Ducháček ml. již dříve. A ten rok zemřelý Ludvík Polouprutský č. 30 byl poslední kuřák dýmky ve vsi a stále se mu klátila u úst krátká dřevěnka zrovna jako jeho bratranci Vilému Polouprutskému č. 28. Před Vánocemi nějaký dobrodinec dostav se do rekreační chalupy č. 42 odnesl si odtamtud mezi jiným i mosazný hmoždíř na tlučení koření a starý kávový mlýnek.

Ta chalupa č. 27 o níž je už zmínka při tom rušení mezi je uvedena v popise Semilskonavarovského panství v roce 1562 a hospodařil na ní tehdy jistý Adam. Více psáno není a tak nevíme při tehdejší nestálosti příjmení jeli to příjmení nebo křestní jméno, poněvadž většina ostatních usedlíků je psaná zrovna tak. Při roce 1620 měl tu chalupu Jan Voják jenž je po roce 1625 změnil na ten způsob že na ni šel jeho bratr Jiří Voják a an na jeho grunt Vojákův (dnes č. 43, 44, 45 a 46). Jiří Voják měl chalupu ještě 1654 podle certifikace gruntů ale v katastru z roku 1713 se už připomíná co pustá a dnes už nám nikdo nepoví jak k tomu pozemku bez stavení přišel Jakub Polouprutský č. 15 nebuď dne 21. května 1720 stala se smlouva dobrovolná mezi ním a Janem Novákem (č 28) jakožto tenkráte rychtářem tak že on Novák koupil kus pole které leží vedle jeho pole, nazvané Prut za sumu 14 kop grošů. Na věčnost Milostivé Vrchnosti z toho ročně ouroků přijíti má jedna slepice to jest na penězích 12 denárů. Při tom dobrovolném prodeji byli tam následující osoby: pan Václav Ďoubalik, Štěpán Nigrin z Vysokého, Václav Telec č. 10, Jan Vít č. 34 a Jakub Hevák č. 20 konšelé obce staroveské. Stalo se dne jakž nahoře označeno.

A tak Jan Novák chalupu znova vystavěl a předav č. 28 synu Jakubovi usadil se na ni sám. Po něm ji měl jeho syn Jan Novák k jehož dceři Evě se přiženil Isidor Novák z č. 28 po němž ji ujal 6. října 1819 syn Josef Novák.

Asi za dva roky potom co byl Josef Novák hospodářem na Prutě, hrál co člen staroveské kapely ve Stanovém na posvícenské muzice v hospodě rychtáře Antonína Zemana č. 9 u Bochů kde byl též jeho soused Jan Housa č. 26 takto šenkýř a rychtáře Zemana švakr a tam umluvil Housa Nováka, aby mu chalupu prodal. Novák hned nechtěl ale sám jsa už hodně opilý, svolil. Když se z toho vyspal, nechtěl o ničem slyšet, ale byli svědci a to hlavně stanovský rychtář a tak dostal za chalupu 1 000 zl. a byl rád když mu Jan Housa mladý přenechal svůj baráčnický barák č. 55 koupený v dražbě za 140 zl. kde se dosud říkal u Voceďálků kam přišel s Novákem přislotek „na Prutě“. Ten zápis se dělal 25. ledna 1822 a výminkářka na č. 27 Eva Nováková dožívala stáří u Jana Housi starého v č. 26 kde se nakonec v nepřítomnosti domácích jsoucích na poli, oběsila k čemuž si sama zatloukla do římsy hřebík.

Ve Staré Vsi dne 24. dubna 1983

Jaroslav Wečerník

Majiteli chalupy č. 30 po zemřelém Ludvíku Polouprutském se stali v květnu 1983: syn Jiří Polouprutský a jeho nevlastní matka Anna Polouprutská, oba bytem v Praze