Historie Hradu Navarova

Badatelé připisují založeni hradu Navarova neznámému rytíři Navarovi. Skutečně připomíná se 13 [4/2] 65 Adam z Heřmanic řečený Navarov patron kostela v Robousích u Jičina ale v jakém spojení se zdejší krajinou stál povědomo není. Prvním bezpečně známím pánem z Návarova r. 1363 Boček z Kunštátu na Poděbradech jenž tento statek s manželkou svou Eliškou z Lichtenburka a ze Žleb vyženil a tu r. 1373 zemřel. Po něm Jindřich z Waldštejna na Vysokém který r. 1380 na faru Bosskovskou kněze podával. Potom jest pánem na Navarově Jan Čúch vladyka ze Zásady pán na Lobkovicich a dolenim Lanově u Vrchlabí. Ten r. 1384 ve sporu krále Václava IV. s arcibiskupem Janem z Jenštejna zajal vikáře biskupského Jana z Nepomuku Němce a lichváře později svatého. Navarov koupil r. 1408 ktery spolu s lenními statky na Jeseném a Stanově (Bílkův grunt č. p. 25) přijal od krále v mánství Po něm syn Petr jenž stál ve válce husitské při straně pod jednou. Ten přišel o celé své jmění. Zdá se že mu to zde zplundrovali Husité táhnoucí od Moravi (str. 8) Po něm sestra jeho Jana za níž dluhy zaplatil Jiři z Poděbrad a zbylo jí po zaplacení 12 kop gr. Po několika nedělích postoupil pan Jiří hrad s příslušenstvím za 1 000 kop gr. svému příbuznému Mikuláši Zajíci z Hasenburga. Ten byl přísným katolíkem a poskytoval zde útulku kněžím své víry. Dne 14 [5/6] 37 koupil od Jiřího Ušáka z Lomnice vesnice: Lhotku, Meziluží, Dobšice a Bystřici. Od r. 1436 – 1451 byl nejviššim sudím a † r 1459. Po něm vládli jeho synové Jan a Oldřich dědictvím nedílně. Tito přistoupili r. 14 [28/11] 65 k pověstné Jednotě Zelenohorské. Po porážce Lužičanů dne 14 [6/6] 68 přišla řada na pány Zajíce. Hned roku příštího obstoupili královští všechny hrady jejích v Boleslavsku. Kost, Navarov, Hrubou Skálu a Trosky. Najednou slezské vojsko vytáhlo jím sice k Navarovu na pomoc ale na planý poplach r. 14 [30/8] 69 dalo se u Kopaně na útěk. Jen malá hrsta Oldřicha Zajíce z Hazmburka pronikla k Turnovu a uchýlila se do hradu Trosek. Po dobiti tohoto odebral se Oldřich do Svídnice a vzeti hradu Kosti předešel Jan uzavřenim příměří. Oldřich zemřel r. 1473 a jeho bratr Jan tak se s válkou zavedl že musel statky své prodati. Dne 24. května 1474 prodal Hostinný za 1 500 kop gr. a Navarov se dvorem poplužním, wes Lánov s hamry a vsi Jesenný a Stanov za 500 kop gr. panu Alšovi ze Sanova (u Rakovnika). (Jan Zajíc

• 14 [15/5] 95.) Proti prodeji panství Hostinného podaly sestry Salomena a Anna odpor hlásice se ku čtvrtému dílu zboží a dědin a v jich asi jmenu zmocnil se Vilém Krušina z Lichtenburka syn Hynka druhdy pana na Hostinném Navarova a postoupil pak další práva synu svému Haimanovi a s tim započal Aleš soud. V něm Haiman prohral ale ačkoliv mu nařízeno Navarov neopustil ještě ani r. 1488. Pan Aleš pro svou nepokojnou povahu měl stále nějaké rozepře pro dluhy prodal Navarov 1488 panu Jiřiku Štosovi z Kunic ale kvůli bratřím Kdulincům z Ostromíře a na Smrkovicích koupě zrušena poněvadž tito si stěžovali že jím koupi tou učiněna škoda. Na to r. 1489 prodal p Aleš Navarov bývalému rožmberskému úředníku Rackovi Cukroví z Tamfeldu. Nový pán prodal Navarov r. 1492 p Hanušovi z Elsnic r. 1502 prodal jej tento Janu Staršímu ze Šumburka a na Březné. Po jeho smrtí r. 1505 synovi jeho bratra Janu Mladšímu r. 1506 majitelem Navarova koupy saský šlechtic Alexander z Leisneku který po třech letech prodal bratřím Janovi a Bernardovi z Waldštejna. Bernard byl r. 1505 – 10. nejvyšším mincmistrem. R. 1510 byl Navarov od krále Vladislava oběma bratřím z mánství propuštěn. Tito však jej již měli prodaný p. Janu Svojanovskému. (str. 6).