1940

Na Nový rok časně ráno ještě za tmy se několikrát zablesklo a silně zahřmělo což by byla předpověď bouřlivého roku a hned ten den a potom celé 3 měsíce strašné mrazi jež byli nejsilnější v unoru a poslední byl ovšem už né tak veliký 15. dubna a též veliká spousta sněhu při tom byla. Okna byla zamrzla (ale ledem) celé dny, zima i v chlévech a málo bylo těch míst kde brambory nenamrzli nebo vůbec nezmrzli a byli ve sklepích na zdích celé podušky jinovatky a k tomu celou tu dobu nepolevilo ani nestřiklo a následkem toho bylo zase málo míst kde měli vodu. Nejhůře na tom byli u Vojáků, museli ji nosit z potoka u č. 57 všecky čtyři domy a potom č. 89, 73, 35 a 81 ji vozili na sáňkách z pod Krčoví a Sedlákovi z Ducháčkovi studnice nosili, co s tím lidé zkusili za těch mrazu a vánic kdy někdy k druhému stavení viděti nebylo. Následkem toho ani lidé obilí nemlátili ač bylo nařízeno do 15. ledna vymlátit ale nikdo neposlechl a mlátili lidé ještě v druhé polovic dubna ač někdo neměl žita ani na „mlecí povolení“ jež byla v lednu zavedena. Též se všecky zásoby paliva spotřebovali a o uhlí byla nouze takže vysocký policejní úřad vydával těm kdož byli už dotopení „poukazy“ na různé ty brikety nebo prachy s kamením a teprve počátkem dubna bylo dovezeno pořádné uhlí a od 31. ledna do 4. března byly školy zavřeny jen učitelové ze své dobré vůle vyučovali první oddělení ve svém bytě a K. Koldovský č. 16 v té nouzi o topivo spálil ruchadlo a brány a dva vozy. Lesy všecky umrzly, nejvíce jedle z nichž se všecky jehličky osypali a byla smutná podívaná na ty lesy červené místo zelených a že byly také spousty sněhu ožrali zajíci ovocné stromy i v korunách a o pravém poledni mezi domi běhali majíce hlad. Člověku venku zamrzl nos a oči a jak dýchal namrzly kolem úst a nosu rampouchy a záblo čelo v čepici a co slepic mělo z těch mrazu křeče a zašlo přes to bylo vydané nařízení že musí každá odvésti 60 vajec za rok úřadům a byly 3x sepisovány. Nejhůře se snad činilo na ten národní svátek 15. března kdy byla vánice přímo děsná a 19. břez. na sv. Josefa strašná vánice s krupkami a Velikonoční pondělí 25. března začalo tak průdce táti že se potoky rozvodnili a za dva dny byl sníh většinou pryč ale 27. večer bouřka s lijákem, blískání hrozné ale ani jeden blesk nebyl klikatý samé kulové a při tom se zas spustil sníh a zimní čas byl nanovo. Ještě dříve než vejce muselo se odváděti máslo a nařízeno z krávy za rok 52 kg. Od nás to odebíralo Hospodářské družstvo ve Vysokém a odráželo se od toho jen mléko lidem prodávané a z něho zas se muselo zaplatit 10 h z 1 l. Máslo a vejce přidělovalo pak obchodníkům pro lidi a přebytek odváděn mlékárně v Rovensku a ta dál a nikdo nesměl nikomu máslo neb vejce prodat abychom tu blokádu vydrželi. Z té příčiny též zavedeny lisky na obuv v naší vsi povoleno 5 párů za měsíc. Ku konci ledna zostřily zatemňování, aby zde nepřátelská létadla netrefila a zakaz prodeje volů pokud nemá koupeny nové ale toho nikdo nedbal neboť tak by se nebyl potom prodal ani jeden a co krámu u toho naděláno prodal li se vůl do druhé obce. Tu jsem musel sepsati u obce protokol a udati cena a váha a od oka bylo zakázáno prodávat a byla nejvyšší nařízená cena za 1 kg živé váhy 8 K ale platilo se místy až 10 K protože bylo málo volů na prodej anžto každý čekal až jak koňské odvody dopadnou a mnohdy museli voli nahraditi koně. Též u prasat byla maximální cena a bylo mnoho udání a udávaly to sami řezníci, dali hospodaři co chtěl, neb mu sami nabídli více a zrovna ho udali v čemž se hlavně proslavil Jos. Nečásek z Vysokého. Tak jich bylo v unoru udáno skrze prasata od nás 10, hlavně Fr. Kobr č. 26, Kvarda, mlynářka, Boh. Slavík, Frant. Zeman, Ant. Kobr a já potom udán Zeman zvlášť anonimním dopisem do Jičína zároveň s Otakarem Hojsákem nájemcem Dufková statku ve Stanovém a jedním z Držkova. V dubnu konečně sníh z většiny stál a na žitech byla plíseň a že to nebylo dosti přituhlo zas a za pár dnů vypadala žita místy jak strniště a místy byla holá zem a i jetýlky se ztráceli a ještě v polovici dubna se louky vůbec nezazelenaly a to do nás stále cpali návody jak „letošní rok“ hnojit že půda musí vydat co nejvíce, aby vyživila národ respektive Německo. Jeřice nesměl nikdo semlít ta se musela sít a kůzle nesměl nikdo zabít pod 5 neděl stáří, aby to něco vydalo. To jež se porovnávala výměra pozemků v pozemkových knihách s výměrou v pozemkových arších a každý tázán není li žid což museli dokázati i členové Hosp. družstva a že nežijí v manželství s osobou rodu židovského a nad dveře veřejných místností dány německočeské tabulky „židům vstup zakázán“!!! čímž poctěny obě naše hospody. Německočeské nápisi byli i na obecním úřadě „Gemeinde Amt“; staré orientační tabule Československé modré s červeným okrajem a bílým písmem odstraněny a nahrazeny bílým prkénkem na č. 1 a na javoru u silnice na Hranicích s červeným nápisem „Altendorf Stara Ves“. Ve Vysokém u jatek sloup s tabulí s nápisem: „nach Altendorf“ u č. 1 „nach Hochstadt“ a na Hranicích „nach Rostok“. tyto byly žluté s černým písmem. V lednu nastal ohromný shon o tak zv. občanské legitimace jež nařízeno stále mít při sobě. Jako doklady si musel každý na policejní úřad kde se vydávaly přinést. Domovský list, křestní list a oddací list což každé stálo 11 K, legitimace sama 3 K a 3 podobenky 15 K takže to vylezlo málem na 50. Ještě že mnoho lidi vyfotografoval vysocký drogista Oldřich Jakš jenž od toho bral jen 5 K ale že toho nebyl tak znalý nadělal z lidi takových potvor že to leckomu nechtěli na policejním úřadě přijmout. Dne 24. ledna zemřela 11 let a Božena Lišková dcera Frant. Lišky č. 17 následkem toho že minulý rok se přichytila auta roprachtického mlynáře Nováka a neudržíc se upadla na hlavu. Strašná byla

spousta účastníků pohřbu a každý litoval jak zarmoucené rodiče, tak i to milé děvčátko jenž se už nedočkalo lepších časů zatímco všelijací zmetkové chodí volně po světě lidem pro pronásledování. Ten čas byla totiž také velká komedie s cikany jež chtěli usaditi a zaraziti jím toulání. Budoucnost nám ukáže zda zvítězí cikáni? Poslední tlupa která tu přešla ukradla ve mlýně máslo. V lednu v neděli dopoledne dne 28. zatklo gestapo z Vrchlabí Jaroslava Heváka snad prý proto že prý přechovával učitele Lavického po jeho útěku v září kdy byl zatčen též Lavického švagr, novopacký hejtman dr Josef Dufek ze Stanového. S Hevákem jenž byl ale za 14 dní puštěn zatčení ještě z Vysokého: majitel autodopravy náš rodák Bohum. Čivrný a jeho šoféři: bratr Fr. Čivrný, a švagří Janata a Marek, Soukup strojník Nesvadba, úředník Hosp. záložny Morávek (zatčen v Praze) pokrývač Karel Šalda (zatčen na schůzi v Želez. Brodě) a Vondra a Bartoň ze Třiče (abych nezapomněl Trsits) ale ti třičtí a Bohumil Čivrný brzo propuštění zato 31. ledna odpoledne si přijeli pro strážníka a školníka Bohum. Žantu rodáka ze Stanového jehož po uvěznění ve Vrchlabí (Hohenelbe) začátkem dubna převezli do Prahy na Pankrác. Druhý den po Žantovi si přišli pro soudního úředníka Pozdníčka ale ten se kdes ztratil. Tu neděli když sebrali Heváka, sebrali též ml. Jos. Zemana u Pece, krajského vedoucího M.N.S. když tam vše zotvíraly hledajíce tam snad psací neb rozmnožovací stroj. Jeho matka Marie Zemanová za nimi vyběhla ještě ven křičíc „co nám to děláte?“ Vždyť my jsme proti vám nebyli ale on byl stejně zanedlouho propuštěn. Ten čas si podal Koldovský č. 1 žádost za ponechání pušky že to má památku po otci a tak nařízeno našim policistům u ni přepilovat hlávně, aby to nebyla zbraň ale že se toho nechtěl pilník chytit, nechali je tak a vzali oba kohoutky a 8. unora se přijelo Gestapo podívat je li to skutečně uděláno.

Dne 13. unora odveden náš hostinský Oldř. Ducháček do soudního vězení ve Vysokém a pobyl si tam 8 dní za to že bezdůvodně nařkl obvodního lékaře dr. Jos. Lhotu a jednatele pojišťovny Slavie Boh. Nedomlela že oni jsou ti udavači. V tom týdnu po Velikonocích se odstěhoval Ant. Hlůže po jednoročním nájmu hostince č. 73 že se se švakrem a majitelem Kvardou nepohodli do Roztok kdež si najal hostinec Adolfa Jebavého a Karel Fišera nájemník v chudobynci jenž se všude cpe co chudý a každou podporu dostat musí od něho koupil radio ač už měl za 1 600 K slovy tisíc šest set korun. Dne 1. dubna zaveden tak zv. letní čas to je o hodinu více a byl přes celou zimu. Musím také pověděti že Velkou neděli 24. března večer byla opět severní záře ale taková už né jako 1938. Koncem března byla velká sháňka po studentu Smutkovi jenž v Domažlicích 3 němce ukrutně zavraždil, u nás né ale všude okolo prohledávali hasiči s četníky a policajty domy a háje a s trigonometrů po něm pátrali, autobusy prohlíželi a dokonce ve Vysokém dvakrát zadrželi jistého Bachtíka od továrny na něhož se hodil popis a on u sebe nikdy neměl legitimaci. Tehdy si právem povzdechla tovární dělnice stará panna Anna Šantova co by si vydělala tisíc kdyby ho spatřila. Vůbec bylo ten čas už znát že u nás jsou lidé rozumí tak Frant. Čermák č. 93 v hasičském plese provolával Hitlerovi slávu za to jak se stará o zemědělství a že mu oni Angličané hovno udělají. Takovým byl též Vit Martinec č. 46 faktor koralových tašek jenž stále utěšoval a povzbuzoval ty kteří se chvěli o osud Německa a rovněž jeho tchán Frant. Šmíd a tohoto syn Jos. Šmíd a ve Třiči si zas chválili těchto Šmídů příbuzné. Slavíka vulgo Mikše a jeho švakra Hajnu majitele usedlosti č. 1 u Koldů kteří se tehdy když se pro Česko Slovensko optovalo rozmýšleli mají li též ať tito jsou spiritistické takže do toho musí vidět.

Též Jos. Janda č. 80 a zvláště jeho manželka Marie chovali vřelé simpatie k Německu a stále si přáli, aby byl náš Protektorát zrušen a my podřízení přímo Vůdci. Našli se ovšem i darebáci kteří tvrdili že to Janda nechce tak z lásky k Říši ale proto že tam je přece jen lépe než u nás.

Dne 7. dubna vybírali: vedoucí N.S. Fr. Soukup s Mil. Vodseďálkem 5 K příspěvky členů a přijímali ženy do N.S. Přihlásilo se jich 60 a vedoucí se stala Soukupova sestra Růžena Nováková č. 68. Při té příležitosti vystoupili z N.S. této Novákové bratr Frant. Zeman a Frant. Chlum i se třemi svými syny. Tu dobu koupil Václav Večerník č. 39 pro výměnek a asi pro syna Václava jenž byl zaměstnán v družstvů, dům po ševci Šourkovi ve Vysokém za 45 000 K. Ten čas se objevili první dřeváky, u nás to byla moda a v Německu to zase patřilo k národnímu kroji. Též se ztratili drobné peníze československé takže v květnu už bylo jen něco málo 20 haléřů a 5 haléřů a německé žluté 5 a 10 feniky a hliníkové 50 feniky a čs. 25 a 50 haléře a 1 K a 5 K se ztratili nadobro o stříbrných 5 K ani nemluvím. Též byly nějaký čas stříbrné 1 a 2 marky na nich byl ještě Hindenburg a ty se též ztratily. Zato se nám dostalo náhrady v nových 1 K a 5 K papírových natištěných ještě za Československa a opatřených razítkem „Protektorát Böhmen und Mähren“ a potom druhý 1 K a 5 K vydaných už za Protektorátu a tu se přišlo na podivnou věc že ražba těch obojích je stejná. Patrně ten darebák Beneš dal natisknout i ty druhé s textem německočeským. Dne 11. dubna zde hledali (jeden uniformovaný a jeden v civilu) němečtí policajti roprachtického Jerie (?) byli asi nějak popletený. 17. dubna vykonali: Jos. Soukup st. a Jar. Polouprutský č. 28 sbírku kovu jako dar vůdci k 51. narozeninám a sebrali toho 6 kg. Ant. Štěpánek věnoval půlku přelomené hliníkové lžíce na ten účel. Též nám napařili dodávku sena a sice 28 metráku, Vysoké 24, Stanový 18, Roprachtice 60 metráku a též byla velká komedie se setím lnu, každý kdo měl 5 ha pozemků měl ho seti ale že se našlo jinde dosti ochotných nedošlo u nás na toto. Co se týče počasí; dne 16. dubna přišel dešť jenž trochu ta mizerná žita vzpamatoval ale hned okolo 19. dubna kdy se vyjelo na pole nastala strašná vedra ale posledního po bouřce se ochladilo a tak strašná zima přišla s větry a sníh se potrušoval ale nenapršelo takže se ozimi zas ztráceli a mnoho se jich muselo zadělat a znovu zasit a že jeřice a pšenice tolik nebylo zaseto to většinou ovsem přes nařízení seti co nejméně ovsa. Mezi jinými zadělali žito: Fr. Čermák č. 93, Fr. Vodseďálek a starosta Novák na třech místech a co žita bylo zadělat škoda a nechat ho nestálo za to a ta zima trvala až do Svatodušních svátků (12. 13. května) když před nimi ve čtvrtek 9. května s bouřkou napadlo krup až bílo zůstalo a Svatodušní pondělí 13. května ráno bylo bílo a sněhová vánice byla celý den. Dne 1. května byl bez oslav ba i obvyklé májky jež mívali v zahrádkách a na stromech kde mají děvčata zakázány což chytře obešel Jos. Hladík jenž navěšel po jabloni nad zahrádkou červenobílé pentle že to má, aby to plašilo ptáky by mu nesebrali v zahrádce nasetou hlavatku. Před Svatodušními svátky zakázány taneční zábavy a nikdo nechápal proč poněvadž minulý rok dobytému Polsku připojila Říše letos ještě Dánsko a Norsko a poslední dny ještě Belgii, Nizozemí a Lucemburk a bylo k očekávání že ještě připojí Maďarsko a Rumunsko a po jejím boku stane Itálie, aby se zmocnila Jugoslávie a Řecka a nabije Francii z druhé strany a vezme jí Tunis a Anglii Maltu, Cyper a Egypt mezitím co Španělsko si vezme dosud anglický Gibraltar k čemuž pošle ještě Rusko 1 000 000 vojáků a Japonci vtrhnou Angličanům do Indie jak to vykládal Vit Martinec jenž ty zprávy měl někde ze „Sudet“ kde měl rozsáhlé známosti. Dne 15. května ráno veliký mráz a třešně zrovna kvetly. Následek byl že žádné nebyly a zrovna tak nebyla jablka a hrušky. Dne 26. května dobrovolná sbírka na německý Červený kříž již provedli: Jan Šulc a Bohd. Pavlata a na níž musel každý dát 5 K a zároveň sbírka starého papíru jíž zase vykonali: Ant. Jodas č. 98 a Frant. Zákoutský č. 31. Dne 7. června schůze PPC. u velitele Ducháčka a 9. t. m.první cvičení.

Dne 8. červ ve škole soupis osetých ploch. Dne 15. červ nařízeno ihned míti prapory neb byla oslava dobytí Paříže ale krom obce a školy nikdo ho neměl a tak hned objednány a byl jeden za 20 K. Ten den večer po hrozném suchu hrozný liják jenž zachránil hlavně hlavatku a dumliky ale jetele, ale nastalo špatné sušení sena, jetele skoro shnili. Ten čas se stavěla silnice ze Stanového do Navarová a 5. července byl odvod na dělníky tam pracující pro práci v Sudetech u Mostu a odvedení ze Staré Vsi: Linhart Večerník č. 24, Frant. Liška č. 17. St. Jón č. 61 Valter Tichý č. 57 a Frant. Večerník č. 99 tomu ušel jen tím že měl nemocnou ženu a Liška z toho samého důvodu přišel za 3 neděle zas do Stanového. Do Hostinného (Arnau) museli na práci v továrně z vysocké továrny od nás Václ. Pičman č. 92 a Jar. Špidlen č. 91 a do Rokytnice (Rochlitz) do práce šel Vilém Večerník č. 51 a též 6 ženských a sice mladých svobodných bylo od nás vybráno z těch co bylo v továrně na práci do Německa ze Staré Vsi 3 ale šla jen Marie Polouprutská č. 91 a Libuše Týlová č. 98 a Marie Polouprutská č. 19 honem našla službu v Zásadě.

Ten čas zvýšeno služné starostovi na jeho žádost na 2 200 K ale on chtěl od 200 K více a zvolena komise pro výkup dobytka: starosta, Václ. Večerník, Ant. Štěpánek a řezník Jindř. Housa z Roztok ale když při první dodávce kdy 25. října došlo na 3 kusy Fr. Čermáka, Jos. Bouzka a Ant. Vitvara a Čermákův syn Karel s tím nebyl spokojen a Večerníkovi svému strýci vynadal, vzdal se tento funkce že byl už stár a dán na jeho místo Jos. Soukup. Dne 22. srpna zemřel po delší nemoci na rakovinu 76 letý Jos. Čermák č. 99 fanatický agrárník a svého času nejvzornější hospodář ve vsi teď už od r. 1929 na výměnku ale Německo rád neměl jako jeho syn Frant. jenž ho stále chválil. Ten čas byly mizerné žně, mnohem horší než v roce 1938 a sice začalo se se žitem kolem 11. srpna a dostalo se domů kolem 6. září vše zrostlé ať stojaté a postavené. Žito bylo tak řidké že do něho kosa letěla Bůh ví kam že ani pořádný řádek nebylo možno udělat a stále zima bylo že se žalo v kabátech a ruce zábly a šlo li se k tomu dopoledne zahnal nás odpoledne déšť a pakli nechalo odpoledne pršelo v noci a celé následující dopoledne a nikdo suché domu neodvezl takže se to ve stodole pařilo až s patra teklo a střecha byla mokrá, zrní se rozšlapávalo, skrze síto nešlo neb se věšelo za klihy a na kůpě ho musel přehazovat neboť bylo za chvíli vřelé a také zatuchlo. A na oves přišlo to samé počasí a tak se ho snad polovička na poli vysypala a ten se konečně dostal domů v prvním týdnu října když už o našem posvícení 29. září ráno byl silný přimrazek a druhý den ráno dešť se sněhem. Ten den zemřela ve Vysokém u dcery Marie Vodseďálková po níž domek č. 61 u Blažtičků ujala jmenovaná dcera Božena Bínova vdova. Mezitím jsme dne 8. září dodali první dodávku sena 28 metráku po 50 kg na hospodáře za což se nám počítalo po 25 K za 50 kg. Ten čas nařízeno přísnější zatemnění a červená skla ke všem vozům i trakařům a pokutu pro špatné zatemění zaplatili po 20 K: St. Kvarda; Fr. Kobr, mlynářka a M. Honák a to vše způsobili vysočtí četníci a Frant. Vodseďálek dal pokutu že neměl u vozu červené sklo. To sklo bylo za 9 K a mnoho jich lidem od vozu bylo darebáky ukradeno tak Bohumilu Slavíkovi hned první den. To zatemění bylo nařízeno 28. října ale už od dva dny dříve pálil Jos. Babec na své dráze za č. 87 bramborovou nať a že už byla důkladná tma uviděl to jeden policista někde z Roprachtických vrchou a přiletěl sem k starostovi a k veliteli CPO a sháněl hlídku kteréž nebylo nikde k nalezení a kterouž měl p. učitel a Matura ale nať už zatím dohořela a Babec se vymluvil že to zapálil ještě za světla a že to nechytilo, až když od toho odešel, o čemž on nevěděl a tak mu uvěřili a propustili ho. Dne 1. listopadu na Všechny Svaté kterýžto svátek byl v pátek ale musel se slavit až v neděli, aby se nezmařil pracovní den, zemřel 65 letý Ant. Koldovský obchodník č. 1. kterýžto dům ujala vdova Marie Koldovská.

Dne 10. listop. se odbývala dražba na pronájem obecních drah jenž byly odejmuty č. 29, 30, 87, 88, 89, 1, 42, a pronajali je: tu od č. 29, Jar. Polouprutský č. 91 k jehož domku dosud žádná nebyla a od č. 89 Frant. Večerník č. 99 jenž na tom byl zrovna tak od č. 30 Anežka Ducháčková od č. 87 Bohd. Pavlata, od č. 88 Jos. Babec a rovněž od č. 1 a od č. 42 Marie Přibylová č. 60 za přítomnosti: starosty, Václ. Večerní ka, Jos. Soukupa, Bohd. Pavlaty, Jar. Večerníka a Ant. Štěpánka a zároveň se pronajal Frant. Kobrovi č. 26 podmezek od Trhovice po rozcestí za 15 K ročně vše na 5 let, aby se to rovnalo s ostatními obecními nájemními pozemky na něž byla dražba minulý rok. Ten čas byl zatčen náš rodák Bohumil Bouzek z č. 65 závozník v Rokytnici (Rochlitz) v Německé Říši spolu se šoférem Karlem Neťukou z Vysokého že prováděli sabotáž tím že kradli na nádraží uhlí a benzín a též vlasteneckou sbírku kovu pokradli. 28. listopadu dokopal Stanislav Kobr č. 8 brambory. Ten čas byly zapečetěny šrotovníky jichž bylo u nás 5 a sice: oba Čermáci, měli a Janda, Zeman a Fr. Soukup. Dne 1. prosince zemřel 63 letý Ant. Novotný majitel chalupy u Havlů nad Staroveským mlýnem do r. 1924 majitel č. 63 ve Staré Vsi. 3. prosince první dodávka slámy cena 25 K za 100 kg. 5. prosince začala velká vánice s velkými mrazi které byli největší zrovna při Vánocích a 30. prosince večer se blýskalo a hřmělo a při tom se tolik sněhu sesipalo že to nebylo už kolik let a to trvalo až do 22. ledna.

Začátkem prosince byl udán Jos. Bouzek že má 16 mq pšenice a on jí neměl ještě ani vymlácenou a Jindř. Matura že má sklad zbraní ale nalezeno nebylo nic. 29. prosince v neděli schůze v Semilech do N.S. za účelem spolupráce s němci. Od nás jich bylo pozváno 20 ale šel jen Bohumil Slavík 85. Bylo totiž velmi špatné počasí. Během toho roku museli být staré čs. orientační tabule přemalovány na českoněmecké a všechny firmy rovněž ale i faktoři je museli mít ač je dřív míti nemuseli a i škola byla nejdřív Schule. Zemřelo jich u nás ten rok 5 a narodilo se jich 8.