Od roku 1700

Na počátku století XVIII. strašilo opět v okolí hnutí evangelické. Ze sousedního Slezska byly do krajin našich podloudně dopravovány knihy evangelické jež dodávány tajným evangelíkům. Proto již r. 1736 dne 10. března vydán patent jímž se donášení sem kacířských knih zakazovalo. Ze Slezska sem donášeli knihy zejména: Jakub Heřman, Jan Kontouš, Zohel, Kotouč, Littemelit a Dlouhý. R. 1753 zemřel bývalý majitel Semil Ferd. Ignác Desfours jako stařec 76 letý. Od r. 1748 byl majitelem Semil hrabě Franc Václav Caretto z Millesimo. r. 1755 vydala vrchnost Semilská nařízení, aby poddaní semilští se chránili všech styku s poddanými Navarrovskými a to pod trestem odvedení za rekruta nebo veřejného pohánění. Bylo to asi následkem nějakého sporů. r. 1760 byl Semilským direktorem Franz Spörer. r. 1797 Jan Ferdinand Heckerle. R. 1716 veškera úroda zničena byla krupobitím jakého pamětníka nebylo. Jelikož neúroda opakovala se v letech následujících vznikl r. 1720 v celém okolí hlad jemuž jen v Semilech podlehlo za 4 měsíce 16 osob. Jiná neúroda byla 1766 a 71. Následkem toho hlad a mor řadil tu neslýchaně. Jedlo se maso psů, koček, myši ba i zdechliny a kůra ze stromu. K hladu přidružil se mor. Lidé padali jako mouchy a nebylo ani ruky, aby je pohřbily. r. 1772 jich přišlo k zapsáni ve Vysokém zemřelých 553 mimo těch kteří jinde odejdoucí zemřeli, mnoho lidí v poli mrtvých se našlo. R. 1700 číslovali se domy. Dne 25. března r. 1775 na zvěst Panny Marie (o selském povstání) táhli z Poniklého do Vysokého a setkali se s Jilemskými a Přivlackými kteří odtud z kostela šli. Ty hned ssebou vzali a ve mlejnku pivo které sobě pan děkan tam schovati poslal vypili. Na to dali se k Vysokému.

Pan děkan začal míti právě zpívanou mši musel ale odbýti na krátce jen čtenou. Poté pan purkmistr s radními naproti ním až na Křib vyšli a co že pohledávajíce jích se tázali. Pan velitel v záplatovaném lajblíku pravíl že nesou svobodu. Když přišli na rynk poručil, aby se jeho lid jídlem a pitím zaopatřil a z každého čísla jeden můž s nimi šel. Na to se rozešli po domech a jsouce hladovi všecko co bylo vyjedli. Když pak popoudali sebrali se Starou Vsi a Helkovicemi všude lidi ssebou berouce na Semile táhli. Cestou však zvěděli že je v Semilech jiná tlupa předešla. Obrátili se k Jesenému. Když přitáhli v Jeseném před zámek vyšla hraběnka Lamottová jim vstříc a prosila je, aby ji majetku ušetřili. Tu jakýsi Jíra Ševců z Přivlaky pravil: jestliže mu dá paní hraběnka hubičku, že jí nesmí nikdo na nic sáhnout. Ona to učinila a sedláci obrátili se k Navarovu.

Přitáhnouce do Navarova hrozně tam řádili hůře než navarovští. Bylo jich 500 a ježto vrchnost doma nenalezli řádili tu po dva dni zběsile. Sudy s kořalkou a s pivem rozbíjeli, potraviny rozhazovali a kazili co jim do ruky přišlo. Na 1 200 zl. a více škody způsobili, v kočárech jezdili a různé jiné tropili. Direktor musel jim na kolkovaném papíře dáti z stvrzení, že o nějakém cis patentů stran odstranění roboty ničeho neví. Jeden ze Semilského panství mu po té, aby se jeho prstenů zmocnil, ukousl prst. Konečně přišlo z Jičína vojsko a běda těm buřicům kteří tu ještě dopadeni. I bytovalo vojsko na krátko v Semilech, Žel. Brodě v Jeseném a v Jilemnici. A na to nařízeno, aby pokradené věci ihned bezprostředně či prostřednictvím duchovních správců byly vráceny a to i pod trestem ztráty života. V Navarově byl též připraven k odjezdu pro kteréhos úředníka kočar. I pravil Jan Housa ze Staré Vsi č. 26 kočímu: Tvůj pán je Honza, já jsem také Honza, tak mě povozíš. Kočí ho musel okolo dvora voziti. Václav Čermák č. 22 si přinesl z Navarova mědenec. Adam Hevák č. 20 struhadlo a Pavel Koutský č. 50 kracel na len. Adam Polouprutský č. 16 si tam vzal třínožku ale když uslyšel že půjde po těch věcech prohlídka sebral milý verpánek a hodil jim ho do dvora. Tak u nás skončila pověstná selská rebelie.

Och ty Bože veliký Smiluj se nad rolníky Vem je k sobě do nebe Ať čert pány sežere.