Č. 34 U Vitošů

První zmínku o tomto stavení viz na straně 5. Tedy by byl prvním držitelem gruntu jenž sahal od meze Novákovy až po hranice Roztok. Havel Pavlata 1020. (?) R. 1620 uvádí se co majitel gruntu Matěj Luštinec kdy ujímá to zároveň od něho syn Jiří Luštinec jenž zde ještě r. 1654 seděl. Případné jméno jistě měl neboť na Vitošově jest ještě po dnes luštěnce dosti.

R. 1686 byl zde Jan Vitoš z Roztok evangelík na katolickou víru obrácený. Byl zde ještě r. 1713. R. 1771 byl zde Pavel Vodseďálek jenž to stavení 1739 znovu vystavil. R. 1780 objevuje se zde Josef Čermák rychtář. Za něho se založil pověstný Katastr Josefínský. On zde první sázel brambory jež si přinesl ze Semil v kapse. Ale jen v zahrádce. Josef Čermák od Petrů. Žena Marie. Syn Josef nar. 1750, Václav. Jan jenž před vojnou uprchl do Saska, Antonín. Pavel v č. 42. Franz u Kucheláku a dcera Anna provdaná za Josefa Heváka č. 20. Polovici pozemku měl však tehdy Václav Polouprutský č. 15. Syn Václav Čermák nar. 28. 9. 1796 žena Kateřina dcera Jana Kobra č. 77. Syn Josef hospodář, a Franc u Vodseďálků. Dcera Marie. Anna provdaná ve Sklenařicích. Tento Čermák byl náruživý pytlák a myslím následek toho záhy smrt. O jeho pytláctví jinde. Vdova Kateřina Čermáková do r. 1842 kdy to ujal syn. Josef Čermák žena Anna dcera Pavla Slavíka č. 85. Syn Josef koupil si as r. 1866 1/2 č. 85 od švakra Josefa Slavíka a č. 34 od něho koupil r. 1867 Franc Housa č. 27 za 2500 zl. jenž zde měl tyto nájemníky. Vít Novák z č. 24 Josef Novák z č. 76. Karel Bubeník z Ruprechtic. Tito tři zde byli pohromadě a často se dohromady prali. Po nich zde byli Vít Novák z č. 59. Josef Kaván s Poniklého. Josef Malík z Ruprechtic. Ovšem že byli v nájmu jen v stavení.

A po těchto zde byl Frant. Novák z č. 57 (nyní č. 37) za něhož r. 1907 o vysockém posvícení v hodinu odpoledne stavení i se stodolou vyhořelo a více nevystavěno. K tomu číslu patřilo nejvíce lesa ve vsi a u domů bylo mnoho jabloní. Nad domem byl lom. Knihovní vložka č. 19. Kateřina Čermáková zde měla do své smrti r. 1879 výměnek.

Oprava Jan Vitů či Vitoš. Po něm r. 1686 syn Jan Vitů, po něm r. 1705 syn též Jan a po něm nevlastní syn P. Vodseďálek a po tomto zeťové Jos. Čermák a Václav.