1942

Dne 12. ledna 1942 sbírka zimních potřeb pro německé vojsko trpící nesmírnou zimu na sněhových pláních Ruska. U nás tím vlasteneckým a bohumilým úkonem byli pověření: Jos. Hladík, Jan Šulc Ant. Vacátko. Lidé chápajíce svoji povinnost k Říši snášeli jako „Ježíškovi“ ponožky, šály, svetry, králičiny, rukavice, tak Karel Polák daroval troje rukavice, Jindřich Matura kožich jenž pouštěl chlupi a i ten nejchudší občan Jaroslav Polouprutský jenž za Republiky chodil s flašinetem a teď mu to zakázali, věnoval pár rukavic. Málo bylo těch kteří nic nedali. Ten den přidělovali na obecním úřadě mezi zdejší hospodáře 25 prasat bez ohledu na to maji li na ně krmivo.

Druhý den zaváděli bývalý žáci hospodářské školy: Bohusl Večerník, Jos. Hladík, Milosl. Vodseďálek, Jos. Janoušek a bratranci Soukupové účetnictví v hospodářstvích nad 5 ha jichž u nás bylo 24. Jak začal nový rok začalo mrznout a mrzlo čím dál více že 19. ledna už bylo 20° a dotáhlo to až na 30 a ani v poledne nepolevilo a od střechy neukáplo ač bylo úplně jasno slunce svítilo a ani mráčku nebylo a mráz už prošel do komor, chlévů a sklepů, vnitřní okna ve světnicích zamrzlá ledem až nahoru a některý den ten led ani nestál a 25. ledna v neděli bylo ještě hůře to se zamračilo a volně se začalo sipat ale silný a ostrý východní a potom západní vítr teprv stavení pronikal že měli místy jinovatku ve světnicích za stolem. Brambory a jiné ve sklepích zmrzalo a ve chlévích hnůj. Děti od před Vánoc ještě do školy nechodili. Měl li kdo co ještě mlátit a těch bylo ovšem při bídné úrodě málo, ani se do stodoly neopovážil jít a začala se už i ztrácet voda. Tak ze čtyř domů u Sedláku chodili pro ni do studny pod Ducháčkovi.

Ze 26. na 27. ledna v noci se blýskalo a hřmělo a potom trošku mráz povolil a začal se valit sníh ale uhodili zas nové ještě silnější mrazi které došli až na 32° a nebylo toho kdo by toho kdo by neměl brambory namrzlé nebo dokonce zmrzlé. Tak byli mezi jinými v č. 27, 19, 79, 73, 53, 93 a místy i zdě trhalo a Kvardovi hnulo i s pilíři u stodoly. V č. 13 jeden den poledne netopili v kamnech a voda jím v kotli zmrzla, brambory lidem zmrzaly ve světnicích a hrníček pod který se ukáplo přimrzl ke stolu, k Vojákovem nedošla struhou voda a museli ji nosit z potoka a starostovi vodovod zamrzl. Rampouchy byli u oken ve světnicích a k tomu uhlí skoro žádné a vydávalo Hospodářské družstvo vysocké ze skladu staroveského v č. 1 jen těm co neměli ještě polovici přídělu vybranou jen Lev Rajský a Karel Doubek si pro sebe vynutili uhlí pohrozivše správci Petruškovi Gestapem. Měsíc unor začal trochu mírněji ale potom zase mrazi přitáhly jako v lednu. A kolem 10. se sníh přímo valil. Dne 3. února se škaredě potloukl 20 letý mládenec Bohusl. Olič č. 45 jenž vezl matce od Fr. Vodseďálka č. 75 z Roprachtic přivezenou trošku mouky jíž si dal za krk a pustil se ze silnice na ližích před č. 92 k č. 57 Stráňkou dolu a najev na pařízek ve sněhu skrytý upadl, vyrazil si dva zuby, jeden přerazil a jeden díl lebeční kosti si vmáčkl dovnitř a utrpěl otřes mozku a k vědomí ho přivedli až v nemocnici kamž ho právě tu chvíli tu jedoucí poštovní auto dopravilo. Ten den byl svod telat z naší obce ve Vysokém k dodávce a byly to od: Frant. Šmída, Karla Poláka a Melichara Honáka a 10. února svou svod hrubých kusů od starosty Nováka, Fr. Janouška. Mléko bylo na dospělé 1/8 l na den na děti 1/4 l a máslo na nějž si lidé mléko odváděli nebylo nikdy k dočkání a ještě ho nedali dost že prý tomu neodpovídá tučnost mléka a to bylo 1 dkg na den na osobu a teď se proslechlo že to bude sníženo na 1/2. Dne 19. února nařízena pracovní povinnost všem mužským do 60 let stáří, vyházet sníh na všech cestách a ke všem stavením a tak se prohazovali cesty i tam kde ani v letě nikdo nejede a silnice na což zase nadávali stálí silniční dělníci „že se jim bere práce“, hlavně Oldřich Polouprutský. Ten den zrovna sem přišla nějaká hospodářská revise a konali prohlídku v č. 35 u Jos. Hladíka, č. 73 u St. Kvardy a v č. 79 u Fr. Chluma ale všude to dobře dopadlo. Dne 4. března začali zas děti teprv od Vánoc chodit do školy když předtím si byly po dvakráte pro domácí úkoli vždy na týden. Dne 10. března svod dobytka k dodávce ve Vysokém, všech kusů 23, od nás 3 a sice od Čeňka Housi starý vůl, od Jarosl. Večerníka jalovice a od Pavlíny Maturové kráva, dva kusy z Helkovic, dva ze Stanového a všecky ostatní z Roprachtic. Dne 13. března ráno takový zas mráz že vnitřní okna zamrzla a površek že se po něm dalo s dobytkem jezdit. 17. března sbírka starého železa jež lidé sváželi k hasičské boudě kde to dělalo parádu až do června. Sehnalo se toho 1600 kg. Nejvíc dal velký vlastenec Fr. Čermák č. 93 (Kašťáků). Ten den odešel od nás učitel Klečka jehož měli děti moc rády, na nové působyště někde u svého rodiště a přišel sem ze Škodějova kde vyučoval 9 žáků jakýsi Karel Hušek. Tady bylo žáků 18 a z toho 3 kluci. 18. března zas dodávka dobytka a sice krávy od Otakara Nováka a Frant. Soukupa a 31. března dodávka slámy která se svážela zatím do stodoly u č. 13, někteří 50 kg, někteří 100 kg a někteří nic a v letě potom každému ta sláma chyběla ač byla stále ještě v té stodole neodvezena. Vše ji bylo 17 q. Ten čas zaplatil St. Kobr č. 81 pokutu 4 000 K za nízkou tučnost (0‚80) mléka. Dne 1. dubna dešť první od Vánoc a odpoledne bouřka první na jaře s lijákem ale jinak stále přimrazky, žita a jetele skoro pryč a 15. dubna ráno bylo bílo ale po 16. už se vyjelo na pole. To jaro se zas mnoho stromů ovocných od mrazů zničených muselo poraziť. Tak Jaroslav Večerník porazil 2 jabloně, 2 švestky a 1 třešni.

Dne 8. dubna musel dát Frant. Knížek nájemce v č. 33 zabít koně jehož si cenil 18 000 K a za nehož mu teď koňský řezník ze Semil dával 1800 K ale povoleno mu ho vysekat a tak stržil přece více ale vysekával se ve Vysokém. Prý ho uhonil protože vozil nějaké svatby, křtiny a pražáky co byli ve Vysokém na Velikonoce na nádraží. Ten čas sháněli četníci vraha cihlářského mistra Krejzy z Lánu na jehož dopadení vypsána byla odměna 5 000 K a 21. dubna zas po polích a hájích nějakého uprchlého zajatce francouzského generála o němž jedni pravili že utekl z Jičína, jíní z Liberce a jiní že někde ze Saska a uměl prý česky. Dne 21. dubna zemřel na souchotiny 19 letý mlynář Zdeněk Albrecht č. 40. Pohřeb měl slavný na němž bylo 18 párů mládenců a družic. Dne 25. dubna se přidávalo bramborů pro hladovící města hlavně Prahu poněvadž Říše nás vším zásobovat nemůže majíc živit hladovějící kraje dobytého Ruska. Mluvili nám do duše v Kvardově hospodě sám přednosta okresního úřadu dr. Hlaváč a agronom a sehnalo se toho přes 40 q. Co se dělalo na poli stále zima, větry a ráno přimrazky někdy vlastně mrazi, co na podzim bylo zruchané to nevysichalo a co se zruchadlo až na jaře a toho byla většina, to zas přesichalo a žita se ztrácela. Dne 1. máje ráno bylo bílo ale do 10 hod. sníh stál ale padal celý den a druhý den rovněž a 3. ráno zmrzlé jako kosť a stále studené větry že se ani některý den na pole nemohlo a jak bylo bídné vše na polích a tráva na lukách. Holuby nařízeno mít do 15. máje zavřené, aby nesbírali zaseté obilí a mezi dumlíky a brambory sýt mák jako meziplodinu. 4. máje zas padal sníh celý den a 5. ráno úplně bílo a zmrzlé na kosť a teprve 7. ráno byl mráz jen v roklích a 12. zas jednou popršelo a druhý den zas s bouřkou ale co to všecko bylo na to hrozné sucho a když bylo stále studeno. 19. května dodávka dobytka v Ruprechticích. Od nás krávy: Karla Koldovského a Stan. Kvardy. Dne 27. května se museli dostaviti na obecní úřad kvůly nízké tučnosti mléka následující občané: mlynářka Albrechtová, Jos. Hladík, St. Kobr, St. Kvarda, Jos. Polouprutský č. 89, Karel Polák, Jos. Slavík, Jos. Soukup, Jan Šulc, Ant. Vitvar, Melichar Honák, Fr. Janoušek, Mil.:Vodseďálek, Jos. Janda, Lad. Bouzek, Fr. Chlum, Jarosl. Večerník, Vilém Polouprutský, truhlář Večerník, Václav Žitný, Pavla Svárovská, Štěp. Hrádecký, Fr. Zeman, Václ. Večerník, Fr. Šmíd č. 48 a Fr. Vodseďálek. Až minulý rok když se nosilo do Vysokého byla stále tučnost přes 3 teď někteří nedokázali 1 jako St. Kobr, Jaroslav Večerník a Štěp. Hrádecký. Přítomen byl nějaký úředník z okresu a každý se musel podepsat že dokáže tučnost aspoň 2‚8 a tak že to pokutováno nebude a dostanou máslo a ejhle druhý den zas brali vzorky mléka a jel s nimi k měření na Malou Skálu člen mléčné komise Vladislav Vodseďálek a občané se tak polepšili že většina měla tučnost přes 3. K tomu výslechu na obecní musel každý přinesti 9 K. Druhý den v č. 44 prohlídka Dne 26. května odvezlo Gestapo do Jičína Marii ženu Prokopa Jandury v č. 96 a jemu nechalo vzkaz, aby se tam též dostavil. Ji ráno propustili a jeho kvečeru ale u domu naň zas čekal četník a odvedl ho zas do Jičína. Jmenovaný co zedník byl od r. 1940 na práci v Německu a teprve ten týden zůstal doma a byl první den zaměstnán v Kramářově vile ve Vysokém a kladlo se mu snad za vinu že srážel zdejší dělníky od práce v Německu líčením hrůz anglických náletu na německá města již několik snad sám zažil a hlavně nedávného náletu na Lubek (Lübek). Ostatně o takovém náletu minulý rok na Lipsko vyprávěl i Vít Martinec č. 46 jenž tam byl právě na veletrhu. Vždy když tu mělo Gestapo co dělat nejdříve se stavělo u Karla Doubka č. 67 jenž byl zaměstnán též u Němců v Kramářově vile neb u Lva Rajského nájemníka v č. 64 rodáka to z Místku na Moravě jenž se sem přiženil k Barboře hrbaté sestře majitele č. 64 Frant. Čivrného a jemuž (Rajskému) podle jeho rodného kraje říkali „chachar“. Dne 27. květ. následkem zabití protektora Heydricha v Praze vyhlášeno stanné právo a četníci chodili dům od domu nemá li někdo nějakou osobu nepřihlášenou a ukazovali obrázky šatů a kola

těch urahů zda tu někdo nezná nakázáno každému nosit stále legitimaci a policejní přihlášku a přijiti do druhé obce aspoň na dvě hod., hlásit tam na obecním úřadě a u nás teprv ten den tajemník Saidel dával na policejní přihlášky razitko s datem 15. září 1941. Četníci stále v lesích a polích ty vrahy prý československé parašutysty hledali až je našli prý v nějakém kostele v Praze poslední den 18. června kdy už celý národ čekal rozsudek smrti za jejich vinu. Dne 1. června zaplatil pokutu Jaroslav Večerník 100 K a Frant. Zeman 200 K za to že na uzávěrkovém dobytčím listě neměli napsanou váhu toho kusu ač oni to sami nepsali ale starosta. Vybírali to nějací dva úředníci z Jilemnice a Jaroslav Večerník nebyl doma, byl někde v háji, jen jeho žena a matka a ty na nich 100 Kč usmlouvali, chtěliť také 200 K. Zeman nedlouho předtím zaplatil 500 K pokuty za to že dodanému jím praseti chyběl 1 kg do předepsané váhy. Dne 15. června odpoledne pršelo tak jak ten rok ještě nepopršelo ale když zas dále byli zimi dokonce 21. přimrazek a 22. dokonce tráva karavá a bílá a krtičiny zmrzlé a 26. ráno mráz na střechách jako v listopadu a i ve dne, sušilo se právě seno, bylo při úplně jasném slunečném počasí mrazivo. Sena bylo celkem velmi málo. Ten rok přestal hospodařit 76 letý Čeněk Housa č. 27, pole z většiny rozpronajal a stavení se zbytkem polí asi 25 korců pronajal Jos. Čermák ze Sklenařic syn to Jos. Čermáka z č. 53 pocházejícího a Jindřišky dcery Frant. Housi č. 26. Jmenovaný byl zedník a chtě se tímto uchránit práce v Německu, navlékl si na krk takovou hroznou svízel za 2 800 K ročně. 15. června na obecním úřadě revise pomocných knížek k statkovým záznamům jež védsti museli všichni hospodařící na výměře větší 5 ha. Byli to: Frant. Janoušek č. 9, Vladimír Šalda č. 72. Jos. Janda č. 80, Fr. Čermák č. 93, Fr. Čermák č. 15, Lad. Bouzek č. 65, Fr. Chlum č. 79, Bedř. Polouprutský č. 19, Jaroslav Večerník č. 20, Fr. Vodseďálek č. 75, Fr. Kobr č. 26, Jos. Čermák č. 27, Vilém Polouprutský č. 28, Fr. Knížek č. 33, Jos. Hladík č. 35, Stan. Kvarda č. 73, St. Kobr č. 81, Václav Večerník č. 39, Bohuslav Novák č. 57, Frant. Šmíd č. 46, Josef Slavík č. 48, Bohumil Slavík č. 85, Frant. Soukup č. 53, Jos. Soukup a Jindřich Matura č. 78. 18. června sbírali podpisi občanů že jsou pro Říši a odsuzují činnost emigrantů Jarosl. Polouprutský č. 28 a Jos. Janoušek č. 9 a provedli sbírku na německý červený kříž jenž vynesla přes 1000 K. Nejvíce dali Frant. Kobr č. 18 a Václav Přibyl č. 1 po 100 K. Ten týden musela dobrovolně na práci do Německa někde k Düseldorfu Helena dcera Antonína Skrbka č. 52.

Moc tu tu dobu liška řádila v kůrnících. Frant. Soukupovi odtáhala 6 slepic a 4. července u zvoničky Antonínu Štěpánkovi, Frant. Vodseďálkovi a Jos. Babcovi dohromady odpravila 10 slepic a zastřelit ji nikdo nesměl, až vyvede mladé. Dne 29. června soupis kuřat. Ty brambory co se v dubnu tak na pospěch pro hladovějící Prahu dodávali, byli ve Vysokém v družstvu ve sklepě tak dlouho složený že když na ně konečně v červnu došlo, byli tak prorostlé že z nich otrhali 200 kg klihů. Ten čas jsme měli velmi darebný chléb od Josefa Nováka z Roprachtic jaký nepekl nikdo, hořký, zatuchlý a hned plesnivěl, ukrojit ho nebylo možná, jak se mazal na nůž a při tom se sypal a bochníky celé rozbrouchané že „takový“ boží dar nebýval ani ze zrostlého žita ale to nebylo jednou nebo dvakrát, to bylo stále a při tom u našeho starosty jeho bratra měli chléb bílý. Ten čas nařízeno přísně dáti do pořádku struhu vedoucí vodu do hasičské nádrže pod Bouzkovi a hasiči se museli cvičit jako s motorovou střikačkou ač žádnou neměli a zavedena polní hlídka, aby lidé obrok nekradli.

Dne 27. června bylo na horách úplně bílo a snad následkem těch tří přimrazků a stálé zimy natě u bramboru nic nerostly že někteří lidé ještě 10. července poprvé brambory oruchávali a žito ještě první dny července kvetlo.

Dne 2. července byli všichni starostové na nějaké manifestací pro Německo v Praze. A 5. července byla u nás na louce Fr. Čermáka č. 93 přehlídka dobytka jehož se tam sešlo 18 kusů ale 7 bylo z Vysokého a nejlepší 4 měla hospodářská škola. Toto zde bylo poprvé a celá slavnost byla ozdobená prapory „říšskými“ protektorátním. Mimo hospodářské školy měli tam ještě dobytek: oba Čermáci, oba Soukupové, Stan. Kobr, A Vitvar a Jar. Večerník a z Vysokého: Jos. Žanta a Lad. Rón. Celá ta výstava měla být hned 31. května ale následkem tehdy vyhlášeného stanného práva býti nesměla. Dne 6. července dodal krávu Frant. Šmíd č. 46.

Dne 7. července před polednem po strašném parnu asi půl hodiny trvající strašná průtrž mračen se strašným hromobitím při němž uhodilo do hromosvodu na čísle 18 a hned vedle u studnice do lípy a odpoledne ještě dvakrát se ten liják opakoval a ještě silněji a druhý den to samé jen s tím rozdílem že ten druhý odpoledne byl s kroupamy. Žádný si neumí udělat představu o vybraných cestách a protrhaných bramborách. Ten den zas zaplatili pokutu po 100 K že neměli na uzávěrkovém listě váhu dobytčete: Jos. Hladík, Václav Žitný, Fr. Čermák č. 15. Začali se jetele sušit sic většinou bídně a samý šťovík. Dne 10. července všichni starostové do Semil představit se novému německému hejtmanovi na našem novém okrese jenž byl Němec Schipek. 10. července naše pouť se mší církve československé jenž teď přezvána na českomoravskou, ve škole. Strašlivá zima a zrána pršelo skoro se sněhem. Den předtím se odsud odstěhovala domu manželka bývalého zdejšího učiteli Jana Mecnara jenž byl ve vězení a ze státní služby propuštěn. Nový učitel Karel Hušek byl z Jičína. A pršelo od toho dne celý týden, jetele hnili. Ten týden přišlo lidem placení pokut za loni nedodaná vejce sice 5 K za kus. Tak přišlo: Jandovi 2 000 K, Polouprutské 11 300 K, Housovi 650 K. Jahody směl trhat jen ten kdo měl povolení na to a měl je odvádět a nařízeno sbírati pecky třešňové a švestkové.

Dne 26. července v neděli na sv. Annu večer přišla hrozná průtrž mračen se strašlivou bouřkou a kroupami, zelí a důmlíky a brambory listy prosekané, cesty probrané a do rána a celý následující den překrásně a večer se to samé opakovalo ale mnohem v horším a lilo celou noc, u č. 50 uhodil hrom do břehu, u č. 57 tekla voda přes mlat, odneslo jim nějaká prkna od stodoly, koš se řezankou a brusnici, u č. 60 tekl potok ještě ráno přes kámen a pod č. 17 kámen přes potok k č. 54 přes který nikdy voda netekla, teď ho shodila a v co místech tekla voda přes síň, Bedř. Polouprutský měl ve Zdůlni kus pole zruchaného a drni, a to donosilo až do zdůlně č. 20 a sebralo mu to v šířce 7 kroků, a co nateklo lidem střechami a okny nahnalo. Po vysocké pouti 2. října v tom týdnu se dosušil teprv jetel a ještě se brambory oruchávaly a teprv 4. srpna začalo hezké počasí a trvalo až do podzima. Málo obroka, nouze o slámu, málo hnoje, 13. srpna začal už Frant. Chlum a potom i jiní žito žnout ač ještě zralé nebylo ale když slámy nebylo. Dne 8. srpna v č. 19 slavná na tehdejší poměry Marie 28 leté dcery Bedř. Polouprutského svatba s Erichem Svárovským č. 23, synem to Jaroslava Svárovského krejčího v Dolení Ohřovici u Žitavy v Lužnici r. 1934 zemřelého.

Ten čas nařízeno mít na nádomí: nádobu vody a písku a plácačku na uhášení ohně pro případ náletu.

Dne 18. srpna musela do Tanvaldu do továrny Jarmila Jandurová č. 96 a Bohuslava Nováková č. 50 ač měla též jít neposlechla a Olga Šmídová č. 46 musela do služby do Jilemnice ač na ni bylo doma práce dosti a když její máti se rozstonala a ona zůstala doma, nedali jí ani stravovací lístky a nakonec když se vše vysvětlilo jak jsou staří se zdravím, na jaké výměře hospodaří, museli jí přecí doma nechat.

Dne 10. zemřel někde v Osvětimu 50 letý v květnu uvězněný Prokop Jandura. 11. září odvedli četníci do vězení do Jičína (Jitschin) naši občanku a bytnici ve stodole u chudince (na 14 dnů) Marii Petruškovou protože přestoupil hranice a byla zadržena až na Příchovicích (Stephansruhe) odkudž jí přivezli v kočáře nám zpět. Přijela v celé slávě mezi dvěma velkoříšskými četníky. 12. září odvozili v č. 85 oves s pole a při skládání ve stodole stál jim u volů 83 letý výměník Čeněk Slavík; s vozu spadl snop, voli se splašili, vrazili do urátně již vyvrátili na toho starce čímž mu přeražené ruka, nějaká žebra a jiná vnitřní zranění z čehož smrt. Ten čas jsme zvěděli že zdejší rodáka č. 20 nebožtíka starosty Čeňka Večerníka bratr Jaroslav Večerník chalupník na Kobylce u Turnova anonimně sousedy udával pro zatajování zásob a mletí na černo což ale nedokázal a dostal za to 14 dní arestu.

1. září odpoledne strašlivý liják s bouřkou a cesty od července ještě nedospravené, probrané

znovu.

Protože se mlékárně ve velkém horku stále ještě panujícím, mléku na tak dlouhé cestě autem srazilo, přivezli nám také tvaroh který ale mnozí nevzali. Anžto Vlad. Vodseďálek jednou k měření tučnosti na Malou Skálu (Klein Skal) nejel, hned byla tato nízká a volání pro to do Semil: Fr. Soukup Fr. Vodseďálek, Jan Šulc, Boh. Slavík, Ant. Štěpánek, Fr. Chlum, Fr. Zeman, Jos. Polouprutský a jiných více a každého to stálo 50 K a museli být rádi že to nestálo více. Všech jich tam bylo odjinud 800.

Dne 17. září zatčeni: žena našeho bývalého učitele Lavického, celá rodina našeho rodáka Josefa Kopala z č. 86 i s v Roztokách provdanou dcerou a celá rodina Ulmanova ve dvorku ve Vysokém ale stará Ulmanová (naše to rodačka z č. 45) před Vánocemi propuštěna. Byly to rodiny z nichž někdo před zatčením někde uprchl. Dne 20. září v noci spadl nad křížem na Janoušově nad č. 3 jakýs balónek naplněný nějakou hořlavinou a vybuchl a vzňal se a tovární hlídač Jan Červinka ho uhasil a druhý den četníci naši i němečtí celé místo prohledali a přítomen byl i der bezirkshauptman Schipek ze Semil jenž pravil Antonínu Syrovátkovi „že má štěstí že mu to nespadlo na barák“. Dne 30. září vykradl as 20 letý mládenec Šida z Kukaně v Roztokách Jaroslava Heváka ale prozrazen a uvězněn. Ten den se děti bavili u č. 19 vožením na žentouru a 10 letý Josef Polouprutský č. 19 chtě seskočiti dostal se nohou mezi zuby kol kterouž mu ze strany až na palec do krve rozmátlo s čímž si pobyl 6 neděl v nemocnici a ten rok ani ve škole už nepobyl. Následkem stálé krásného a horkého počasí místy kvetli štěpy; tak Frant. Zemanovi jablůňka a Vítu Martincovi u bývalého č. 7 třešinka. Ten čas vyměňovány mosazné a měděné součástky stříkaček za součástky z lepšího kovu. Byl s tím Frant. Liška v Železném Brodě.

Dne 8. října odvod koní ve Vysokém ale nikdo nezvěděl jak s jeho koněm rozhodnuto. Dne 9. října první dešť od 13. září jinak stále hezky. 14. října dopoledne tu přeletěl takový balónek jako spadl minulý měsíc u č. 3. Letěl směrem k východu. Ten den odveden 19 letý Frant. Štěpánek č. 22 na práci do Škodovky do Plzně a Václav Pavlata řeznický tovaryš č. 55 do nějaké zbrojovky ve Vratislavi (Breslau) kamž i Václav Polouprutský ml. č. 90 a povolán tam i Erich Svárovský č. 23. Dne 21. října sbírka starých hadrů při kteréžto vlastenecké povinnosti působili co komise: starosta Novák co předseda a členové učitel Karel Hušek, Ant. Vacátko, Václav Přibyl č. 1 a Jaroslav Večerník a sebralo se toho asi 600 kg. Dodávka bramboru, obilí, zelí, jablek a zvýšování prvního kontingentu ač by byli mnozí potřebovali ho snížit, hlavně u ovsa ježto ten neuzrál ale uschl a v červenci ho hodně kroupy vytloukli.

Zelí zas ten rok bylo ničemné a ještě ho housenky strašlivě sežraly takže např. Večerník č. 20 minulý rok ze stejné výměry mohl prodat 800 kg a letos 350 kg. Brambory též byly ničemné a ještě se místy v těch od toho vedra speklých brázdach kazili. Ovoce bylo červivé anžto bylo mnoho hmyzu a žita řídká.

Ten čas stanovena nejnižší tučnost u mléka na 3‚00 (dosud byla 2‚07) a dodávka podle výměry pozemků a sice z jednoho ha 169 l což zvýšeno potom na 252 kg t j kilogramů. A před Vánocemi snížena dodávka mléka pro jednu osobu na 1 1/16 l na den. Oldřichu Novákovi č. 37 ukradl někdo u družstva ve Vysokém 2 pytle uhlí jehož nebyla škoda, ale těch pytlů. Dne 10. listopadu narychlo nařízeno dodat 46 q sena což naloženo hned na vozi: Josefa Jandy, F. Vodseďálka, F. Knížka a St. Kvardy a 3 neděle ty fůry stáli než proto přijel do Jeseného vagón a zatím se to ztrácelo z vozů a deštěm od shora váhy přibývalo. Dne 11. listopadu u Kvardů schůze všech hlav rodin za účelem vyslechnutí předpisů a chodění a ježdění po silnicích což přednesl velitel četnické stanice vysocké vrchní strážmistr Urban. 13. listopadu poprvé bílo a už nestálo a 23. strašlivá vánice a spousta sněhu se svalila ale na Vánoce div že nedotál. 19. listop. zemřel Frant. Šmíd chalupník č. 30 jemuž chyběly dva měsíce do 90 let. Bývalý zámečník. Chalupu po něm ujala dcera Julie Blažková. Dne 30. listop. odvedení v Semilech na práci do Německa Miloslav Vodseďálek č. 10, Jaroslav Polouprutský č. 28 a Dachs, zeť Oldřicha Polouprutského č. 58 ale ten rok nastoupil jen poslední z nich.

Dne 2. prosince zemřel náhle 54 letý Václav Polouprutský chalupník č. 90 u mlýna vdovec po němž chalupu ujal nejstarší 28 letý syn Vladimír Polouprutský ten čas na práci někde ve Slezsku. Dne 3. prosince obesláni do Semil pro nízkou tučnost mléka: Frant. Chlum, Štěp Hrádecký, Ant. Štěpánek a Frant. Zákoutský, Frant. Knížek, Jos. Večerník, Stan. Kvarda, Jos. Hladík, Josef Polouprutský, Fr. Soukup, Josef Soukup, Jan Šulc, Ant. Vitvar, Josef Slavík, Bohumil Slavík, Josef Novák, Jaroslav Večerník, Vilem Polouprutský a Frant. Polouprutský ač poslední ani mléko nikdy nedodával protože kromě kočky žádný dobytek neměl. A 10. prosince tam kvůli tomu musela mléčná komise a starosta obce (Bohumil Slavík předseda F Čermák, Vlad Vodseďálek, Ant. Štěpánek, Ant. Vitvar a Jarosl. Večerník). Ale autobus byl přeplněn a vzal jen starostu ale 3. prosince jich tam všech bylo 917 osob. Dne 13. prosince hospodářská kontrola (nějaký cizí úředník, četník, starosta a Petr Slavík č. 85) u Pavly Maturové, obou Soukupů, Jana Šulce, Frant. Chluma Jaroslava Večerníka. Dne 14. prosince přišel Stanislav Kvarda č. 73 o koně. Dne 19. prosince dopraven Petr Novák č. 50 podruhé do blázince do Německého Brodu ač to s ním ani zdaleka nebylo tak zle jako minulý rok ale jeho matka a sestry na to stále naléhali. Dne 29. prosince schůze všech majitelů pozemků v příčině zvýšení dodávky (v č. 73.) Ku příkladu Večerník č. 20: ovsa dodal 800 kg, má ještě dodat 100 kg, žita dal 500 kg, má ještě dát 350 kg, pšenice měl 150 kg z níž dál semlít 140 kg a má dodat 50 kg; bramboru měl dodat 1800 kg dodat 2300 kg, má dodat ještě 250 kg. Ten rok jich ve Staré Vsi zemřelo 6 osob a narodili se 4. Oves se začal žnout kolem 3. a dožat do 11. září ale že začal pozdě zrát byl vlastně od toho palčivého slunce uschlý a ničemného zrna ale žně byly pohodlné. Žita doseta při 17. září a po špatných zkušenostech z minulých let každý si přihodil a pohoda byla a tak byla žita tak hustá a krásná že byl strach neumrzne li, aby pod sněhem do jara nevyprala. Brambory se krásně kopali asi od 22. září do prvního října a měl jich někdo dosti a jiný málo takže někteří nemohli splnit dodávku. Začátkem října kolem 8. se většinou dokončila práce na poli.

Ty brambory v dubnu pro hladovějící města dodané byli u družstva ve Vysokém tak dlouho na skladě až někdy v červnu když je chtěli uklidit museli od nich zjednaní lidé otrhat několik metráku kliků 200 kg Chléb jsme měli koncem roku trochu lepší. Pecky také školní děti po domech sbírali na výrobu oleje a sebrali jich 1 1/2 kg. Koncem roku 1942 mnoho dobrého nám ten rok nepřinesl a co dobrého nám či spíše zlého přinese příští rok 1943 a co dočkáme li se jeho, komu o něm budeme moci napsat? Psáno v 11 hod. večer 31. prosince 1942 Jaroslav Večerník

Ten přestěhovaná ze školy obecní knihovna Jaroslavu Večerníkovi č. 20. Knih bylo tehdy asi 240 a byly doplněny hlavně darem spolku rodáka a přátel Vysokého nad Jizerou v Praze a z těch většinou od našeho rodáka Vladimíra Koldovského berního tajemníka v Praze, syna Antonína Koldovského č. 1. Ten podzim ujal Josef Šmíd od otce Frant. Šmída usedlost č. 46 u Předních Vojáků.