Vrchnost do r. 1620

Téměř celé území bývalých Charvatu (kmen na Jizeře.) přešlo z rukou králových v majetek Markvarticu a jích potomků pánů z Waldsteina, Wartenberga a Michalovic. Jen tu a tam jako malé ostrůvky nalézali se dvorce různých zemanů a klašterů. Příkladně v Jablonci n/J. byl klášter a ona část Ruprechtic (Roprachtice neb Rochpratice) s kostelem naležela kterémus klášteru na Hradčanech. Sklenařické Blansko byl také dvůr a podnes ukazují místo kde stál. Také ve Staré Vsi byl na Malé Straně dvorec k němuž celá tato strana náležela. Nazván jest: dvůr Březákovský. Podnes u Březáků č. 44. Ten byl však lenem hradu Nistějky tehdy Nistěj. Tento hrad nebyl tak veliký ani tak pevný jako sousední Navarov a byl prý od spodů kamenný a svrch dřevěný. Vystavěn v lese pomezním na obranu zemské stezky jenž vedla z Jičína na Turnov na Semile, Jesený po stanovských vrších přes Sklenařice a Paseky k oné bílé skále jenž nazvána Hvězdou. To proto že zdaleka jsouc viditelna byla jaksi vodítkem kupců a jiných. Starší její jméno Žalov. Zhusta se však stávalo že takový rytíř ochránce stal se sám loupežníkem a přepadal kupce jedoucí sem ze Slezska nebo doň. Hrad Nistějka opraven na obranu před vpádem tatarským za krále Václava I. r. 1241. Po způsobu tehdejším nedáno mu německé jméno aneb jestli dáno nevytlačilo pojmenování lidové jako jinde. R. 1350 drželi zdejší krajinu páni z Waldsteina a Heník z Waldsteina vyskytuje se r. 1354 jako pán na Vysokém a Poniklém. Ten nejspíše vystavěl hrad celý od kamene. Potomci jeho byli Zdeněk příjmím Dlouhý a Jindřich jinak Hynek. Mezi nimi stalo se rozdělení že onen měl Štěpanice a Poniklý, tento Vysoké a Jilemnici. Ale drželi vše společně. Jindřich Nistějka z Waldsteina připomíná se r. 1380 co pán na Navarově a r. 1399 na Moravě co spovědník kostela Olomouckého. Zemřev r. 1410 zůstavil zboží okolo městečka Štok. Nistějka dostala se r. 1390 v držení pánu z Wartenberga. Zdá se že drželi potomci Markvarticu ohromné své jmění ve svém rodě nedílně neb Hašek z Lemberka na Semilech, Jindřich z Waldštejna a Wartenberci jsou spolu v příbuzenstvů. Václav z Wartenberka na Nistějce vyskytuje se r. 1391 co podací pán na faře v Olešné (snad Olešnice) a r. 1392 s bratrem Vilémem na Vysokém poněvadž snad měli městečko na polovici. r. 1398 jejich bratr Jindřich pán na Nistějce. Psal se také tak sedaje od r. 1402 na soudu zemském. Učení Husovo způsobilo v Čechách pronikavé změny. Husitství zapouštělo v lidu pevné kořeny zejmena tam, kde vrchnosti byly téhož vyznání. Od r. 1422 vyskytuje se Václav či Vaněk z Jenštejna pán na Nistějce rovněž horlivý účastník strany podobojí který tu ještě r. 1439 seděl. Tehdy vtrhli Husité do blízkého Boskova (Bozkov) vyplenili kostel katolický, pak zapálili a kněze v nečistotě utopili. Také hrádek boskovský byl jimi zpustošen. Farní osada boskovská již zápisem cís. Sigmunda z r. 1436. byla přidělena straně podobojí. V husitských válkách navraceje se Žižka z jedné výpravi

za cís. Sigmundem na Moravu tahl přes Krkonoše. Tehdy vzal zkázu onen klášter v Jablonci n/J. a klášter panen řádu cisterciánského v Jilemnici a též z části zaniklo i zdejší rudařství. Nástupcem Vaňka z Jenštejna byl syn Mikuláš který byl r. 1452 při volbě Jiřího z Poděbrad za správce zemského. (Jiří z Poděbrad a z Kunštátu byl též r. 1441 zvolen za hejtmana kraje Boleslavského.) Když r. 1459 bezdětek zemřel připadla Nistějka s vesnicemi králi Jiřímu který ji daroval Hanušovi z Hryzela. Proti darování vystoupil Arnošt nedílný bratr zemřelého. Spor ten zastával Jiřík z Křenice ale není známo jak pochodili. R. 1511 připomíná se Nistějka co opuštěná a Vysoké s vesnicemi jako část panství Semilského dostala se koupí dne 15 [24/9] 14 panu Janu Svojanovskému z Bozkovic (na Moravě) spolu s Navarovem za 6 000 kop gr. stříbrných. Smlouva jeho vložena do desk zemských ve čtvrtek po sv. Jakubu r. 1514 (15 [27/7] 14) a obnovena po shoření desk 31. ledna 1542. Jan Svojanovský horlivý utraguista a nepřítel českých bratří přikupováním rúzných statků v okolí upadl do velikých dluhů a že jmění svého udržeti nemohl a Navarova se Semilemi nezaplatil, nýbrž upsal celou tu kupní cenu bratřím z Waldštejna kteří opětovně r. 1515 postoupili nároky své svému svaku Zikmundovi ze Smiřic. Úpadek Januv začal v červenci r. 1514 když někteří věřitelé jeho (bylo jích 19) hlavně Jan Waldštejn, Zikmund Smiřický a Václav Litevský ze Svinař na zaplacení dluhů doléhali a on přinucen 28. července r. 1514 panství Hruboskalské jím odevzdati. K témuž náleželi tehdy Semile tvrz i dvůr poplužní s poplužím, plat z městečka, domy, krámy, dvory, kmetci s platem a vesnicemi, Navarov zámek s městečkem Vysokým a pusté zámky: Nistějka, Rotštýn a Košťálov. Pan Smiřický skoupil i od druhých přečetných věřitelů jích podili a práva na Hruboskalsku a příslušné kupní smlouvy přepsány po shoření desk do nových r. 1542. Když r. 1548 maje 80 let věků zemřel dědil nejmladší syn Jindřich: Hrubou Skálu, Semily, Navarov, Hořice k čemuž přikoupil ještě Tros ky, Lhotu Šárovcova, Milovice a Oulibice. Ku zaokrouhlení panství Semilského z freimarčil 18. května 1557 některé dědiny s Adamem z Wartmberka na Rohozci. Wartmberkovi přišly takto: Tatobity celé s krčmou, Lestkov s krčmou, Kozákov, Volavce se dvěma krčmami Václaví, celou Chuchelnou s krčmou (Kuchelna) Sytové s krčmou, mlýn podboskovský dvůr březakovský vedle Staré Vsi, polovice Roprachtic s krčmou. (Druhá polovice náležela panu Arnoštu Jilemnickému.) Vyskeř s krčmou, a to vše s lidmi osedlými i neosedlými a zběhlými, s robotami, s rozličnými dávkami, i s lesy, s Jizerou a se vším co k tomů náleží. Pan Adam z Wartmberka asi rozdělil dvůr březákovský na pozdější tři grunty a usadil na ně některý ze svých poddaných. Jindřich Smiřický ze Smiřic zemřel r. 15 [10/4] 69 . Jeho syn Zikmund narozen r. 1558 držel jmění společně s bratry: Jaroslavem, Janem, Albrechtem a Vladislavem a pozdějí sám. Jaroslav Jan Smiřický zemřel v Praze r. 15 [27/5] 88. Pani Smiřičtí byli horliví luteráni a dobří hospodáři a zakládali v pohraničních lesích nové osady. Zvláště Smržovka správně Morgenstern r. 1586 a asi současně dle hustého jedloví Tanwaldem a také Thonwaldem zvaná. Zikmund ukládal každoročně ze statku svých 100 000 kop míšněk (?) čistého zisku. V horách těžil stříbro, železo a měď a při sepisování berně r. 1603 přiznal se že na statcích jeho v Boleslavsku nachází se 1 571 poddaných, 113 poplatných komínu, 4 mistři ovčáčtí, 6 pacholků, 105 mlýnských kol a jeden židovský dům. Zemřel dne 16 [27/5] 08. Po něm jeho syn Jaroslav nar. 1587 † 16 [15/2] 11, po Jaroslavovi Albrecht Václav Smiřický z Nachoda jenž zemřel r. 16 23/4 14 maje věků 23 let. Po tomto třetí syn Zikmunduv Albrecht Jan nar. 15 [17/12] 94, † 16 [18/11] 18. Tento byl zvolen od odbojných stavu v povstání proti králi Matiášovi za direktora. Po jeho smrtí vysvobodil Jindřich Oto z Wartmberka po jedenácte let na Kumburku vězněnou jeho sestru Kateřinu Smiřickou. Domnívaje se že ona bude dědičkou všeho pojal jí za manželku. Ale proti tomu podala stížnost druhá sestra provdaná Slavatová z Košumberka. Wartenberk v Praze zajat a uvězněn a do Jičína přijela královská komise aby panství Kateřině jenž byla od otce vyděděna zabavila. Tato když komise meškala v zámku vyhodila tento do povětří.