Z minulostí obce

Zapomenuto na vás předcí milí jen kniha tato svědčí o vás že jste kdysi tady byli.

Z úředních pramenů nelze zjistiti kdo založil Starou Ves a kdy se tak stalo. Jisto však jest že začátek její sahá hluboko do šerého středověku což dokazují místní jména: Křib a Kosnice. Křib značí ve staré češtině hřbitov, a posud chce li někdo říci o někom že již jest mrtev řekne: Ten už je dávno ve Křibě. Vršek pak Kosnice jenž v pověstném Josefínském Katastru nazván Kosnice skrývá v sobě také něco podobného. Snad samo jméno značí něco novějšího neboť domek č. 24 byl dle pověstí obecní chalupou a ještě do r. 1835 byl na jeho střeše zvonek. Možná tedy že sem odstěhovali nebožtíka a odtud teprve do Vysokého na hřbitov. Ale již v dobách pohanských bylo zde cos podobného snad nějaké žároviště a pohřebiště popelnic. Dle povídání starých bylo toto pohřebiště na místě Čermákových domů. Tedy č. 22, 23, 75 a 84. Když se r. 1835 stavěla zvonice jenž stojí v samém vrchu vršku jmenovaného nalezl se při kopání základů podle očitého svědka Jana Nováka č. 20 pozdějšího zvoníka neolitý baňatý hrnec s popelem. Totiž staroslovanská popelnice. Bohužel že ji zrovna rozbili. Dle svědectví znalců a podle tohoto jest Stará Ves osada opravdu stará. Tato osada zaujímala až do století XIV. i nynější vysocká Hlavišťata a jmenovala se snad Vysoké nebo Vysoká Ves neb tak nějak. Domy stály prý většinou v tomto hořením konci a dole a v samém vrchu byl les. Přesto však se udává za stavení první základní pozdější č. 34 u Vitošů (nyní spále niště). Vystavěl prý ho uhlíř skutečně za panování Oldřicha knížete českého jenž panoval v letech 1012 – 1037. Žil v dříve uvedené vsi jakýsi uhlíř jmenem Havel Pavlata. Dle mnohých zápisů v starých knihách pálil Havel neb Havlas Pavlata milíře i v Rokytnici a tedy v celém okolí. Tehdy byli prý takové mrazi že medvěd přišel se k jeho milíři ohřáti a on mu házel kousky chleba. Medvěd přišel podruhé zas a přicházel i častěji a pomalu krotl takže za nějaký čas mohl ho Havlata dovésti do Turnova a odtud až do Prahy ke knížeti. Tento Pavlata zemřel maje věku stopatnácti let a jest to on jehož má Vysoké neprávem ve znaku. Obyvatelstvo této osady živilo se asi (mnoho ho jistě nebylo) bídným rolnictvím a později pálením dřevěného uhlí v milířích aneb bylo zaměstnáno v hutích v Roprachticích, Navarově, Svárově, Havírně, Držkově, Sklenařicích, Hamrech a Stanově, (Pec) (Bramberk u Pece spravně Branntberg=vypálený kopec). Tedy kopec z něhož byl les spálen v huti. Rovněž jmeno staroveského druhého potoka Vošmenda správně Waschmehlt = Praní rudy. Také v Helkovicích bylo cos takového: Šachovec = Šachtovec = šachta. V těchto místech dobývalo se železo, měď, stříbro (Stříbrník pod Lhotkou.) a zlato (Zlatník potok ve Zlaté Olešnici). V těchto dobách bylo okolí nynější Staré Vsi, Stanova (nesprávně Stan nový od hlídky na zemské stezce [nynější stanovská trhovice]) Pasek a jiných okolních míst porostlé ohromným pralesem pohraničním. Prvotní slovanské obyvatelstvo našeho okolí bylo pohanské. Prvou rozšiřovatelkou křesťanství byla tu kněžna Přibislava, sestra sv. Václava, provdaná za knížete Charvatu v severovýchodních Čechách usedlých, ku které se matka její Drahomíra po zavraždění sv. Václava utekla. Křesťanství šířilo se ze vnitřku Čech až ke hranicím, čemuž však pohané všemožně se bránili. Dle zprávi kronikáře Václava Hájka z Libočan pohané horští r. 973 po řece Jizeře táhli proti svým pokřestěným sousedům, byli však kdesi u Mladé Boleslavě poraženi. R. 1110 vtrhli do Čech Poláci ale museli před přesilou Čechu ustoupiti a ustupovali naším okolím kde byla zemská stezka Čechové však je dohonili mezi Starou Vsí a Ruprechticemi na tak zv Humberku (dnes Humburk) kdež se Poláci opevnili. Čechové ač byli po pochodu dali se do nich a následkem unavení jsou poraženi. Poláci však proto stejně odtáhli domů. Asi v letech 1360 uvedli sem páni z Waldsteina držitelé blízkého hradu Nistějky. (ve staré češtině kamna do nichž se přikládalo ze síně) německé skláře a sklenáře kteří založili v samém vrchu osadu

svou jenž nazvána po povýšení na městečko Hochstadt. Kostelík vysocký jest vystavěn ovšem ze dřeva r. 1380. prý z kaple. Z těchto sklenářů jednoho známe jmenem Mikuláše Guaissara jenž se zavazuje smlouvou ze dne 15.listopadu r. 1377 že dodá Hanušovi Hlovovskému z Hlohova (Prus. Slezsko) 3 200 skel kulatých do oken, vůz středopostní a vůz o letnicích. Toto německé městečko jsouc podporováno pány z Waldsteina kteří měli ovšem ze sklářství zisk šířilo se na úkor staré osady dolu a zaujalo časem celé místo jenž nazváno Hlavišťata a na Starověstě. Ta stará osada nazvána pak na rozdíl od nové jenž byla již městem Stará Ves. Farář v té době byl také občas povinen platiti tak zv desátek papežský, jenž byl ustanovován k rozličným účelům. V Čechách byl vybírán pro papeže a českého krále. Že to nebyl desátý díl z důchodů farních, možno najisto tvrditi. fara Vysocká odváděla ročně 4 – 4 1/2 groše, boskovská 6 gr., semilská 12 gr., brodská 3 gr., později pro chudobu nic, Loukovská rovněž nic.