Protireformace od r. 1648

Válkou třicetiletou přeměněn byl stát v základech. Až do ní byl co do politického zřízení státem stavovským, co do náboženství protestantským, co do jazyka českým. Za války jíž a po ní nastal pravý opak. Na místě stavovském nastal absolutismus, na místě protestanství katolictví a na místě češtiny německočeský utrakvismus. Ještě po válce zbylo v Čechách mnoho nekatolíků, kteří všemi prostředky donucováni byli přijmouti víru katolickou, což však vzdor tomu dále se někde s výsledkem nepatrným. Když ani takové úsilí nejevilo účinků, bylo třeba nových nařízení, o nichž jednáno na sněmích zemských v Budějovicích r. 1649 a v Praze r. 1650, aby se horlivějí v reformaci pokračovati mohlo. Hejtmani kraje boleslavského obdrželi od cis místodržících rozkaz, aby za pomoci reformační komise se vší přísností provedli obrácení lidu na víru katolickou. Pro Boleslavsko jmenován reformačním komisařem Jan Karel Příchovský z Příchovic. Postavení komise bylo zde horší než jinde, poněvadž obyvatelé odtud pro víru prchali do Sas, kde byli s otevřenou náručí přijímáni aniž původním vrchnostem zpět vydáni. Mnoho nekatolíků utíkalo také do Slezska. Ze Staré Vsi tehdy pro víru uprchl jakýs Jan Michálek. V té době zde také zemřel Jiří Woják a poněvadž nekatolík nesměl býti po katolicku pochován pohřbili ho v onom hájku nad č. 45.

V kraji boleslavském počala činnost komise 15. února r. 1652. Tu dle zpráv komisařů bylo ještě 37 368 nekatolických poddaných, z nichž 10 817 osob uprchlo před komisí do ciziny. Na panstvích semilském, rohozeckém a maloskalském byli 4 694 nekatolíci, z nichž uteklo 2 838 osob. Na Semilsku zavinil to hejtman panství Hans Hendrych Hubryk z Hendrschtorfu. Před příchodem missionářu a reformační komise svolal rychtáře a konšely ze všech 33 vesnic panství a dal je zavříti. Jakmile se to rozhlásilo uprchlo téměř všechno ostatní obyvatelstvo v počtu 1 300 lidí do lesů a ciziny. Někteří vrátili se potom dobrovolně, jiní byli od vojáků schytáni, nazpět přivedeni

a zavřeni. Avšak přílišný útěk z pohraničí a žaloby kurfirsta saského že ani jeho poddaní se neušetřují byly příčinou že dne 6. dubna 1652 vydána zvláštní resoluce, aby reformační komise v místech pohraničních vykonávala úkol svůj bez vojska a bez exekuce jen po dobrém. Následkem toho mnozí, kdož před příchodem komise prchli, vraceli se domů, avšak ještě dlouho pracováno, než víru katolickou přijali. Např. do vsi Olešnice vrátilo se 12 sedláku jimž vrchnost navarovská grunty znova prodala a je na 10 let ode všech daní vrchnostenských osvobodila. V Semilech reformaci katolickou prováděl jezuita Pavel Štefanides z Jičína, jehož horlivým společníkem byl pater Jan Spansberger. Ti v l. 1646 – 60 bez pomoci vojenské v okolí 11 464 osoby ku katolictví přivedli. Vzláště františkáni z Turnova později po mnohá desetiletí navštěvovali zdejší okolí, aby víra katolická zapustila v lidu kořeny a nebyla jen na oko. Když Pavel Štefanides s P. Václavem Bartonidesem přišli do Semil dali si všechny osoby pro víru zavřené předvésti a přiměli je, že dne 25. ledna 1652 přijali víru pod jednou. (Ve Staré Vsi byl tehdy jak se zdá rychtářem Matěj Tomášek u Sedláku.) Dle svědectví mladého hraběte Albrechta Maximiliána Desfoursa obrátil Štefanides na víru katolickou na panství semilském 1 085 nepoddajných kacířů. Dle matriky držkovské a farní pamětní knihy byli z Jeseného. Uvádím pouze jména známá: Rychtář Václav Mrkous s rodinou, Jan a Matěj Davidův, Havel a Jirka Habuštálův, Jakub a Matěj Hlůže, Jakub a Jira Holinové, Mikuláš Jesenský s rodinou, Martin Hýrkův, Pavel Měkota s manželkou, Jan a Jiřík Michálkův, Matěj a Václav Pavlata, Jan a Jakub Smorádkuv (viz str 11.) Václav Švejda a syn Daniel. Jan Vojákův s dcerou (viz str 16.) Jan a Václav Večerníkové. (Jinde přicházíme na toto příjmení v certifikaci gruntu r. 1654: Tříč n 6 Dorota Večerníková 24 strychů.) Z Roztok Krištof Barejt s rodinou, Jan a Václav Kopalové, rod Liškův, Mikuláš Mařík s rodinou, Tomáš Stínil s rodinou (viz str) Petr Pechák s manželkou. R. 1654, bylo dílo reformační komise v Boleslavsku skončeno. Protestantů kteří v domově zůstali a nepoddali se udává se 79. Avšak ještě r. 1660 ozívali se stesky a nářky nad zatvrzelostí kacířů v Boleslavsku. Velikou vadou při reformaci byl nedostatek katolických kněží. R. 1650 vydáno sice sněmovní nařízení, aby veškery fary do 6 neděl, obsazeny byly katolickými faráři, to se však nedalo vůbec provésti. R. 1654 nacházelo se v krají boleslavském na 73 panstvích a v městě M.l Boleslavi 91 kostelů farních a 89 filiálních z nichž obsazeny byly toliko 33 fary většinou kněžstvem řeholním; 58 far bylo bez kněží. farář semilský měl ve správě 7 far. Proto také 1656 zřízeno bylo biskupství litoměřické, aby pokatoličtění rychleji se dálo a dostatek kněží nastal; vždyť téhož r. bylo v celém boleslavském kraji pouze 7 missionářů. Roku 1651 byl v Semilech farářem Jakub Kousal. R. 1652 byl v Semilech děkanem Benedikt Horek. R. 1664 zastával duchovní službu na panství semilském Jan Vojtěch Kapplánek. R. 1667 vypuklo povstání na Vysocku a Jilemnicku, ale následky nejsou známi. 1670 byl v Semilech farář Jan Augustin Chlumský jehož příjem v penězích a plodinách obnášel 171 zl. 15 kr. V té době byla měřice luštěnin za 18 gr. Měřice žita za 15 gr. Ječmene 8 gr. Ovsa 7 gr. (groš = 3 kr). R. 1662 až 1711 byl v Semilech farářem Vilém Leopold Janousch jenž vedl nadále správu far dříve jmenovaných. Za něho r. 1680 navštíveno bylo celé okolí morem jenž ztenčil obyvatelstvo na polovici. Morem nejméně prý utrpěl Bozkov. Tehdy spravoval panství semilské za nezletilosti Ferd. Ignáce Desfoursa, Vojtěch Maxmilián Desfours na Rohozci a Smržovce. R. 1684 v měsíci březnu, dubnu, květnu a červnu z celé rozsáhlé farní osady nikdo nezemřel. R. následujícího bylo jen 8 pohřbu. Případ ten se vysvětluje tím že obyvatelstvo bylo válkou třicetiletou a pozdějším morem vylidněno.

Od r. 1682 zachovali se farní matriky semilské, jež vedli se způsobem primitivním. Dle nich přírůstek obyvatelstva z let 1682 – 86 byl nevalný. Za 5 let narodilo se dětí ve Staré Vsi 3, v Roprachticích 38, ve Vysokém 28, ve Sklenařicích 25, ve Tříči 26, v Roztokách 12, v Helkovicích 12, ve Stanově 2.

R. 1691 vznikl v Semilech požár který v krátké chvíli téměř celé město změnil v spáleniště. Ohněm zničený byly též všechny památky listinné v zámku, archiv městský a téměř celý farní. Z fary zachráněny byly pouze matriky jež tu teprve od 9 let před požárem vedeny byly, a několik málo spisu. Knihy gruntovní z doby před požárem rovněž se nezachovaly. Teprve přispěním milosti V vrchnosti se Semily znovu pozvedli. Že však tato milostivá vrchnost nebyla tak laskavá jak různí její velebitelé hlavně kněží povídají dokazuje toto: Rozsáhlejších rozměrů nabyl odboj poddaných na Hoření Jizeře u Vysokého, Smržovky a Jilemnice (1668) jenž vznikl pro veliké utiskování robotami a zavádění germanisace od hrabat Desfoursů, kteří na svá panství povolávali německé soukeníky a skláře čímž lid český ve své živnost zkracován. Když pak k tomu ještě faráři v týdnu velikonočním nabádali lid, jenž potají dosud k víře evangelické lnul, ku přijetí svátostí, vzbouřil se lid v Podkrkonoší a chtěl táhnouti ku Praze, aby si tak starých práv svých znovu vymohl. K nim se připojili sedláci z panství Hruboskalského, kteří od tamějšího regenta nelidsky byly utiskovaní. Tento obávaje se pomsty jejich prchl do Turnova kdež jeho návodem hraběnka Marie Eleonora Waldštejnová svolala měšťáky do zbraně za tím účelem, aby proti sedlákům vytáhli. Sedláci však učinili okliku, chtějíce se Turnovským vyhnouti. Tito však je o božím hodu velikonočním na Hruštici přepadli a za krátko, jelikož sedláci neměli střelných zbraní, na všechny strany rozehnali. Na místě zůstalo několik raněných. Brzo přispěchalo vojsko, původcové bouře ztrestání a tak povstání utlumeno.